Seznamkový lektvar II.   ROZEPSÁNO  

Život
Láska má své Cesty

V tomto pokračujícím díle nebudou již mé zkušenosti ze seznamek, i když název na ně pořád naráží.
( Prvotinku po proklikáči ZDE… )
Seznamky mi daly co mohly, dokonce i to nejlepší na konec, v podobě setkání s Andělkou. Tím nechci říct, že ostatní dámy ze seznamek jsou horší.. jen prostě jsou velkým přínosem někomu jinému a jejich princ na ně čeká jinde, na tom není nic špatného. I Andělku může čekat, pokud se tak již nestalo, potkat toho pravého partnera. Já to nejsem (přinejmenším ne nyní a  ne v takové podobě, aby to bylo na sňatek, pokud někdy vůbec). Andělka mi vhodně sedla do mé cesty a završila střípky v seznamkové mozaice. Pod tímto Úvodem ještě zmíním blíže, co mám v plánu, včetně zapojení čtenářů do podoby této publikačky a magického překvapení…

+ + +

ÚVOD

Když o Andělce (které jsem s radostí věnoval předchozí díl) teď tak přemýšlím, vzpomněl jsem si, jak jsme byli s kamarádem v restauraci na jídle a oroseném. Byla tam servírka, která mi vzhledově sedla jako můj typ. Řek jsem kámošovi.. To je druh (spíše družka), z jakých chodívám do kolen… Kamarád vzhlédl od svého talíře a na chvíli se vrátil z IT světa, v kterém s úspěchem působí.. a o kterém jsme se možná v tu chvíli i bavili, očima přejel obě přítomné servírky, pozastavil se u té druhé, co mě vůbec nic neříkala a prones něco neutrálního, jako Hmm, docela ujde, či tak něco, a pak se vrátil k svému talíři.

Fotku Andělky jsem žádnému ze svých přátel sice neukazoval, ale umím si představit, že mnohým z nich by nic neříkala, však pro mne konkrétně byla výjimečná. I když spíše jako má vzácná sestra. Rozpoznal jsem u ní vlastnost, kterou u sebe tuším taky, že dokáže některým lidem fungovat jako spouštěč událostí a to i v případě, kdy o tom ona sama nebo i ti dotyční třeba vůbec neví. Nevím přesně jak moc to souvisí s ní, ale od doby co jsem se s ní setkal i po celou další dobu následně stále řídnoucího textového kontaktu můj vývoj dostal šanci růst mílovými kroky.

Andělka, i když o tom asi vůbec netuší, mi silně hnula srdcem a dlouho jsem to řešil rozumem. Její projevy mi navenek přišly jako projevy těžké barbíny, což je typ žen, s kterým souzním spíše jako se struhadlem na zaschlá mýdla, takže rozum z těch jejích projevů říkal jedno velké partnerské Ne, však srdce se silně chvělo, až jsem to po čase a porodních bolestech měl šanci pochopit.. Bitva, kdy rozum roztříštěn na kousíčky vyhlásil kapitulaci a vykrvácené srdce smělo nastoupit svojí cestu a růst. Dostalo se mi přesně toho, co jsem potřeboval.

Nevím jistě, jestli Andělku ještě někdy uvidím či o ní uslyším, vím jen co tuším a co si přeji. Kontakt se mnou rázně utnula, ale to nic nemění na tom, co sám vnímám.. Ač mi její projevy navenek přijdou jak přijdou, rozumem, věřím v její dobré ryzí jádro a držím jí palce. Dál se o ní psát nechystám.

Bývám teď v takovém rozpoložení, že delší čas nemám potřebu aktivně po někom pátrat. V takovém stavu se partnerka pro dané období potkává samovolně. Všech svých sedm seznamkových profilů jsem si smazal, čímž se vědomě opakuji, a založil pouze jediný, na serveru který je zdarma (jsem Čech) a jeví se solidně, i když výskyt lidí je tam obdobně seznamkový, jako jinde. Mám tam inzerát, kde se podle svého vnímání snažím o co nejreálnější popis své veličkosti a kde jasně nastavuji seznamovací hranici v rámci kamarádství, přinejmenším na časový úsek, který rychlopátračky (na seznamkách hojně zastoupené) nehodlají akceptovat. Když se náhodou stane, že nějaká dáma zkouší sondovat partnerství, a to třeba ještě dříve než se vidíme, dávám tak třikrát najevo, že začátek na nemalý čas bude pouze kamarádský. Když by se mi to nepodařilo vysvětlit, komunikaci ukončuji.

V lektvaru jsem v souvislosti se zkušeností s Romantičkou létavou mluvil o znameních. Skutečně je velmi dobré jim dávat pozornost. Však jako vše, co s láskou souvisí, má to též svá úskalí. Nejspolehlivějším ukazatelem pravosti znamení bývá klid a radost. A ten nejvíce nacházím až nyní, a stále lze prohlubovat, jako vše s Láskou související. O znameních a zkušenostech s nimi se chystám rozepsat o něco později.

Rušičem pravých vjemů z načteného znamení je chtění a upjatost. Protože náš mozek či co nám to vlastně slouží funguje tak, že se snaží vytvářet události takové, jaké si přejeme, a když něco moc chceme, obvykle pak všude kolem vidíme znamení, která to jen potvrzují. Však klid a radost u toho nebývá…

Teď zmíním něco, o čem je pojednáno už ve dvojce filmu Anděl páně, který jsem zatím neviděl, jen jsem o něm letmo zaslechlo. (Apropo, od shlédnutí mě trochu odrazuje ztvárnění Archanděla Michaela, mám propastně jinou představu…) Všiml jsem si tohoto dříve, než byl ten film natočen, však je jedno kdy si toho kdo všiml, podstatné je jak a k čemu se svou osobitou zkušeností vlastním způsobem dobereme.

Zjistil jsem, jak výhodné je mít latrínu, kde je extrement po porodu viditelný a dohledatelný. Nejen ze zdravotních důvodů. Často mě zaujaly tvary, které loučivší se živiny zanechaly, a se zájmem jsem je chvíli pozoroval. Není potřeba jim vždy rozumět, duše ví. A co chce nám poví. Mně se však dostalo i jednoho velmi konkrétního znamení. Jednou jsem v těch tvarech spatřil profil, velmi zdařilý, jedné dámy ze seznamek, která se mnou nehrála zrovna fér. Nu což, pokrčil jsem rameny a zatáhl za šňůrku, život jde dál.

S potěšením jsem zaslech odezvu, že mám ohledně žen bohaté zkušenosti, to mě těší, přinejmenším mé ego, však realita bývá opět trošku jiná. Jeden můj důvěrný známý mi vyprávěl o svém intimním životě v takové souvislosti, že by se nejeden želví mnich rozplakal a králíci by se udupali smíchy. Když jsem mu naslouchal, zjistil jsem, že jsem schopen hlubokého soucitu.

O tom, že jsi Bůh libuje v černém humoru není pochyb, no raděj nechci vidět ten stupeň zatuhlosti, aby o tom muselo být přesvědčováno opakovaně s rostoucí intenzitou… navíc když jsem ho možná sám zažil… Byl jsem rozhozen opět ze svých problémů týkajících se vztahu a napadlo mě říkat si mantru “klid klid klid…”,.. takhle jsem si to chvíli říkal a stejně jsem myšlenkama bloudil u toho problému, svírán a paralyzován napětím, načež mi odněkud zřejmě z podvědomí přišlo vzápětí ke slovu “klid” slovo “klitoris”. Jak sami vidíme jde o terminus velmi podobný původnímu, připlňující slovo “klid” o kočkovitou šelmu, výměnnou měkkého “i” za tvrdé. (Rýpalové podotknou, že by to pak byl Klidorys a já někdy dávám i Rýpalům za pokyv). V tu chvíli jsem měl po mantře a následoval nezanedbatelný časový interval léčebné terapie smíchem. Jenže má to i druhou stranu mince… Teď většinou když se nějakým způsobem setkám se slovem klid, mám určitou asociaci, s kterou se budu muset naučit žít. Chvíli jsem zvažoval, zda vysadit Kotvičník, ale pak jsem si řekl že mamlásků, kteří opovrhujou bylinkama a raději solí do umělých sladidel je dost, tak pokračuji. Abych s tím zbytečně nebojoval a nezpůsoboval si další traumata, mantru jsem si poupravil na “klidorys klidorys klidorys…” nebudu říkat výsledek. Zkusme co chceme a držme se dobrého.

Nedosáhl jsem dosud plného vysvícení, ani to v dohledatelné době nemám v plánu, tedy s napětím mezi póly za vznikajícího náboje roztáčím pekelné soustrojí s okřídlenými písty směr hlouběji… Zatím se spokojím s tím, že jsem Posvícený, těšíce se na Posvícení, kterých je podzim hojný. Husička, knedlíčky, jak já dlouho už neměl… svatý Martine, oroduj za nás…

( Další děj se očekává v chystané a právě tvořené publikaci… )

+ + +

Přislíbil jsem čarovné překvapení, to bude na závěr, pojďme si teď říci o mé představě zapojení čtenářů..

VÝZVA… ACHTUNG… nejen baby…  Pošlete mi prosím své inzeráty, jejich texty, které považujete za povedené. S nimi i svůj email, ať už s reálným jménem či přezdívkou. Získáte tím šanci, že se vám někdo ozve přes tuto publikaci a vaše inzeráty se objeví v jedné z příloh. Nic víc ode mne za to nečekejte. Vyhrazuji si právo vybrat texty, které zveřejním, a též pro případné ozývačky a ozývače nemohu zaručit, s kým se setkají na druhé straně.  Můj kontakt naleznete v Kontaktu těchto stránek, což je určitá úvodní zkouška a selekce pro ty, co jsou schopni načíst pouze první stránku a dále nepátrat, co po letmém přelétnutí textu a zjištění že neobsahuje obrázky nahých bab či kosmetických doplňků se pak honí dále jinam za vyššími až nejvyššími až nadnejvyššíma a ještě více vyšinuvšíma kruhama.

A teď ta kouzla.. Sestavil jsem pro nás Magický indikátor randíčka… najdete ho po prokliku a pozornější i dříve než po přečtení tohoto úvodníčku na těchto stránkách.

Ahoj a nashle v dalším díle…

 

 

Sedmero pohádek

Psaním těchto pohádek jsem si vyvažoval rostoucí nechuť s vyžadovanými ‘nezbytnostmi’, které mne bavily čím dál tím méně. Vzniklo sedm alternativ na klasické pohádky, jednu z nich Vám zde dávám k nahlédnutí…

+ + +

Hůl nad bláto

Vypravěč: Kovář koval meč i dláto
v zemi, kde vznik spor zda zlato
je cennější nežli sůl,
nebo je to půl na půl ?
Šijem příběh horké jehly,
malinko jsme již předběhli,
začlo to hloupou úvahou
krále s ješitnou povahou.

Král: Která z dcer mě má nejradši,
starší, prostřední či mladší ?
Vím jak vyřeším ten hlavolam,
jednu po druhé si zavolám.
Jedné tady druhé tam,
šikovně se pozeptám.
Dcerku s odpovědí milovnou
učiním časem královnou.

Vypravěč:
Král zavolal si hned tu první,
trošku nesvůj trošku nervní,
jaké vlastně srdce je v ní.
Samý drahokam, div tíhou nespadla,
přichází Alžběta přímo od zrcadla.
Dřív než písař smočil pero,
zeptal se král:”Drahá dcero,”

Král: Drahá dcero Alžběto,
uneseš všechno tohleto ?
Povolám stráže, na mou věru,
dělat Ti k šatům podpěru.
Služebnictvo mi musí odpustit,
že na své dcerky nedám dopustit.

Ale teď Ti dám Bětko otázku.
Jakou Ty ke mně máš lásku ?

Alžběta: Na hradě v mém bytě,
odpovím Ti hbitě …
…jen co se vína nalokám …
už vím, mám Tě ráda jako drahokam!

Král: Slzím a mrkám okami,
řeklas: “Ráda jako drahokamy” ?!

Vypravěč:
Král netušil, že je to zrada.
Myslel, že ho má Alžběta ráda.
Později zavolal prostřední Agátu,
aby se šla mrknout na tátu.
Agáta zlatníky kárá tu,
za zlato pod třicet karátů.

Agáta: Zde jsem, Tvá milovaná Agáta,
s šatičky šitými ze zlata.
Zanech vlády, zanech hnití,
nakup raděj zlatých nití !

Král: Milá dcerko stručně vzato,
máš mě ráda jako zlato ?

Agáta: Ráda jako zlatý třpyt,
můžem si na to připít !

Král: Srdce mi slastí vzlyká,
Bože, to je lyrika !

Vypravěč:
Pan král opět nic nepochopil,
ješitnou představou se opil.
Myslel si kdoví jak ho maj dcerky rády
a s tím se šel kouknout do zahrady
na svou nejmilejší dcerušku,
hodnou princeznu Marušku.

Král: Zmazaná jak od sazí,
spoustu květin posází.
Občas záhon poryje,
má dceruška Marie.
Samý úsměv, jako květinka.
Pověz Maruško, máš ráda svého tatínka ?

Maruška: Tatínku, co Tě zas vytáčí,
na to nikdy slova nestačí !

Král: Ptal jsem se Alžběty i Agáty.
Pověz jak moc mě máš ráda Ty !

Maruška: S moudrostí jenž je oslova
budem se hádat o slova.
Jseš paličák taťko, jak starý vůl.
Dobře tedy. Mám Tě ráda jako …, jako sůl !

Král: Jako sůl jsi řekla ?
To Ti našept někdo z pekla !

Maruška: Sůl je milý táto, víc než ryzí zlato.
Nemůžeš žít bez soli, ať si říkáš cokoli.

Král: Mlč Maruško, už toho mám dost !
Jsi mladá a chybí Ti zkušenost.
Stačí k tomu jen jedna věta,
a to, že se vydáš do světa.
Za své přirovnání sprosté
půjdeš mezi lidi prosté.
Abych dokázal že sůl je nic,
vysypeme jí do popelnic.
Však se pozná, vsadím na to,
že nad sůl se cení zlato.

Já Tě měl ze všech nejraději
a tys mě připravila o naději.
Ač tomu stále nevěřím,
odeber se rychle ke dveřím !
Už o Tobě nechci věděti,
ode dneška mám jen dvě děti.
Alžbětu a Agátu,
milují svého tátu.

Maruška: Jak jsi řekl tak se stane
a než mě vítr odvane,
uchovám si tatínku
na Tebe dobrou vzpomínku.

Vypravěč:
Na tomto místě smutném
náš příběh trošku utnem.
V království se za chvíli
vší soli lidé zbavili.
Král nepěstoval žádné sporty,
zato jedl samé dorty.
Brzo se ten ješita
dortů najed do syta.
Řekl tedy komorné,
že jíst sladké je odporné
a že si hodí laso,
jestli mu nedaj maso.

Rádce: Pane králi, jak Vám chutná,
takováto strava hutná ?

Král: Hrůza, v čem to vězí,
že už ani hovězí
není vůbec k žraní.
Mne snad z toho raní !

Rádce: Pane králi ve zkratce,
slyš co Ti radí rádce.
Se solí je to tak snadné,
že to každého napadne.
Dámy romantičky bez řečí
nám nějakou tu sůl nabrečí.

Král: Ale o tom jsme si již říkali.
Copak máme jíst něčí výkaly ?
Teď už si mohu býti jist,
že bez soli se nedá jíst.
Pozdě vím, že Alžběta s Agátou
plácaly pátou přes devátou.
Maruška dítě hodné,
se mi snad jednoho dne
domů zase navrátí
a řekne: “Odpusť mi tati !”

Rádce: Králi, Tvá pýcha má velikost slona.
Ty nemáš co odpouštět, to by měla ona !

Král: Myslíš si, že jsi chytřejší ?
Vzpomeň na své rady dřívější !
Že zdrojem soli maj být slzy…
A teď jsi takhle sprostě drzý.

Rádce: Mezitím co jsem hledal cestu,
Ty sis povoloval vestu.
Hledal jsem, byť zcela vedle,
zatímco tys hledal jen chutné knedle.
A teď když už Ti pramálo chutná,
je Tvá citlivá dušička smutná.

Král: Ve Tvých slovech pravda není,
dám Tě vsadit do vězení !
Jako král mám plnost ducha,
Ty jsi jenom loutka hluchá.

Rádce: Je mi králi do breku,
z Tvého slepého vzteku.
Jak může vládnout lidu
král, co nezná klidu ?

Král: …Rádče, Tvé vězení počká.
Otevřels mi očka.
Stejně jak mnozí státníci
splet jsem si moudrost s tradicí.
Za svou slepost platím draze,
Maruška byla v obraze.
Zrušte příkaz nesolení
pro každičké pokolení !
Vemte šperky, vemte zlato
a nakupte soli za to.
Hledejte doma i venku
tu mou nejmladší dívenku.
Na tom se s Vámi domluvím,
že se jí řádně omluvím !

Maruška: Nehledej mě v dáli,
tady jsem, pane králi.
Nesu Ti pytel soli,
záda mě od něj bolí.

Král: Maruško, rád Tě vidím !
Už po Tobě slídím.
Dřív než ten pytel upustíš,
viď že mi děvče odpustíš ?

Maruška: To víš že jo, tatínku,
a teď počkej vteřinku,
skočím do královské kuchyně,
připravit Ti kňoura na víně.
A než bude vínem polit,
nechám ho řádně solit.

Vypravěč:
Král se nakonec dočkal odměny
nejen v podobě osobní proměny.
Dostal ten starý šťoura
i soleného kňoura.

Hledačův smyšlený blog

Při sepisování tohoto fiktivního blogu (podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná) jsem se pouštěl do úvah chování jednotlivých typů lidí prostřednictvím ústřední postavy tohoto vyprávění, muže hledajícího sebeuvědomění a realizaci, jehož očima a ústy je děj podáván. Mnozí se při čtení tohoto příběhu mohou utvrdit o fantaziích sděleného děje, jiní třeba najdou příběh, který může mít své odrazy v realitě. Posuďte sami, v jednom z jeho článků.

+ + +

6.díl – dodatky II

Dnešní díl bych chtěl navzdory příslibu z minula věnovat ještě vzpomínání na dobu před rozchodem. Když o celém svém minulém vztahu přemýšlím, docházím k tomu a věřím, že bývalka to se mnou zpočátku myslela dobře. Snažím se když na to mám vcítit do jejího světa a pohledu.

Seznámila se se mnou, v té době prý s pohledným klukem, který hodně sportoval a jevil se tak nějak odlišně z šedého průměru. Vzpomínám na naše první setkání. Bylo mi dvacet pět let a moc jsem si přál mít konečně děvče, vážnější vztah. Do té doby jsem neměl více jak tříměsíční známost. Snažil jsem se a nedařilo se mi. Jednoho dne jsem měl volbu. Dva kamarádi mi nabídli možnost, jak strávit víkend. Jeden z nich jel na vodu, kde bylo smíšené osazenstvo, kluci i holky. Ten druhý jel na pánskou jízdu do jižních Čech. Řekl jsem si: “Z bab jsem už unavený, půjdu si odpočinout a pořádně zapařit s klukama.” a tak jsem se rozhodl jet na pánskou jízdu.

Pamatuji si, že jsem přijel autem na nádraží a na peron dorazil minutu před odjezdem vlaku. Jak stačilo málo, a všechno bylo jinak. I když kdo ví, jak by potom osud zamíchal karty. Před vandrem ze mne museli být kluci trošku v šoku, když jsem si místo piva poručil horkou vodu a zalil si sebou přinesené bylinky. Měl jsem v té době po druhém vyhoření a skutečně jsem chtěl žít zdravě. Setkal jsem se s něčím, co se mi jevilo větší než já a těžko přemožitelné, pokud vůbec… což jsem si ještě neuvědomoval, ale byl jsem již natolik vystrašený, abych se snažil o zdravý životní styl. V kterém jsem však našel zalíbení, později i spolu s prasečími dny, kdy si dopřávám cokoliv. To nešlo dost dobře vysvětlit těm, kteří tu zkušenost třeba ještě neměli a zpoza svých půllitrů na mne mohli hledět skrz prsty, to chápu.

Večer jsme se účastnili koncertu nějaké folkové kapely a přesto, že jsem si jel odpočinout od neúspěšných seznamovacích snah, stejně mi to nedalo, abych po holkách nepokukoval. A tu jsem jí uviděl. Byla krásná a vysoká. Vedla se za ruku s o něco menším klukem, a ačkoliv jsem na ní neměl v tu chvíli ještě nárok, cítil jsem, že trochu žárlím. A co víc. Cítil jsem příjemný pocit na srdci. Byl chvilkový, ale hřejivý, hebký a jasný. Po chvíli odezněl a nastoupilo tak známé a časté divno. Stejně mě ta dívka zaujala, že jsem jí pak v průběhu večera vyhlížel dál. Doprovázela jí kamarádka, ta se vedla zase s jiným klukem z party. Později během večera se situace semlela tak, že jsem se dal do řeči s její kamarádkou a ona byla poblíž. Dozvěděl jsem se, že je lékařka. Pronesl jsem významné Hmm, ale stejně to nebylo žádné velké plus, na kterém bych stavěl. Líbila se mi a na tom by nic neměnilo i kdyby byla jen vyučená, i když ten její titul svědčil o určité vytrvalosti a schopnosti dotahovat věci do konce. Zaujala by mě i kdyby nebyla ani vyučená.

Cestou z koncertu jsem se k ní nachomýtl tak, že se do mne zavěsila. Ptala se mě, jaký mam spacák. Měl jsem v baťohu obyčejný spacák a deku, což jsem přiznal a k tomu jsem dodal, že tím pádem mám dekový spacák. Spali jsme vedle sebe a můj pokus o intimitu uťala a já se potom o další už nesnažil. Nevím, jestli jsem ten večer usnul, ale bylo mi docela těžko. Po zbytek noci mě na oplátku dobíraly lačné komáří samice.

Ráno jsem si shodou okolností sedl u stolu naproti jejímu bratrovi, což jsem ale nevěděl. Ona za svým bratrem přišla a o něčem si povídala a já toho využil, že jsem jí dal své telefonní číslo. Když potom se svou kamarádkou mizely v dálce, mávaly nám a my jim mávali též. Říkal jsem si, že to pro ní patrně nic neznamená a po zkušenostech “divného” kluka o kterého dívky nemají zájem jsem ani nedoufal, že se ozve. Ale ona se ozvala. Bylo to krásný.

Vzpomínám si, jak za mnou prvně přijela. Byli jsme s partou v hale a ona tam přišla v kraťasech a s obnaženým břichem, na kterém se rýsovaly svaly, jak se tomu říká, pekáč buchet? Já v té době taky ještě neměl bříško. Jak jsem jí tam uviděl, říkal jsem si: To je kočka, jakpak dlouho jí to vydrží? A myslel jsem si spíše, že už se později neobjeví. Ale vídali jsme se znovu a znovu a brzy jsme spolu začli i žít. Pamatuji si, jak mi na jedné procházce dala obrovskou zralou ostružinu. Byla výborná a chutnala tak zvláštně, jako malina, ostružina a jahoda plus něco též velmi chutného k tomu.

Vzpomínám si taky, jak mě přivedla domů. Na jedno z mých prvních setkání s Rýpavým Pijavicem. Byl klasicky připitý a vztek z něj přetékal. Třeba neměl lehký život. Pamatuju, jak bejvalce řekl, ať si najde někoho jiného. Nedokázal jsem na to zareagovat, protože jsem si nebyl vědom proč, co jsem udělal špatně. Ve své naivitě jsem ještě nechápal scénář, kdy nevlastní otec, žijící s bejvalčinou matkou, má zálusk i na svou nevlastní dceru. Nechápal jsem ještě, že na mém místě by patrně musel být on sám aby byl možná spokojený, ale kdo ví, třeba kdyby se nepoznal, tak by na sebe zareagoval zrovna tak.

Tehdy jsem to ještě obracel proti sobě. Čímž jsem zdatně navázal na to, jak jsem byl vychovaný. Když jsem něco říkal rodičům a neslyšeli mě, bylo to proto, že jsem nesrozumitelně mluvil. Když něco říkali oni mně a já neslyšel, bylo to proto, že jsem hluchý. Myslím, že tento celkem klasický postoj zná kde kdo. Mně jen není jasný, proč se tolik rodičů ve chvíli, kdy mají vlastní děti, a jejich rodiče se ocitnou v pozadí, překlopí do stavu, kdy si řeknou, že ta příkoří, která jim dělali jejich rodiče jsou vlastně v pořádku, a začnou se zrovna tak destruktivně chovat ke svým dětem.Bezpochyby je to snadněji vypadající cesta.

Tedy když se objevil Rýpavý Pijavic a dával najevo svou nelibost s mou přítomností, jako vzorně vychované dítě jsem se cítil špatný, místo abych si myslel o zadku. Nebo ho do něj rovnou poslal, však to by bylo zbytečné, když v něm už stejně dávno byl.

Tak když se zpětně vžívám do situace, v které bývalka byla, její okolí jí zasévalo pochybnosti o mně už od počátku. Zprávy z hospody, kdy si místo piva dám bylinky, poté jak jsem se dozvěděl od tchýně zpráva od tety že mě typuje jako člověka, který se sice navenek mile usmívá, dělá hezkým, ale ve stáří se o rodiče určitě nepostará, Rýpavý Pijavic, kterému je narušen harém a k tomu zpráva od mého táty, jak mi bývalka před rozchodem sdělila, že jí tehdy řekl že se diví, že si mě bere.

Umím si představit, že toto všechno zaseje jedovaté semeno i tam, kde je láska. Možná ta setba okolí byla natolik jedovatá, že by to otřáslo nejednou láskou. Jsem člověk spíše přímý a pokud jsem proti někomu něco měl, většinou se to buď ode mne dozvěděl, nebo to na mně poznal. Rýpavému Pijavicovi jsem řekl, že nebudu skákat jak píská. Potom nastalo období, kdy se ke mně začal chovat mile a já mu na to skočil.

Po čtyřech letech společného soužití jsem vyhořel. Zapletl jsem se s podnikateli, kterým jsem věřil a poté, co moji činnost, kterou jsem dělal navíc a ani jsem za ní ještě nečekal mzdu, začali kritizovat a dávat najevo jak je to málo, řekl jsem si, jak se ke mně asi budou chovat až by mě měli nedejbože platit a tak jsem jim s tím sekl. Zkoušeli na mne pak právnické triky, ale dobrý přítel mě podpořil, abych se v tom nezamotal. Bylo to pro mne velké vypětí a rok na to jsem se z toho zhroutil. To byly dcerce dva roky. Však ani tentokrát, ani později si nejsem vědom, co jsem vůči komu udělal tak strašného. Kromě sebe. Zato jsem v tom vyčerpaném stavu byl snadným terčem svého okolí, které se náležitě projevilo.

Zhroucený člověk se nechová jako superman. A já se po čase přes třetí osobu dozvěděl, že o mně Rýpavý Pijavic povídá, že kdyby přišlo na akorát, že bych se svých holek nezastal. Znovu jsem byl zaskočen a vztahoval to proti sobě. Pak nastala situace, kdy jsme k nim s bývalkou a dcerkou šli na návštěvu. Byla tam cestou parta zkouřených kluků. Jeden hodil po druhém láhev a ta spadla a rozbila se kousek od nás. Bývalka na ně začala nadávat. Na to jeden z té party začal nadávat na bývalku. Tak jsem se k němu rozešel a zařval jsem na něj, co že to říká. Omluvil se dřív než jsem k němu došel, tedy jsem se vrátil k bývalce a dcerce. Šel jsem tehdy sám na dva zkouřené kluky a před námi byli další, kteří ale když viděli, že flaška padla kousek od nás, začali utíkat, možná ještě měli kousek soudnosti.

Když jsme došli k tchýni a Rýpavému Pijavicovi, řekl jsem před Rýpavým Pijavicem na základě této zkušenosti, že není pravda, že bych se svých holek nezastal. Bývalka sama pronesla, jak jsem je hájil. Nic neříkal a já necítil žádné uznání, naopak. Cítil jsem ego a popírání.

Pravda je paradoxní, tento náznak upřesním za chvilku. Je možné, že v určité situaci bych se svých bližních zastal a v jiné možná ne. Však výrok, že bych se nezastal, považuji za podpásovku. Podpásovky dávají obvykle ti, co výše nedosáhnou. Ani kdybych se tam postavil celé armádě, těžko by to změnilo pohled někoho, kdo mě chtěl vidět špatného a nevhodného. Mohlo mi už tehdy dojít, že kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Asi na to ještě nebyl můj čas.

Pokusím se trošku technicky popsat, jak na mě tito lidé často pohlíželi, říkám tomu hodnocení inverzní vůle. Buď jsem podle nich dělal málo, nebo hodně, ale vždycky špatně. A pokud v tom byl nějaký mezistav, učeně a technicky vůle, tak to byl takový stav hodnocení, že jsem dělal málo i hodně zároveň anebo nedělal vůbec, což vše bylo zase špatně. Ve zdravém hodnocení se vyskytuje stav, kdy je zároveň více než málo a méně než hodně a je to správně. Ale v hodnocení inverzní vůle citových upírů tento mezistav chybí, tedy pokud nehodnotí sami sebe a sobě milé, kde je naopak vždy vše v pořádku..

A já tak zoufale potřeboval blízkost a podporu silného dobrého “otce”, který na mně podpoří to dobré a dá mi najevo, jak ve mne věří, místo neustálého hledání much a zpochybňování a spekulací o tom, jak se zachovám špatně, až nastane to či ono. Je zajímavé, že tito lidé když podobně spekulují o sobě, vždy z těch svých domněnek vycházejí úctyhodně. Potřebují pak prostě někoho, na kom budou vidět tu druhou půlku pravdy, ke které se nehlásí. Byl jsem sebou od mala propastně nejistý a ta blízkost zdravého mužského vzoru mi scházela tak silně, že jsem raděj neviděl, jak to bylo doopravdy a vytvářel jsem si ty vzory i tam, kde nebyly, i u těch, kteří tomu byli na hony vzdáleni.

Nedávno mi můj táta řekl, že ve mne začíná věřit. Řekl jsem mu, že to tedy brzy, když je mi čtyřicet. Přátelé můj vztek zmírnili do té míry, že jsem za to tátovi o něco později poděkoval. Bratr, když mě vezl při hospitalizaci na víkend k bývalce a dcerce, což uznejme vypadá velmi ušlechtile, mi začal vyprávět, jak on oproti mně a sestře nemá tolik talentů a kolik toho dokázal, a my se sestrou jsme talentovanější a nedokázali jsme to co on. Bylo to ve chvíli, kdy mi bylo velmi zle, nevěděl jsem, jestli vůbec kdy budu schopen zas normálně fungovat, navíc jsem k staršímu bratrovi od mala dlouho vzhlížel, takže jsem se z velké části své zhroucené bytosti cítil ještě mizerněji. Kdybych si tehdy na cestu domů vzal z naspořených peněz nebo z nemocenské taxíka a zaplatil si prostitutku, aby mi pohladila tvář, bylo by mi patrně mnohem lépe.

Je mi jasný, že touto úvahou jsem v očích mnohých velkým nevděčníkem. Lze se s tímhle svěřit rodičům, když názor táty je, že kdyby byl každý jako můj bratr, že by ten svět jinak vypadal? Ano, vypadal. Však je pravdou, že mi bratr právnicky pomohl, když jsem se zapletl s těmi podnikateli. Platil jsem polovinu zákroku toho právníka a bratr druhou a věnoval mi určitý čas, za mohutného aplausu okolí, jak toho nemožného mladšího bratra zachraňuje. Děkuji ti za to bratře, svým způsobem mi to hodně pomohlo. Ale bylo to skutečně tak ušlechtilé, jak to vypadalo? Možná ano, však ta pozdější zkušenost z přívozu domů a nejen ta mě přiměly se nad tím více zamyslet. Není mi trnem v oku, čeho bratr dosáhl. Přeji mu to. Bolelo mě jen, že se takto a navíc v takové chvíli se mnou porovnával člověk, kterému jsem důvěřoval a ke kterému jsem vzhlížel. Měl a patrně možná ještě má svá trápení, z kterých toto jeho chování pramení.

Zkouším si představit, jak z těch všech zpráv a postojů a událostí, kdy bývalka poslouchala ze svého okolí že se nepostarám, že se nezastanu, že se přetvařuju, atd. atp., navíc když mě viděla v několika obdobích kdy jsem se vyhořelý sotva šinul, kdy jsem se cítil jako špatná bytost (když jsem věřil svému okolí a viděl se očima lidí u kterých nešlo najít uznání), umím si představit, jak těžké zkoušce byla její láska vystavena. Učím se ji pochopit, že se přiklonila k těm, co na mně viděli a házeli svoje nevyřešenosti a nedostatky, a že mě opustila, i když si mne ve vztahu jako dojnou kravičku hodlala pěstovat dále. Teď po roce od odchodu mohu říct, že se cítím mnohem lépe než v těch nefungujících vztazích a že se moc ulevilo i dceři. Jak je bývalce nevím, však na základě svých vjemů věřím, že se může obrátit, čímž myslím že ještě může být schopna vcítění a soucitu.

V dalším díle se třeba už dostanu k průběhu rozvodu.

 

Veršotepné hrátky

V této sbírce jsou zahrnuty mé publikovatelné či jinak žádané texty, kde je podobně jako u Sedmera pohádek střežen rým, což nemusí vždy být až tak snadné při snaze uchovat děj. To ví každý, kdo něco podobného kdy zkoušel. Nejen u tohoto jsem se přesvědčil, že úspěch může často velmi záviset na míře hravosti, s kterou je k jeho dosahování přistupováno. Zde jsou malé ukázky. 

+ + +

Milenka
————-

Když si dám k retu
tu cigaretu
nebudu sám?

Sám, blízko krachu
oharek v prachu
neudusám…

Pokud se svedem
pohladí jedem
holka z krizí

Hřeje jen chvilku
potom v popílku
mrcha zmizí


Přítelka

————-

Nevím jak na ni
na dýmku v dlani
s tabákem…

Bez ní tak prázdný
sám mezi blázny
žebrákem…

Pohladí dýmem
zas spolu splynem
před cestou…

Chtěl bych jí říci
Budeš mi víc, i
nevěstou?


Muška Fetuška
——-
——————

Nalezl jsem mušku v čaji
zfetovanou od teinu
asi sní o muším ráji
asi si sní o lejnu

Sobec mrtva jde si rájem
a skutečnost není tam
co teď se mnou a s mým čajem
sám prakticky přemítám

I když je mi nelhostejna
schází mi teď ráno čaj
muší mrtvolka od lejna
skrývá jistý jinotaj

Když přátelské bakterie
hodovala na lejně
potom i můj čaj který je
jinak dobrý, raděj ne…


Tragédie s beruškou
———————————

Možná někdy smutno ti je
v žalu nad tou smrtí
když nezbedná žaluzie
berušku rozdrtí…

Berušek se líhnou hejna
na okně jich najdeš dost
kdoví zda jsou všechna stejna
nebo každá osobnost?

Tuším význam bystrým sluchem
v tom že Každý každý je
i žal v činu prostoduchém
když žaluzka zabije

Co je berce platné že je
Každá jako každá
když na okně skvrna zeje
stala se tam vražda

Možná chtěla letět vzhůru
nebo taky dolu
snad chtěla pozdravit můru
či sluch popřát molu

Takhle je jen mastná stopa
tam kde byla touha
toto žaluzie fopa
připomíná šmouha

Žaluzie nelituje
odporného činu
pro jiné akt úcty tu je
s poctou setřít špínu

(A víc už bych to asi nerozmazával…)


Sklízečům krátkozrace dlouhoprstým

————————————————————-

Už nemám psát tak lacině
moc díky, vskutku radši ne
mám rád svůj veršík laciný
a nezměním ho na jiný

Až člověk co vše lépe zná
poradí slůvka líbezná
až přijde další kritika
co mi to soudně vytýká

Pošlu ho
zásluhou
na parlamentní úřad
tam taky
si máky
znalostmi můžou uhřát

Mé nudné
neutne
žádný zchytralý znalec
ať píše
si z výše
když k zemi klopí palec

Má sleva
mi neva
já klidně budu v akci
ten obrat
že propad
mi nevadí, ho tak chci

Ať moudří
si kouří
od úst sedmero dogmat
jim stačí
když ztlačí
vše čeho se kdo dohmát