Příběh Kliťoucha

V jistém nápravném zařízení zkoumal patologie mikrobů zkušený a lidmi uznávaný Sychrjátr, který jim dával to nejlepší ze svých nejhlubších zkušeností a oni mu byli vděčni, že je vyléčil ze značné části i na proplacenou zdravotní pojistku. ..

Fiktivní story inspirované skutečnou bujarou fantazií o smyšleném příběhu Krále Patologie, ..lásek, skazek a masek tohoto netvora…

Zabořme se až po uši do této v tucho chvíli čtyřdílné dechberoucí trilogie…

Příběh Kliťoucha V.

Příběh Kliťoucha IV.

Hromík Předec chromí přes věc

A jak už to chodí a jak už to bývá, pokračování nastává po předchozím dílu. Kdyby z Příběhu Kliťoucha umřel někdo, kdo se rozhodl pro lépe zaplacené angažmá jinde a vy milí posluchači ho chtěli mít stále v příběhu, pošlete do redakce peníze na plastickou operaci, a my za jejich část z ústavu práce vybereme vhodného kandidáta a váš oblíbenec se tu zase objeví.

Ale proč malovat Kliťoucha na zeď, v tomto příběhu nikdo neumírá, jen se transformuje. A svou transformaci hledal i podlý, zákeřný a ve všem špatném nevyzpytatelný Kliťouch.

Na konci minulého dílu jsme naší fantazijní autobiografii přerušili tím, že se Kliťouch vydal na koncert beznenávistného věčného zářiče Homíka Pluse napodobit, jak se stát pravým sluncem. Když tu… se prostě vydal. Proč by tu bylo nějaké Když tu. Když tu ale přece.. to tu takhle může být, tento slovní obrat? To je jedno, prostě když tam, protože tu už uteklo, potkal svého dávného známého, zlámače dívčích srdcí, hlubinného filosova s ještě hlubší znalostí sychroslovie, Hromíka Předce. Jen co Kliťouch vzdal předepsanou poctu políbením šosu, chodidel a kaštánků někoho kdo ho několikanásobně v nedohlednu přerůstal, jak Klitoše slušně mateřská skumavka vychovala, aby baňky neřekly, začal se Kliťouch, neschopen tušit která bije, dozvídat něco o pravé filosovii.

Hromík Předec věděl hned, že je něco víc. Vždyť on vše ve svém životě to co jiný by nedal zvládl. Nebyl hospitalizován, získal levou zadní hemisférou titul mákhvizdra, a to i přes neměnnost genů (jak sám nejlépe znal, protože to tak definoval), které mu navíc okolnostmi mnoho nepřáli a cítil, že jakmile se někdo v jeho blízkosti vidí hodnotou méně než on, dávalo mu to jiskrnou nesadistickou šťávu, která jen potvrzovala, že jeho povýšení nade vše je zcela adekvátní. Navíc ho všude kde byl balily servírky, a to zcela z nezištných důvodů, okouzleni neodolatelnem.

Jen co Kliťoch, pouhý král patologie provedl úvodní ceremoniál v podobě sklonivého díkůvzdání podstatě všehomíra prezentované Hromíkem Předcem (který si skromně a neustále pracně snižoval skutečnost, že je něco víc než ostatní, aby je příliš brzy než zajdou pro svou hloupost nesežehl hlubinným prozřením), dostalo se Klitochově chlívku hozené perly v podobě milosti podstaty nešiblé prozáře… “Člověk se může měnit pouze k horšímu!”

Už při pouhém vyslovení tohoto vymýtacího zaříkadla se začal Kliťouch kroutit v zasloužených bolestech a Hromík Předec pocítil vytouženou ryzí šťávu, kterou mu nesadisticky dodávaly bolesti zkoseného mrvidla patologického červa Kliťoucha.

“Proč tímto nejhlubším základem poďsťaty filosofie neoživíš též sebe?” Zeptal se zlomený, ostřím meče pravdy přepůlený Kliťouch, který tu navzdor logice najednou civěl třikrát, než své dvě další já poslal zemřít do dalších lokací své nákazy.

“Proč to neříkám na sebe? Protože si nechci ubližovat! A sice nezvládám svůj život a své základní lidské hodnoty, ale to jen proto, že mě v tom ti zlí zablokovali. Jiní by to nezvládli zdaleka tak dobře jako já a navíc mi všichni závidí, protože své znalosti používám pro dobro všech okolo, po kterém mám stále rostoucí hlad! Tak nepokračuj ve svém neskutečném sobectví a poskytni mi svou energii, která je vlastně moje, a to tolik dokud se budu cítit blbě, protože já tě držím a zachraňuju, neustále!”

Po těchto slovech by se každý lidský tvor zastyděl a vyždímal by se do mrtě smrtě pro přežití evolučně nejvyspělešího pasovače. Ale Kliťouch se opět projevil tak, za co by se dal na cestu pokání i Freddy Krueger. Nebohému Hromíkovi Předcovi natankoval pořádnou pěsťovku a pak ho zkopnul do škarpy. Poté hořce zaplakal a začal zběsile utíkat s nelítostným pištěním, že zradil nevinnou krev, a kde je další, koho teď sejme.

Než pohrdavě a bezsoucitně odcházel patologický bubřinda Klitoš od soucitem a láskou ke všemu v sobě a kolem přetékajícího Hromíka Předce, který z posledních sil předával světu svá nadějná poselství kladením jistoty jistot zněním slov: “Člověk se může měnit pouze k horšímu…”, a “…geny neutlučeš, nejde s nima nijak hnout…”, ke kterému se slétli akademičtí zpravodajové Akademlé přehelemle, aby ty vybroušené diamanty říkané stále dokola v různých pestrých variacích tónin zaznamenali do věčného akadanálu… zatoužil Kliťoch po ryzích datech právě onoho nevysychajícího pramene Akademlé přehelemle.

Otevřel si tedy přihlašovací obrazovku ve své datové schránce k odběru onoho Univrzitního obšťastníku, na zařízení které jiným slouží coby chytrý telefon ale u Kliťoucha vše chytré pozbývá svého původního významu a ona schránka mu po zásahu vědeckých pracovníků slouží pouze jako sledovací lokátor, který vědcům umožňuje jej blíže zkoumat a spolu s ním se dívat na jeho oblíbené servery s obnaženými mikrobačkami s prvky vačnatého a zásuvného makra, když tu… nebylo to tu už někdy, “když tu”? Když tu… no co safra, tak už se vymáčkni, z tebe to leze jak z chlupatý deky, a tos ani pořádně nezačal pátej semestr, šup šup, Kliťouchu, vyprávěj dál… ozývalo se od vnoučat krále patologie, lačných po dalším vyprávění kdesi v časoprostoru kde zaznívala ta skřehotavá slova příběhu Kliťoucha… a Kliťouch skutečně když tu pokračoval….

Jak tak civěl na displej s úvodní obrazovkou žádající heslo vyšší akademlé ukóje, nevšiml si ze škarpy vylezlého Hromíka Předce, který se snažil základy svého odkazu vepsat do prachu cesty pro případ, že by ti troubové brigádníci hopsající pro pár chechtáků jako pisálkové akademických novinek coby naplnění výkazu práce pro cenzora věrohodného obsahu zapoměli nebo zkomolili jeho životní poselství, dávající naději novému životu a jal se to zapsat nejpevnějším ze svých údů, stále držícím pro sadistický jiskrný stav oprávněné povýšenosti, který přešel po zákeřném sražení do škarpy od závistivého Kliťoucha plného zahořklé zášti v masochistickou útěchu opravdového mučedníka.

No a právě o to Předcovo pisné rydlo Kliťouch zakop, zrovna když tupě zíral na přihlašující boxx obrazovky, dožadující se hesla a jak tak padal na hubu, …stihl při tom být ještě sprostý, jako je neustále, co si budem namlouvat. Zaklel tedy “Dopíči!” a nebyl si ten trouba všech troubů ani vědom, že má zapnutou funkci hlasového překladače a tato nečistá slova se vepsala do místa žádajícího heslo.

Chytrý mobil, který v rukou Kliťoucha sice přebíral nákazu tuposti svého nositele ale pořád byl o několik dekád dále tak ve snaze získat konečně nějaké ryzí výživné info z naprosté zoufalé vyprahlosti ono heslo vzápětí odeslal do systému… Když tu… Když tu mi něco připomíná, popřemýšlím o tom později… Když tu se na obrazovce objevil zelený nápis Accept! Kdo by nevěděl co to je, tak to znamená jako že dobrý, heslo přijato. A než Kliťouch dopadl v prach cesty zapomění, spatřil ještě, jak se na obrazovce objevil nový nápis nejčerstvější Akademlí přehelemle nesoucí titulek Nebezpečný parazit Obnovius Klitorial míří na fest poctít přezářného Homíka Pluse…

Cítil pachuť v puse, a než zjistil kde jí má zabořenu, ocitnul se v jiné realitě, která není možná, protože naši přední akademičtí badatelé definovali poznaný svět jako jediný možný a to co se dělo a s čím měli zkušenost jako jediné a svrchované dění, které může nastat. Akadámen. Což je modernější vylepšená verze prastarého Amen, ze staré doby, kterou díky Matičce Univerzitě přerůstáme….

Když tu jak to bylo dál? Do čeho zabořil Kliťouch svůj rypec? To se dozvíme vrzy…

Příběh Kliťoucha III.

Fiktivní story inspirované skutečnou bujarou fantazií o smyšleném příběhu Krále Patologie, ..lásek, skazek a masek tohoto netvora…

Více cest chtíce plést


Jen co Kliťouch spatřil plakát, napadlo ho vlivem neskutečné imbecility podívat se, čím je přilepený. Odchlípl jej a vzápětí objevil zcela speciální vydání Akademlé přehelemle….a zjistil že je čerstvější než ten výtisk, který mu doktor propůjčil aby se ten jeho tupý orgán, kterému někteří říkají mozek, ale ne v případě Kliťoucha, něco revolučního dozvěděl, aby byl vzápětí účasten, jen co si vzpomene jak se čte, nasávání ryzího data…


Zvláštní vydání Akademlé přehelemle v.32.y74


Zkoušeli jsme vytěsnat z paměti příslib, že se dnes podíváme na netvora Kliťoucha trochu blíže, což se inhalacemi a dosahováním cílů dařilo, ale občas ještě vystrčily růžky příznaky, kdy se ty paměťové segmenty vracely s nečekanou bubřrazancí, tedy vývojové oddělení stabilizačních směrodatlí dostalo nové zadání včetně několikaletého navýšení dotace. Ani napravovaní, léčení a zkoumaní vědně nenapravitelní psychopatičtí bakteři naše vytěsnaná nechtěna na sobě dlouho neudrželi. Přesto lidé, kteří se zcela zasvětili výzkumu na úkor svých jistot se stále dynamicky vyvíjí. Navyšují efekt vědeckých zkoumanic vyřazením běžných, ale postradatelných funkcí, jako je soudnost, lidská rovnost, ohledy a zájem o touhy duše, což má sice drobné vedlejší účinky v podobě nesamostatnosti, ale o to se Matička Akademie osvědčeně stará… Máme spolehlivě pojištěno i tabulkově předepsaným obdobím potvrzeno, že zavčas se objevují vhodné absorbční družky, které našeho výzkumníčka humanoida láskyplně pohltí a potřebnou péči, kterou jinak běžně už nepotřebuje dítě starší pěti let nahradí. Tento model má i určité alternativy, kdy humanoidní naddoktorínus mudrlatý dokáže symbioticky parazitovat na dálku… to sice cílové objekty lehce paralyzuje, v podobě ztráty kontroly nad svým chováním a dalšími drobnostmi, ale jinak to funguje, aniž by tyto páry až tetrády nutně sdílely společnou domácnost a ještě se občas zadaří do této sítě chytit nějakou pěkně kyprou šťavnatou mušku….

Než se zaměříme na další výstižný popis, dokazující bezesmyslost existence Kliťoucha, stručně se pozastavíme u tohoto času ohrožené výzkumnice Sličindy.

Každý absolvent automaticky získává šanci stát se výrazněji a hlouběji něco víc, než běžný lid, i když se občas stane, že z této evolucí danné a neměnné idee někdo zběhne směrem do alternativy, víc než coby v rámci dušovaných natřásaček rozumové pokory (takové řídké případy zběhu osvědčeně ošetřujeme novým výzkumným oddělením, jehož dotace se dají částečně přečerpat jinam). Ale teď přímo k deci, občas se skutečně stává, že někdo zběhne… I ten nejvybroušenější diamant mívá sem tam nějaký ten uhlíkatý odpad přece, a to je právě to téma, kterým míříme k naší Sličindě. I ti ne tak bystří absolventi, ale stále vždy víc než šedá bezduchá masa občas tuší, že každá akce má svou reakci. A jak se v blížkosti Sličindy objevil Kliťouch, narušil ryzost jejího prostředí.. Odezva na sebe zákonitě nenechala dlouho čekat. Sličindino převážně výrazně zdravé a charakterní okolí, ohroženo na svých zájmech vytušilo infikaci Sličindy vlivem Kliťoucha a láskyplně tedy zvýšilo nezištný a hlavně jí prospěšný zájem o její dobro. Nechá, nebo nenechá si ho Sličinda vzít? Využijete přítele na telefonu, nebo zkusíte nápovědu publika?

Jediný kdo chtěl jen brát byl Kliťouch, to bezesporu. To tušila zcela jasně protříbeně kaleným zbrouseným zrakem z převážně nočního knižního zaneprázdnění sama Sličinda. Následující roky na tuty ukážou, že a jak oddaná je Slička duchu nezávislé rebelské akademie bránící se bezduché šedé mase závistivých a netitulných bezcharakterníků…

Zjistili jsme v jednom výzkumném hanze, že vyššího významu titulu si byl vědom i Kristus, který ho z legrace za pár let dálkově vydřel po večerech při tesařině, a to v sázce s Máří Magdalenou, aby viděla, jaký je to chlapák… Písmenka na jeho kříži, INRI, byla zcela evidentně prvotní, i když trochu primitivní, předchůdce dnešního ING a mnoha dalších následujících cejchů kvality, jako třeba knižátko a podobně.

Tedy za několik let, až bude Sličinda postavena před rozhodnutí, zda lidskost či podlidství, uvidíme jak využila a vyšla vstříkc nezištným snahám jí pomoci, ať už měly podobu kamarádek, s kterými si vyrazí na kafčo, pivčo, vínčo či žůžné svinčo či raděj vše dohromady se záměrem posílit knižní vztah. Opravdoví přátelé to pro ni vždy rádi a dopředu udělají, může se spolehnout, protože o ni mají upřímnou starost, neřízeni bimbáskem a své družce doma tím nijak nezahybají. Jako zcela přirozenou odměnou jim bude obnova a posílení ryzího vlákna vzájemné oživující emočně inspirační podpory, nebo třebas i jiné formy kontaktu. Jakýkoliv kontakt je v případě ohrožení neméně důležitý, ať už umělecká vize bez plavek v záklonu či jiný hlubší rozměr, posilující svým ryzím blaženým osvěžením, které někdy trvá až do rána.

Ač se Sličinda nachází v nelehké situaci, na jedné straně ohrožena Kliťouchem, jehož patologický vliv se může místy jevit lákavě a nejedné i skálopevné držandě už způsobil nebezpečné krátkodobé pochyby, ale Skriptudíky na straně druhé vyvíjí léčebné snahy ryzí přátelé, převážně kamarádky se sem tam přímým věrným kamarádem, jejichž ryzost Sličinda zcela vytuní do harmonie svým knižním duchovnem, …kteří svými tykadélky vytušili násos z jejího volání o sos, tedy S.O.S., tedy o pomoc a obětavě se projevují zvýšeným zájmem o Sličindu.

Všichni jsme v rukou University, držme tedy naší Sličindě všechny čtyři palce, účastníci a absolventi laboratorních testů svůj libovoný počet palců, uznaných a zaznamenaných obvoďákem.

Netvor Kliťouch, jako správný patologický mutant vytěsnal ze svého vědomí stesk po Sličindě a jen co ho pustili z ústavu a vzpomněl si jak se sám jmenuje, začal zvolna s navracejícími se návyky udržení moči a stolice přemýšlet, co dál.

Vzpomněl si i na článek nějakého nedávného vydáníčka Akademlé přehelemle který byl o něm, kde terénní vědci popisovali, jak se jim občas povede ho sice na jednom místě paralyzovat, ale že se vzápětí objeví na místě jiném a to ještě v nepředvídatelných násobcích, které dosud nepředvedl ani zdivočelý prvok. To způsobilo krátkodobou rozepři v akademické jednotě, což vzápětí velmi efektivně vyřešila další dvě výzkumná oddělení. Původně zcela kacířské myšlenky, že některé paorganismy je v rámci rovnováhy vhodné nechat žít a raděj spíše pozorovat byly znovu zváženy a vytaženy z místy více jak stoletné archivní izolace.

Tu se stalo opět něco, co nečekala ani nově uměle vytvořená akademická mozková tkáň, po implantaci výzkumníkům, než zmutovala v papírového papouška s peřím z vláken mopu… Kliťoucha v jeho nenapravitelné zvrhlosti napadlo, že by mohl nějak pomoci pomocí té dobré věci a nové době, a začal tedy pozorovat sám sebe. Jako služebníček vědotvorů, kteří ho již nějakou dobu s jeho aktivitami okrajově zřetelili a zaznamenávali do akadanálů… A ač byl velmi tupý, překvapivě v sobě objevil chuť vlastního uspokojení i s kroky realizace, dát si jedno. Dočetl přehelemli a vypravil se na fest, byl zvědavý, jestli Homík Plus září i v osobním hovoru tak, jako z plakátu.

Jak si tuto objevenou touhu, v jeho případě pouhý chtíč hnaný pudem přežití vysvětlil a realizoval, se milí doktograndi dozvíme opět vrzy…


Příběh Kliťoucha II.

Prozření

Jak jsme si slíbili a všichni praví lidé vždy a všechny své sliby dodržují, zvláště když to zneužívají mlžiči, pokračování Příběhu Kliťoucha přišlo brzy… Malinko připomeneme závěr z minulého dílu.. kdy Sličinda s rozhořčením poznala, neřízena svým opatrovníkem Sychrjátrem, který nad jejím mozkem neměl žádnou moc, že jí Kliťouch lásku pouze předstíral. Poznala to snadno mimoň jiné podle toho, že všichni kolem ní jí říkali pravdu narovinu a upřímně, i to, co se bála slyšet, říkali jí to laskavě a odvážně, bez postraních úmyslů a bez ohledu na to, že by se na ně za to mohla zlobit. Kdežto Kliťouch…

Poznala, ta nebohá dívka, zalitá slzami, že naprosto ve všem předstíral, jen aby před ní vypadal hezky. Neměl vůbec tak jako ostatní odvahu a ochotu říct co si myslí, přitom ona by se neurazila. Urazí se jen ten, kdo se v tom oprávněně najde. Co taky od Krále Patologie, přerustajícího z mikro na makro, přemýlajícího pořád dokola samé nesmysly, čekat.

Znovu a znovu se ze všech indícií kolem sebe usvědčovala, že jí o všem co říkal neúpřimně mlžil a že ty šrámy na duši si vymyslel proto, aby dostal invalidní důchod. Taky poznala, že s ním ženy zacházely vždy fér a nikdy ho nepodvedly, že to si jen on v tom svém dohnívajícím torzu mozku namlouval..

Jedna místo aby s ním ztrácela čas, ač ho stále vábila, jezdila zachraňovat své rozejité kamarády, jako vzpruhu nejen jim se ráda koupala nahá, jak si Kliťouch nepřejícně stěžoval, přitom no a co, o nic nešlo. Neexistující nemoční věrnost je jen jedna z mnoha cest k Bohu v podobě věrnosti ke druhovi v rámci neřešení nesmyslů, nebyla to žádná erotika a je to zcela normální a důstojné, ..jen tím chuděrka vyjadřovala svou odpíranou osobnost, kterou jí zlí partneři chtěli bezohledně tlumit, a nejvíce právě podlý Kliťouch. Nikdy tato jeho vzpomínaná exláska Nahodějka Prkenná nelhala, o tom co se jí dělo by mohla napsat knížku a vždy mu o všem mluvila zcela upřímně a na rovinu, zatímco on to vše komolil a obracel proti ní, z čistě sobeckého zájmu bez snahy jí hopsavě pomoci, jak praví chlapi dělají… a když mají titul, o to jsou ryzejší… Tedy se pak musela před pánama koupat nahá tajně, ta nebohá víla, teď už spíše Kliťouchem zdevastovaná ztrápená bytost. Navíc obětavě, když to bez partnera to hambaté koupáníčko pro pány na v pravosti oživující cuk bimbáskem nemělo takovou šťávu, jako když u toho byl Kliťouch a tolik ho to sralo. Tak si aspoň představovala pro jeho dobro, že u toho je, to jí dávalo šťávu. I když nebyla mstivá, takto ho spravedlivě trestala, že se nechoval tak, jak čekala, tak jak správně chovat měl a jak to automaticky činí každý milující hopsající muž.

Další, od které ten hnilobný Kiťouch odpad byla úžasná věrná dáma s božskou sexualitou, která pro nebohé vystydlé a vyprahlé zkomírající charakterní pány dělala tulící terapie až chuděrka neměla čas na flákajícího se Klitoucha… Musela těšit zbídačené a zhroucené pány trápené v manželstvích a jiných partnerstvích, v kterých zůstávali ne že by se přizdisráčovitě drželi svého jistého, ale že trpěli ze soucitu ke své družce, která jim navíc zahybala. Drželi protože o ni měli starost, že kdyby od ní odešli, nemohla by žít z toho, jak jim pere, vaří a uklízí po nich.. Tak těm lordům tato Sexuška, znalá že sex je největší síla, plná lásky z ryzího soucitu a vyšší formy milování nezávislém na trápení partnera poskytovala tulící terapie tělo na tělo, a pro ty nejzuboženější i s přespáváním v salounu a to vše jen za drobný bakšiš, který zdaleka nemohl ocenit ani zlomek té nápravy toho, co kurvící se družky těch nebožáků napáchaly. To vše ve věrné, mateřské lásce, opět zcela bez erotiky, kterou by každý jiný normální partner toleroval a ještě by jí podporoval finančně, protože byla věrná a staromódní konzerva, kterým to tak džentlmeni prostě dělají. Mezitím co v objetí po nocích zachraňovala zbídačence, Klitouš se flákal v lomu a uranových dolech vyděláváním mála peněz na provoz jejího salounu, takový to byl sobec bez patřičné finanční zodpovědnosti. Tak snad brzo Sexuška někoho najde, nebo bude muset nést ty oběti pro pány v sousedním Cececku, kde jsou kvalitní služby jinak placeny a není tam tolik gaučových kuleválošů.

Když takhle nenavedená Sličinda spatřila podlost a neskutečnou křivost Klitoucha, navíc to rezonovalo s načtením spousty ryzích knih, jako Deník Pěšoturistky a podobných, skripta Akademlé přehelemle nejnovějšího vydání ani nepočítaje, nabývala jistotu, že jí zrovna tak Kliťouch lhal a předstíral ve všech svých vyjádření, které jí kdy řek a které kdy ze svého šílenství Krále Patologie zaznamenával…

Nesla to těžce, to proto, že opět naplno dala svou důvěru někomu, a on jí ten šibnutec tolik zklamal. Dala tedy na sociální síť hlášku, že si stačí sama, aby jí nevábení neexistující kamarádi stále nezvali na pivo či koncert, a pak už jen čekala, kdo z nich se ozve. Navíc jí ještě trápilo, jak jí Kliťoch z doby kdy ho zkoumala neustále dokola připomínal, že mu Sličinda svým chováním a projevy připomíná ty jeho bývalé, a že by se rád dověděl jak to je, čímž určitě zas jen mlžil, chtěl jí pouze odsuzovat… Ale i kdyby to tak bylo jak říkal, na to mohla být pouze hrdá a neústupná, nepodplatitelná, nevydíratelná… To on byl jak flašinet, stále falešněji hrající… Tedy jí nezbylo, při ukrutných bolestech nenaplněné lásky, se k němu otočit zády.

Kliťouch se jen jízlivě zasmál a ze své zvrácenosti se z toho zhroutil, mezitím co Sličindu oživovali její kamarádky. Od pánů o to už nestála, bála se, že by byli jako Kliťouch. A tak chodila na setkání se svýma hojnýma kamarádkama, kde to u vínečka vše v lásce a duchovnu probírali, a když už to kamarádky nemohli vydržet, vzdálili se, aby si vyhonili na hajzlíku péro, myslíce věrně na svou družku doma, než začnou opět tahat Sličindu z jejích zranění, podlostí a křivostí Kliťouchem způsobené.

Když po nezbytné době opět pro smrad pustili Kliťoucha na svobodu z ústavu, který postavili specielně pro něj, protože by s ním nikdo jiný nevydržel nejen pro jeho nesnesitelný vtíravý a vlezlý puch, přemýšlel co dál, koho zase podvést. A tu uviděl plakát, dávající každému nové naděje.

Z plakátu zval na fest a vše prozařoval nádherný úžasný mladík, Homík Plus, který pravidelně meditoval, byl pro rodinu, dal se na veganský biostil a o každém a na každého mluvil jen hezky, zvláště když si před tím stih dát pár čoudů. I o všech těch ženách, s kterými podváděl svou ženu mluvil jen a jen v dobrém, tak hezky… že by sousedi neměli co ošklivého říct ani si pomyslet, protože věděl, že to takto pojaté nemůže žádné milující rozumné družce na tom nic vadit. Měl hlavně kamarády a s dívkami, pokud nějaké náhodně potkal, zvláště oblokopen jimi v restauraci, se bavil s čistě duchovním nábojem, ryze meridiálním. A ono to té jeho důstojné dámě skutečně nevadilo. Proč by taky mělo? Bydlela v krásné vile s populárním interpretem, zapisujícím se ryzostí projevu do dějin, měla vše, co si jen mohla přát a kdyby se rozhodla mstít se, mohla mít kteréhokoliv milence, na kterého by jen prstíčkem ukázala. Ale ona byla věrná, komorník jí stačil. I přesto, že po své smrti už nebyl při sexu tak aktivní, což nevadilo, nebyla nijak povrchní a věděla, že sex není to hlavní, tak ho v tom hendikepovaném stavu potěšila aktivně sama, tak, jak to milující samaritánky umí. Přitom si pohvizdovala oživovací rčení moudrosti našich pabiček, které znělo nějak jako Jen tři slůvka v srdci měj, miluj, trp a odpouštěj…

Potěšila komorníka, utřela si káču a zavřela mu opět rakev aby mohl v klidu nabrat síly do další akce a šla shlédnout šestistý osmý díl Exmrdandy, na kterou kdyby se dívali všichni lidi, tak by zářili zrovna jako její muž, opravdový charakterní chlap ryzích projevů.

Kdežto Kliťouch… podíváme se blíže na toho netvora zas příště.

Prozření…



Magický test egocentrismu I.

Test nám dozrál ze své prvotní do první hotové verze, kterou můžeme považovat za základní sadu. Doprovodné video čeká na stočení a aktivní účastníky testu nemine nečekaná odměna s bonusovým žetonem. K vyplnění testu stačí každému odstavci přiřadit bodovou hodnotu pět až jedna, podle toho jak jsme se v tom našli, přičemž pět bodů je nejvíc ?

Test:
I. Pracovní oblast

1. Vše co dělám, dělám na sto procent. A to nejen že se tak prezentuji, ale i ve svém soukromí, kde to nikdo nevidí.

2. Mám to tak jak je v předešlém odstavečku a navíc vím, že v tom čím se zabývám jsem nejlepší v republice. Asi i jinde, ale protože jsem skromný a pokorný, tak mohu se stoprocentní jistotou říct, že jen v Republice.
Ten pocit mi dodává osvěžující jiskry, jak se tak porovnávám s druhými. Kdybych si nemyslel, že jsem nejlepší, něco by mi chybělo a to by bylo tím, že mě ti druzí málo oceňují a nerealizují mne.

3. Občas si i v pracovní době na minutu na dvě zahraju buď na mobilu nějakou relaxační hru nebo se třeba jen tak dívám z okna. Nedělám věci na sto procent, jak po mne pan máňager může podle směrnice vyžadovat a které sám vždy na 100% dodržuje. Dokonalost vidím jinde, však dělám co můžu bez zbytečného šulení jak mi jen daná situace dovoluje. Většinou propracuju víc jak devadesát procent své pracovní doby. Zároveň, když je třeba, jsem ochotný dělat věci navíc a to i v případě, když se to nikdo nedozví.

4. Jsem v práci, kde to většina kolegů připomínající posmívané státní úředníky šulí a ač toužím zabít nudu účelnou prací, nenacházím možnost, co tvořit. Tedy se aspoň učím psát všemi deseti nebo dělám jinou činnost, která je prospěšná nejen mně, i když nesouvisí s prací, kam ze známosti chodím ale kde nyní po pečlivém zvážení nevidím možnost co ve své pracovní oblasti vyplodit.

5. Pokud dělám poradenskou činnost, ale třeba i jinou, tak já už se nepotřebuji řídit tím co radím, já už vše co jsem měl zvládl, teď už je na druhých ať mě uctívají, realizují a podporují, což je samozřejmá povinost těch nevděčnejch idiotů. Pak mě možná jednou ve věčnosti doženou, aspoň na chabý dohled. Pokud ti co za mnou chodí nedělají co jim říkám, špatně skončí a v lepčím případě je čeká peklo. V tom horším budou nuceni ke mně stále znovu chodit pro rady a plnit je na sto procent a platit za produkty, jejichž jsem úspěšným dealerem v jejich užívání na sto procent zrovna tak.

II. Oblast stravování

1. Jím jen zdravé věci a žádné maso, protože nejím mrtvoly. Chudák vajíčko, který bych sezob. Nikdy nedělám vyjímky a jsou vražední sobci, kteří to mají jinak. Problém masožroutství nevidím v tom, jak jsou zvířata chována a porážena, ale v tom, že se jí maso, tedy že se jí mrtvoly.

2. Mám to jako předešlé a ještě si k tomu s chutí hulnu travku a nemusím už na sobě nic opravovat.

3. Jím převážně zdravě, ale čas od času se s chutí naperu vepřovejma žebrama a s gustem to zapiju pěkně vychlazeným pivkem. Kdo nejí maso, tak pokud z něj necítím zášť a fanatismus, nijak mi nevadí, je to jeho věc.

4. Snažím se jíst podle toho, jak okolnosti umožňují. Když jdu tvrdě makat, dám si maso nebo aspoň něco hodně výživného. Když marodím, tak pro uzdravení držím třeba i půst nebo prostě nějaký čas jím jak vegan, i kdyby to mělo být několik týdnů. Potom se vracím zase k jídelníčku všežravce, podle okolností.

5. Nejím a nepiju, žiju jen z vesmíru, v kterém jsem se rozplynul a stal se bohem. Občas si dávám na nohy závaží, aby mě neodfoukl vítr a mí přátelé jsou už jen též bozi, ale nižších kategorií než jsem já, stvořitel.

III. Oblast partnerských vztahů

1. Jsem žádaný partner, který je na tom tak, že s jeho úrovní se mu skoro nikdo k partnerství nehlásí, nebo jen odpad. Je těžké milovat zraněného člověka, který se ze svých zranění pracně poskládal, to dokážou jen ti nejlepší.

2. Mám to jako v předešlém bodu s tím, že když někomu dám šanci, tak je opravdová. A když přihopsá a něco mi z něj kápne či momentálně zaplácne mou nespokojenost se sebou sama, dám ji klidně znovu a znovu, tak velkorysý jsem člověk, který se jako jediný z těch nejtěžších zranění tak skvěle poskládal v to, čím je teď. A jen pro druhé, v jejich zájmu.

3. Pořád mám v partnerství co řešit, i když se občas najdou upřímní ale i neupřímní lichotníci, co mi říkají, jak jsem na tom skvěle a co jsem si toho prožil. Když se mi děje příkoří nebo se mi něco nelíbí, hledám v prvním kroku jak to upravit u sebe a potom, cítím-li to tak, se z toho snažím vyvést i partnera ale i kamarády u kterých vytuším, že na sobě chtějí makat.

4. V partnerství momentálně nejsem a když nějaká kamarádka projeví zájem, v případě že je mezi náma láska, stát se může cokoliv. Tedy, pokud je to opět v lásce. Zkoumám, jak lásku nezradit pravidlem, a to i v případě, když by to bylo pravidlo hlásající věrnost, protože jsem poznal, že věrnost k partnerství určitě patří, ale že z chvilkového letmého pohlazení, které nenechám přerůst v erotickou vášeň se věšet nemusím. Příliš nemluvím o tom, jak jsem věrný a jak hluboce miluju, raděj to neříkám pokud možno vůbec, kladu důraz na to tak žít.

5. Já už partnerství nepotřebuji. Mám svého duchovního partnera, je jedno zda je to můj nevlastní otec či matka, hlavně když nás baví mentální šukání, které nemusí být jen mentální a sladce se nám jízlivě jeduje, jak jsou ti druzí trapní a nemožní.


IV. Oblast volby politiky

1. V první řadě jde o to, jak politik vypadá, jak je příjemný a zda mluví slušně, a aby se blýskal na veřejnosti. To je hlavní a zásadní kritérium mé volby politického zástupce, ať už starosty, poslance, ministra, senátora či prezidenta.

2. Mám to jako v bodu jedna a navíc hledím na to, co mi servírují masová média. To je vždy věrohodné, od toho přece média jsou, ta by si nedovolila jen tak lhát a manipulovat. Pokud nějaká alternativní pidi studia vysílají zpochybňující informace o mém nablýskaném reprezentantu, nejlépe mohutně otitulovaném, nebo o jiném mém favoritu, co je naopak čmoudotravně a poutákově jiskrný odvázanec z řad bukanýrů, myslím si jako každá osobitá bytost své, už více ty plevomluvné nenávistné servery, které mi tak skvěle doporučuje nesledovat homosexuální pornoherec s jasným zrakem s marketingově pojmenovanou neziskovkou (zastávající bez pochyb na stoprocent ty pravé hodnoty) nesleduji a dále patří celá má pozornost opravdově, odhodlaně a třeba i s duší jen doporučením té duhové neziskovky a po dlouhá desetiletí osvědčeným hlavním médiím.

3. Slovům a tomu jak kdo působí navenek nevěřím primárně, beru to jen jako doplněk. O kandidátech si zjišťuju informace z vícero stran a poté používám svou intuici. Někdo to nazývá hlas srdce, dokonce i ten, který tento termín “vnímání srdcem” přiřazuje prokrvujícímu se a nabíhajícímu podbřišku, jehož spouštěčem často bývá nasvícený alobal. Mám to trochu jinak.

4. Když mi dají na výběr zda volit sladkého zářivce, který mluví jako orepráčkovaný Hurvínek po výplachu z mocichtivé tužby oproti kandidátu, jehož vyjadřování a vybočování z očkovaných vzorců je rádo označováno jako těžce až smrtelně nepřijatelné záminkované tím, že jsou od něj občas slyšet buranovité, sprosté a lidové projevy, tak volím kandidáta který je svůj, hájí ryzí hodnoty v podobě svých příslibů nejen před volbama a i v případě že to je na jeho úkor. Ať je to buran sebevětší a ať třeba mluví sprostě polovinu svých projevů, důležitější hodnotou pro volbu je mi ryzejší charakter, za jehož hlavní ukazatel rozhodně nepovažuju chování v rámci doktrín pánů špačků, kosů, supů a dalších natřasbrčných ptáčků s křídly zdobenými blesklým řetězem vzácného kovu…

5. Volit nechodím, protože to v tomto zkorumpovaném systému, v kterém se na rozdíl ode mne všichni povyšují, kradou a lžou nemá žádný smysl.

V. Oblast osobitosti a jedinečnosti

1. Osobitý jsem tak, že jsem osobitější než někdo jiný, buď kamarádi ale i třeba nějaká obdivovaná celebrita. Rozhodně víc než lidé kolem, ti blbečci, kteří vůbec nemaj páru o tom co to je být osobitý, tak jak já. To porovnání je tam důležité, i když to nechce nikdo z neprozřelých kolem uznat, ale já to vím. Mám své rozjezdové vzory, které jsem překonal. Umím jim vyjádřit uznání, jak skvěle mě inspirovali a naoko ve vší pokoře tvrdit že to co oni bych nikdy nedokázal, já jsem však v tom co předvedli ten nejlepší. To vím obvykle už jasně dopředu, aniž bych zkusil to co oni dělají.

2. Mám to jako v bodu jedna s tím, že když opakuji hlášky z filmů, seriálů či jiných estrád, dodávám tomu teprve to pravé, to nejvydatnější. Můj úděl je zůstat skrytý a nedoceněn, vím to, lidé jsou hrozně tupí, zvláště ti u mne. Jednou mi nějaký terapeut řekl, že ty kolem sebe terorizuju, ale to bylo zase jen nějaké vypláchlé pako. Jsem obětí těch kolem sebe, kteří mě nerealizují a neopěvují, protože jsou tak tupí, že mou nejskvostnější osobitost nevidí. Navíc jsou strašně nevděční za to, jak skvělou bytost ve mně mají. Improvizaci a spontánnost, v které jsem mistr, si předem zkouším před zrcadlem, poté co jsem si své překonané vzory několikrát přehrál ze záznamu. K předvedení toho ostatním se obvykle pak nedostanu, protože mi kladou odpor a přece s tím nebudu já sám někam chodit a někde to prezentovat, dokud by si pro mne nepřijeli s vavříny a zlatou medailí.

3. Osobitost vidím v neustálém radostném objevování sebe sama, svého skutečného já, které je proces a je výčtem zásluh nepodchytitelné. Ostatní jsou schopni vidět osobitost mou či někoho jiného jen do té hloubky, kterou podstoupili u sebe sama. Lidé, kteří se dostali centimetr pod povrch neuvidí kilometry jinde, to je logický. Však dívám se na ně jako na své bratry a sestry, kteří jsou na cestě, pokud si vyloženě nezvolí zůstat stát a hrát si na nejvyšší z pozice nějakého dosáhlého drnu, který si povýšili nad Mont Everest.

4. Zda jsem osobitý moc neřeším, objevuju to z čeho mám radost a je mi jedno jestli se to nazve osobitost nebo jinak. Vážněji se porovnávám jen sám se sebou, však pokud za mnou chodí služebníčci, kteří mě porovnávají s jinými a buď mě sráží pod jejich úroveň nebo mě nad ně povyšují, aby mě pak poté co bych jim spolk návnadu mohli opět srážet, v konečném důsledku hlavně pod sebe sama, tak si myslím své, nechám je vyplkat, tou svou nadřazeností stejně jen zakrývají nějakou svou tutlanou malost. S druhými se s gustem porovnávám když to je sranda a je tam minimum vážnosti. Tuším, že i ten nejnenápadnější člověk může mít i s minimem talentů při správném přístupu větší vnitřní štěstí než pozlátkáři, kteří by profanováni hlavně z finančních a mocensko-politických zájmů plnili letnou a užívali si tak svých pět minut slávy, které si občas protahují na minut pět a půl líbivými prezentačními dary na charitu ze svých přecpaných kapes a podobnými aktivitami.

5. Na osobitost nemám čas, protože zachraňuju své hroutící se bližní kolem, ty, kteří mi uvěřili, že to s nimi myslím dobře a kteří fungují jen díky tomu, že je držím na svých bedrech. Cestou z herny nebo z baru či bordelu po uzávěrce si na ně často rád pomyslně a oprávněně plivnu, za to že mě takhle zazdili.

VI. Oblast projevů a vyjádření

1. Je normální, že se člověk navenek pro ty druhé dělá krásnějším a zajímavějším než je potom v soukromí. Alespoň já, který nemám zapotřebí si na něco hrát, to tak mám.

2. Mám to jako v bodu jedna s tím, že pokud mi i do mého soukromí někdo volá nebo mě v něm navštíví a podařilo se mi u něj probudit vzhlížení, jiskrně mu předvádím, jak jsem skvělý. Poté co skončí hovor nebo návštěva tak ještě chvíli saju jeho důvěru a obdiv, než se dostaví tolik známé depky a úzkosti, co na mne házejí mé děti nebo lidé kolem. Jsem pro své nevděčné a blbé děti či partnerku obětavý do krajnosti, na svůj úkor a ony naschvál mé zaprodání se pro ně nedoceňují. To je dobré jakoukoliv ale hlavně líbivou formou takto na veřejnosti prezentovat. Stejně tak v partnerství jsem věrný, co na tom, že se rád ukazuju na pláži či jiných veřejných místech nahý a baví mě to hlavně když pokukují tetky a maminy kolem. Vždyť o nic nejde. Být nahý jen s partnerkou nebo bez publika to není ono…, vyjadřuju tím svou osobnost a stud ani ohled nejsou na místě. Navíc plky že i tělo má mít svá tajemství, pche.. Když je u mých špulů družka která nemá zrovna svlékání na veřejnosti v oblibě, byť má krásnou postavu a trpí mými projevy, o to víc si to užívám, pokud to nedělám za jejími zády. Že si rád zaflirtuju s kamarádkama a pak se v klidu soukromí z toho uspokojím na tom přece není nic špatného, to že mi to s manželkou neklape je její vina. Navíc nevěra není to co se partner nedozví, to je normální, moderní a běžné. Tím spíš když je to v rámci tulících terapií na dvojlůžku, skryté za zamčenými dveřmi a ocertifikované americkým kurzem.. Vždyť to nic není a o nic nejde, jsem moderní a nedělám si žádné předsudky.. Jsem prostě hluboce věrný a milující a to na sto procent.

3. Beru ohledy ale do té míry, kterou mi napovídá můj intuitivní smysl pro situaci s užitím selského rozumu. Rád se zasměju a to i v soukromí, v kterém jsem sám, však zrovna tak ve společnosti, až takový rozdíl co se týká projevů v tom nevidím a nerozlišuji, kromě intimních záležitostí, v tom jsem striktní. Chodím raděj tam, kde je uvolněná atmosvéra bez zbytečných předsudků z lpění na držení kodexu upjatých společenských norem. Pokud mám veřejný deník, kam dávám svá fota, udělám si obvykle dvě tři selfíčka (bez tyče, tu považuju za nastavovaného robertka) z kterých pak jedno vyberu, často hned to první.

4. V podstatně to mám tak nějak jako v předchozím bodu tři s upřesněním, že se svou snahou žít naplno a hledáním hranic to mohu občas i lehce přepísknout, však zrovna tak na veřejnosti jako v soukromí sám se sebou. Z chyb a toho co si o mne řeknou druzí až takový strach nemám, to jak koho hodnotíme je především v první řadě o nás samých. Ten kdo mě chce zavrhnout a otočit se ke mně zády či mě přímo zradit tak to stejně udělá a žádný můj v uvozovkách umírněný projev tomu nezabrání, naopak skuteční přátelé mě pro upřímné bloudění nezavrhnou, i kdyby se na nějaký čas ke mně otočili zády. Což se i u nich může nakonec vyvrbit poznáním, že se neotočili zády ke mně, ale sami k sobě. Vyvíjející se nestagnující lidé na to dříve či později přijdou sami a je-li naše vzájemná láska bezpodmínečná, zase se v ní sejdem.

5. Jsem tak odvázaný a moderně uvědomělý, že místa svých projevů nerozlišuju, klidně se vykálím i před kamerama. Každý se chová tak, aby primárně získal pozornost a je nepodstatné, když je to nechutné nebo že to neodpovídá skutečnosti. Kdo říká že to má jinak je pokrytec.


VII. Oblast záměru

1. To co dělám, myslím jen dobře a to tak, že nejlíp. Že skutečným měřítkem toho jak kdo co myslí je míra přítomnosti vlastní chamtivosti nepotřebuju rozlišovat, já se obětuji pro druhé a tyhle pánbíčkářské kváky mě nezajímají.

2. Nějak se mi chce značně souhlasit s předešlým bodem, co myslíte, že to tak mám? A k ujasnění případných omylů… Vše dělám nejlíp a jsem obětí těch kolem sebe, kteří často končí na práškách nebo na léčení. Lidé kolem mě bývají buď nemocní nebo unavení i přesto, že se pro ně obětuji a na sebe nehledím, tak jsou nevděční. Že svou péčí na druhých parazituju jsou trapné plky mrskačů svého ega, kteří mi závidí mé konání dobra. Já vše myslím jen dobře, třpytně zářím a když se mi ti kolem, ať už děti nebo partner nebo bližní ozvou, že je mé chování dusí, nehraju tu jejich předstírací hru a řeknu jim po pravdě, že nevědomost hříchu nečiní. To protože nevím o tom že bych co dělal sebemíň špatně. Naopak, dělá mi to dobře, takže vše dělám jen a jen dobře. Občas mi též nějaký fanatik nadhodí postřeh, že nevědomost možná není ale že nenaslouchání už hřích je… to je vidět, že už neví coby, že ze své zášti pod těma práškama co bere a z které mě trapně v rámci jeho vlastních sobeckých zájmů obviňuje jen hledá, čím by mi svou zvrácenou myslí ublížil. Asi mu to dělá dobře a zaměňuje svůj parazitismus na mně za lásku, což nechápu jak to tak někdo může mít, z toho by mě normálně piclo a spravedlivě se na druhé vztekám, a to zejména když o tom neví nebo když jsou příliš slabí na obranu vůči mému svatému hněvu…

3. Co činím, dělám v první řadě pro sebe. Už z jednoduchého principu, že má-li pramen přetékat, nejprve je třeba aby naplnil sám sebe, jinak nemá z čeho, přetékat. Aby naplnil sám sebe způsobem, který to nejprve neukradne těm kolem. Své záměry zkoumám, do jaké míry svou snahou pečovat a vést bližní v dosahu, a zda tou péčí o ně jen neutíkám před prací na sobě a zda se za tu péči o ně neschovávám. A jestli skutečně to, k čemu se hlásím navenek, ty hodnoty jako jsou respekt, tolerance, poctivost, úcta, ohledy, fyzická i emoční věrnost k partnerovi zda je dodržuju i když to vypadá že to nikdo nevidí a že mi to tím pádem nemůže nikdo vyčíst.

4. To předešlé zní dobře, mám to tak nějak ale slovy navenek to druhým příliš nevysvětluju a už pokud možno vůbec neopakuju… Učím se prohlubovat přímost a nepředstírat, i když si uchovávám malou neřest i v této oblasti, což se může velmi významně hodit, když přichází někdo s falešnými úmysly a v masce starostlivého laskavce má zájem o mé dobro, přímo lačný zálusk v rouše péče a starosti o mě. Na hrubý pytel hrubá záplata, s tím je třeba počítat. Kde jsou hodnoty pravé bývá zároveň tah hodnot levých. Zaopatřuju se jak je potřeba s tím, že se učím nepřehánět to v nepodstatných oblastech, například že odstranění tří smítek z rohu pokoje a přeleštění oken nemá přednost před vážnou zdravotní krizí partnera či jeho současnou těžkou situací například v podobě úmrtí někoho blízkého či ztráta zaměstnání. Dobře tuším, že to co chci udělat pro druhé, je potřeba abych měl nejdříve zažito v péči o sebe, jinak bych snadno sklouzl k laciné parazitující péči o druhé, která by potom vypadala třeba tak, že bych s lahváčem v ruce za sledování amerického seriálu v TV vztekle okřikoval děti co jak mají dělat a na jejich dotaz proč to sám nedělám bych odpovídal že to je proto, že na mně už nezáleží ale na nich ano.

5. Co jsem čet v předešlých bodech stejně jako vše ostatní mám dávno zmáknuto a nemám už zapotřebí o tom nijak uvažovat, to jsou jenom chytré řečičky těch, co se na sebe snaží upoutat pozornost. Kdyby moje děti, jak je místy popsáno výše, takhle reptali vůči svému živiteli, jen by dělali ostudu a ukazovali by jací to jsou parchanti nevděční, co si neumí vážit starostlivého a pečujícího rodiče… Domluvil bych se pak s jejich lékařem, který tím jak se k němu na ně chodím ptát vidí s těmi okolo jak moc mi na dětech záleží, na zvýšení dávky neuroleptických léků pro ně.

. . .

Děkuji přátelé za dosavadní ohlasy

Náš Péťa

 

 

Vhod řízek zpod břízek – Péťova M.P. 14

Z rybníka koukla
Lochneska..
Jak se máš, houkla
Co dneska?

Lochneska od Tesca

Z rybníka koukla
Lochneska
Jak se máš, houkla
Co dneska?

Říkám, Potvorka
vem lžičku
Uvař za horka
kávičku

Oči má jak dvě
pomněnky
Nemá též právě
domněnky?

Koch tu z čochtu – Péťova P.M. 13

Doba je – pro strach trousí..
složitá..
Lucifer z afér hrou si
prolítá…


Sféra Luciféra

Čerti když lačně brousí
kopyta
Andělé peří rvou si
odlítaj

Ďáblové měšce dmou si
dosyta
Číše štěstí pod vousy
dopita

Doba je, pro strach trousí..
složitá
Lucifer z afér hrou si
prolítá

Synonymická – Péťův Příslok k písni K.Kryla

Časy, ty jsou možná jiný..
štěnice jsou stejný.
Práskač neřeší své viny,
cit má balen lejny…

Další dvě sloky k písni Karla Kryla – Synonymická
časově navazující a od Péťi

Armáda v poutech, sem tam blýskne latex
Transparent lační – Děti k adopci!
[: Úchylný perverz, co myslí jen na sex
nebo na úchylky jiní hrdobci :]
Do tisku o tom píšu zprávičky
a dávám tipy co je pravé
lžičinku leštím si u kávičky
anebo po kávě nad Bravem

Armáda ctností, samí džentlmeni
jsme sami sabou, za zlatou skývu
[: Pohlavím muž, s piercingem na vemeni
to co o vás zjistím, dám do archivu :]
Dohlížím ať pro všechny migranty
je ajFoun a značkové boty
užívám k tomu daně i granty
když loutkovodů hraju noty

Klářiny patálie I.2 – Hoch na pokoch

Klára klofla nový kousek
je to hoš tak jak má být
na fotinkách k sobě třou se
další hošky si vábí
(viď babi)
Babča Chlívanda jen kroutí
dioptrické čočky z pouti

Péťův mandl I.x 5
Prosí o vsyp

Ne každý kdo v trablech skuhrá
chce opravdu pomoci
Než by si vynípli uhra
žijí z jistot.. Otroci..

Ne každá co chce olitul
od chlapů schytla spršku
Nakrmíš jí, prošpulí tu
mízu strécům k omrsku

Nasaje si tvojí šťávu
vyndá pak cecky stranou
Nebo flirtík na oslavu
Protest? Máš ji nasranou

Zrovna tak kámoš hoš co si
hraje na tvoji spásu
Parazití, duši kosí
lačnící po ohlasu

Ať už z kudly v zádech natek
jako bleška v kožichu
Hlavně když dosáh z pozlátek
důvěrný proud z propichu

Zpátky k děvám, třeba když tě
vábí a prý že z lásky
Saje přitom zas jak klíště
pumpne cizí ocásky

Tohle téma to je věčný
jako zákruty šlapek
Však mít z toho stres? Zbytečný..
Každý pozná co napek

..z Péťovy groteskné osvěžije…
?
Jedinec.cz

 

 

Klářiny patálie I.1 – Kluka na ojuka

Nic neřešit, jen se odevzdat,
po travce snáz sklouzne oděv, snad!
Šaman šoupe v cinku korálků,
předstírám slast též při orálku…


Péťovy meďárny I.x 1
Klárku v párku

Pojďte, půjdeme si zatrsat
je to zdravé nejen na prsa
Časem v sluníčkové mutaci
půjdem s hošem když rád utrácí

Nic neřešit, jen se odevzdat
po travce snáz sklouzne oděv, snad!
Šaman šoupe v cinku korálků
předstírám slast též při orálku

Je mi jedno že si přihulí
hlavně když dopřeje lituli
Svěřím se jak jsou chlapi hrozný
on mi pak smí sáhnout na hrozny

Kdo by o tom psal to je chlívák
já jsem slušná, věrná, jak jinak
Debil je ten kdo to v legraci
s trapným rýmkem v prču obrací

Měl by se nad sebou zamyslet
a nesmát se furt tak zakysle
Být jak já zcela přirozený
my jsme tu všichni přirození

Prej to slovo má dva významy
přihul a je to hned to samý
když nekouříš blafni seriál
jak se tam gyndař do ségry dal

Láska která všechny miluje
grupáč, že praská ve švech sluje
Megasluj pro stádo medvědí
přibrnknou nám k tomu Nedvědi

..z Péťovy musítoven proležije…
?
Jedinec.cz