Lestory

Syrová jarní vrze

V jistém lese, tedy ne tak jistém jako kurz burz a pravda a láska z extrému do extrému pendlujících obchodníků a jejich řiťleštících kovbojů, zato tak jistém, že alespoň prvních pár chvil, a nejen aby to hezky vypadalo, tam nejen že žila zvířátka všerožličného vzájemného požírání v klidu a souladu, ale navíc tam žila vedle sebe dvě lesní království, v míru a harmonii vzniklé nejen po účasti na biokurzech vibrační lásky, která dobře ví, co se musí, a co je to prozářený a všeosvícující tantra turboorgasmus vymetající nejvzdálenější kouty vesmíru, procházející nejednou vstupní branou očkovaných přemeděných iluzí.

Žila tam vedle sebe za pravidelných letních fotbalových a zimních hokejových utkání, kde férově ne vždy vyhrál každý, na koho se podle kurzu nevyplatilo sázet.

A tu se něco hodně pokazilo. Nikdo dodnes přesně neví proč, ale nepředbíhejme. Naštěstí se našli tak zajímavě neodbytní jedinci, kteří mohli o celé záležitosti průběžně podávat svá svědectví, která nebyla ani tak jejich, pouze skrze ně proudila, a když se nadbozi lesního světa ve své zpitosti z vlastní nadřazené biodokonalosti rozhodli některého z nich zamést pod kapradí, velmi záhy se objevili jedinci noví, skrz které to proudilo ještě více a rázněji, dokud cosi nedošlo nadmocným ultraspasitelům, zasloužilým a osvědčeným vládcům světa, majících na každém rohu své busty a sochy ještě za života v šatech pokajících se kOtců Scholastiků, při vší štíhlosti s přecpanými pupky maštěnou pýchou a sladkými sadomaso spratkovitými móresy.

Tak právě oněm přebubřům došlo, že když podrazí a zlikvidují některého z těch jedinců, stejně tím přitěžují hlavně sami sobě, protože se začaly objevovat světy, které byly zároveň souběžné a zároveň spravedlivější, ze kterých jim chodily zpátky zprvu jako tlumené varování jejich vlastní humanitární bombardování pravdou a láskou, prováděné se sice skrývaným, ale primárním působivě líbezným záměrem mastění vlastní kapsy. Když takhle schytali pár varovných zpětných zrcadlových ran, zprvu pro šanci a k poučení velmi lehkých, nechali jedince jejich projevům, jen si dále ze zoufalství nad hatícími se iluzemi na kterých stavěli hlídali různým zkreslením anket a jinými podrazy skrytou a tichou agresivní cenzurou, aby se vyjádření oněch jedinců moc nerozneslo. Opět netušili, že tím škodí jen sobě, že si řežou větev pod bobtnající prdelí, větev, kterou už beztak ze svého kynutí měli téměř ulomenu.

Nepředbíhejme však v našem Lestory. Ona dvě království, chvíli po vesmírném Velkém Cáku Kosmického Čuňase žila v souladu a neobchodní lásce. Když tu se zase něco hodně pokazilo. Dodnes nikdo neví, odkud to vlastně přišlo a raděj po tom ani nikdo nepátral. Co to vlastně bylo a co se tehdy stalo?

Jednu část lesního království, nazývaného Sřední, obýval Lev Chechtík se svou družkou Lvicí Jeřabinkou a zvířátky, o něž se společně starali. Druhou část, dělící les mohutnou roklí s divokou řekou, přes kterou vedlo pár chatrných a někdy i pouze iluzorních mostů obývalo královstní zvané Bipolární, které se potom z obchodních důvodů přejmenovalo na BioPopulární. Obýval jej Medvěd Kořenokuř s družkou Medvědicí Kořenkou, kteří se také zprvu pečlivě starali o svá zvířátka tu část lesa obývající, než se něco hodně pokazilo a všichni, kdo nebyli hopsající a produkty lesa dobře prodávající úspěšní prodejci začali mizet či byli v poutech nuceni těžit lestní plody.

Lev Chechtík s Medvědem Kořenokuřem nejprve vycházeli hodně dobře a nejednou při vzájemných sportovních kláních sázeli nedělní příspěvek určený původně do kasy lačných pedofilních černoprdelníků na opoziční tým. Když tu něco začalo být hodně špatně.

Medvěd Kořenokuřník objevil možnost kupčit s lesními plody a bylinami luk a uzavřel svůj sluch před varovnými znameními, posílanými nejen jako mail s nejvyšší prioritou. Což Medvěd Kuřník výsměšně zkomolil z priority na obchodně použitelné BioŘiťi ochraňující klimat. Nevíme přesně, zda proto že podlehl iluzi mindráku že jeho klátidlo je nebohá malá pipetka, nebo z toho že byl tak hloupý, ale to není naše starost, to nemusíme řešit a lépe to asi spíš nevědět, abychom ho nesoudili a nevystavovali se tak sami pro každého z nás velmi překvapivého zrcadlového účtování vlastního chování. Na co si ale pozor dát máme, aby viry, které následně svým zvrtnutím Medvěd Kořenokuřník začal zprvu nevědomě šířit, nekazili náš vlastní život a život našich blízkých. A které měly podobu nejen doporučení spát s lopuchy omotanými jen lehce prodyšně kolem celé hlavy, aby přidušený člověk více potřeboval skvostně upravené produkty lesa a lesních luk a držel buznys v pohybu.

Medvěd Kořenokuřník též svým povyšováním začal vidět více do budoucnosti a i povahy ostatních lesních zvířat. Dokonce se podařilo těmi viry nakazit i Lva Chechtíka, kdy náhle propadal do fanatických stavů, kdy se snažil chladně napravovat svěřená zvířátka. Čímž si získal spoustu nepřátel, čehož zdatně využíval Medvěd Kořenokuř k zvyšování své popularity a šíření svého buznysu. Když se Chechtík z těch oblozujících stavů probíral a docházelo mu co v těch mimózách napáchal, propadal zoufalství a zavrhoval se.

Medvěd Kořenokuřník zneužil důvěřivosti a laskavosti Lva Chechtíka a spolu s jeho družkou Lvicí Jeřabinkou je zajal poté, co přijali pozvání a dostavili se na Kořenohulem pořádanou oslavu. Oslavu v podobě slavnostní hostiny na počest prvního cákanečku jeho vnoučka Cmrndíka, čímž byl okamžitě na radu moudrého stařešiny zahájen prodej instatního Bukkake. Oslavu, kam je pozval líbezně s pro prachy zkřivenou laskavostí v podobě energetické jitrnice předhazované nevděčné spodině, která málo kupovala a tím ho srala, aby měla mylný pocit iluze vítězství, o které ve stkutečnosti ani nestála, jen se toho Kořenokuřník ze svého trůnu a prosvícené jasnovidnosti v paranoe domníval.

Jak to bylo dál je dost smutné i jen naznačit. Virami zkažené hyeny a další zvířátka co pro prachy utloukly svůj soucit zákeřně omráčila a spoutala Lva Chechtíka, a podobně paralizovanou Lvici Jeřabinku spoutali do klece a zvyšovali si následně seběvědomí mučením a ponižováním Chechtíka, na což nutili dívat se zoufalou Jeřabinku. Sebevědomí, které si nejprve sami sobě snížili svou chamtivostí, když vzniklé vředy přetírali jakože službou pro lidi a kterou si následně léčili povyšováním se a úspěšným prodejem produktů v podobě líbezně působivých často pouze zpackaných lesních plodů, z kterých se tak postupně vytrácela původní genialita šikovných směsí. Ne ale všechna zvířátka se Medvědu Kořenokuřníkovi skrze viry, které jím procházely, podařilo zkazit. Na to se už ale nedalo déle dívat…

Jeden z hyeních seržantů Medvěda Kořenošluka Vztyčník byl první výrazně se probírající poddaný, přátelsky oslovovaný v hluboké obchodní pokoře kolego i samotným nejvyšším. Vztyčník, mající na starost dohled na férové chování, nepodlehl iluzím medovatých virů a úchvatným tantrám hvězdných bran, které ve skutečnosti byly řidší zážitek než běžně pohoněný kořínek. Tantrická zasvěcení, úžasná pouze přefouklým holoútrobním pšoukáním do vyplachujících přemeděných dimenzí a propagované smyšlenými recenzemi lesních nástěnek těch zvířátek, která byla před rituálem tajně nadopovaná drogou úletu za účelem domnělé harmonizace a otevírání čacher macher.

Hyeňák seržant Vztyčník tajně odemkl klec Lvice Jeřabinky a spolu se svými věrnými ji chtěl doprovodit do království Lva Chechtíka pro posily, aby učinili rázné “dost” tomuto zmeděnému šílenství. Jeřabinka je ale poslala samotné s tím, že si ví rady. Vztyčník ji poslechl, vztyčil si se do salutní pocty a běžel s hrstkou nezkažených hyen, které si také udržely soucit i přes tlumení těmi divnými viry do sousedního království pro posily.

Zkažené hyeny a ostatní zvrácená zvířátka, která už měla soucit buď utlumen nebo vytěsnán, gradovala ponižování a mučení Lva Chechtíka. Medvěd Kořenokuř si u toho cákal z pipetky, když tu se na okraji mučícího palouku objevila velmi krásná, nicméně drobná a útlá silueta Lvice Jeřabinky. Výhružně zařvala aby dala najevo, že to co se děje na palouku s jejím chotěm už je hodně přes čáru, něvědomost neomlouvaje.

Orgasmicky osvícená z virů zvrácená mučící zvířátka, vědoma si statečně a udatně přečíslení vůči Lvici Jeřabince se začla ještě více vysmívat, až nejedno uchcalo a některé se dokonce i vlastním výsměchem zesralo. To ale ještě žádný z těch hrdinů netušil, co poznají v následujících vteřinách, něco, co naprosto nečekala a co by je v těch úžasných orgasmických osvícení ani v tom nejzašším blahoslastně vymetaném koutu vesmíru nenapadlo…

O tom milí pohádkoví příznivci Lestory zase příště.

NeoTesan
Jedinec?cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *