Lestory

Syrová jarní vrze

V jistém lese, tedy ne tak jistém jako kurz burz a pravda a láska z extrému do extrému pendlujících obchodníků a jejich řiťleštících kovbojů, zato tak jistém, že alespoň prvních pár chvil, a nejen aby to hezky vypadalo, tam nejen že žila zvířátka všerožličného vzájemného požírání v klidu a souladu, ale navíc tam žila vedle sebe dvě lesní království, v míru a harmonii vzniklé nejen po účasti na biokurzech vibrační lásky, která dobře ví, co se musí, a co je to prozářený a všeosvícující tantra turboorgasmus vymetající nejvzdálenější kouty vesmíru, procházející nejednou vstupní branou očkovaných přemeděných iluzí.

Žila tam vedle sebe za pravidelných letních fotbalových a zimních hokejových utkání, kde férově ne vždy vyhrál každý, na koho se podle kurzu nevyplatilo sázet.

A tu se něco hodně pokazilo. Nikdo dodnes přesně neví proč, ale nepředbíhejme. Naštěstí se našli tak zajímavě neodbytní jedinci, kteří mohli o celé záležitosti průběžně podávat svá svědectví, která nebyla ani tak jejich, pouze skrze ně proudila, a když se nadbozi lesního světa ve své zpitosti z vlastní nadřazené biodokonalosti rozhodli některého z nich zamést pod kapradí, velmi záhy se objevili jedinci noví, skrz které to proudilo ještě více a rázněji, dokud cosi nedošlo nadmocným ultraspasitelům, zasloužilým a osvědčeným vládcům světa, majících na každém rohu své busty a sochy ještě za života v šatech pokajících se kOtců Scholastiků, při vší štíhlosti s přecpanými pupky maštěnou pýchou a sladkými sadomaso spratkovitými móresy.

Tak právě oněm přebubřům došlo, že když podrazí a zlikvidují některého z těch jedinců, stejně tím přitěžují hlavně sami sobě, protože se začaly objevovat světy, které byly zároveň souběžné a zároveň spravedlivější, ze kterých jim chodily zpátky zprvu jako tlumené varování jejich vlastní humanitární bombardování pravdou a láskou, prováděné se sice skrývaným, ale primárním působivě líbezným záměrem mastění vlastní kapsy. Když takhle schytali pár varovných zpětných zrcadlových ran, zprvu pro šanci a k poučení velmi lehkých, nechali jedince jejich projevům, jen si dále ze zoufalství nad hatícími se iluzemi na kterých stavěli hlídali různým zkreslením anket a jinými podrazy skrytou a tichou agresivní cenzurou, aby se vyjádření oněch jedinců moc nerozneslo. Opět netušili, že tím škodí jen sobě, že si řežou větev pod bobtnající prdelí, větev, kterou už beztak ze svého kynutí měli téměř ulomenu.

Nepředbíhejme však v našem Lestory. Ona dvě království, chvíli po vesmírném Velkém Cáku Kosmického Čuňase žila v souladu a neobchodní lásce. Když tu se zase něco hodně pokazilo. Dodnes nikdo neví, odkud to vlastně přišlo a raděj po tom ani nikdo nepátral. Co to vlastně bylo a co se tehdy stalo?

Jednu část lesního království, nazývaného Sřední, obýval Lev Chechtík se svou družkou Lvicí Jeřabinkou a zvířátky, o něž se společně starali. Druhou část, dělící les mohutnou roklí s divokou řekou, přes kterou vedlo pár chatrných a někdy i pouze iluzorních mostů obývalo královstní zvané Bipolární, které se potom z obchodních důvodů přejmenovalo na BioPopulární. Obýval jej Medvěd Kořenokuř s družkou Medvědicí Kořenkou, kteří se také zprvu pečlivě starali o svá zvířátka tu část lesa obývající, než se něco hodně pokazilo a všichni, kdo nebyli hopsající a produkty lesa dobře prodávající úspěšní prodejci začali mizet či byli v poutech nuceni těžit lestní plody.

Lev Chechtík s Medvědem Kořenokuřem nejprve vycházeli hodně dobře a nejednou při vzájemných sportovních kláních sázeli nedělní příspěvek určený původně do kasy lačných pedofilních černoprdelníků na opoziční tým. Když tu něco začalo být hodně špatně.

Medvěd Kořenokuřník objevil možnost kupčit s lesními plody a bylinami luk a uzavřel svůj sluch před varovnými znameními, posílanými nejen jako mail s nejvyšší prioritou. Což Medvěd Kuřník výsměšně zkomolil z priority na obchodně použitelné BioŘiťi ochraňující klimat. Nevíme přesně, zda proto že podlehl iluzi mindráku že jeho klátidlo je nebohá malá pipetka, nebo z toho že byl tak hloupý, ale to není naše starost, to nemusíme řešit a lépe to asi spíš nevědět, abychom ho nesoudili a nevystavovali se tak sami pro každého z nás velmi překvapivého zrcadlového účtování vlastního chování. Na co si ale pozor dát máme, aby viry, které následně svým zvrtnutím Medvěd Kořenokuřník začal zprvu nevědomě šířit, nekazili náš vlastní život a život našich blízkých. A které měly podobu nejen doporučení spát s lopuchy omotanými jen lehce prodyšně kolem celé hlavy, aby přidušený člověk více potřeboval skvostně upravené produkty lesa a lesních luk a držel buznys v pohybu.

Medvěd Kořenokuřník též svým povyšováním začal vidět více do budoucnosti a i povahy ostatních lesních zvířat. Dokonce se podařilo těmi viry nakazit i Lva Chechtíka, kdy náhle propadal do fanatických stavů, kdy se snažil chladně napravovat svěřená zvířátka. Čímž si získal spoustu nepřátel, čehož zdatně využíval Medvěd Kořenokuř k zvyšování své popularity a šíření svého buznysu. Když se Chechtík z těch oblozujících stavů probíral a docházelo mu co v těch mimózách napáchal, propadal zoufalství a zavrhoval se.

Medvěd Kořenokuřník zneužil důvěřivosti a laskavosti Lva Chechtíka a spolu s jeho družkou Lvicí Jeřabinkou je zajal poté, co přijali pozvání a dostavili se na Kořenohulem pořádanou oslavu. Oslavu v podobě slavnostní hostiny na počest prvního cákanečku jeho vnoučka Cmrndíka, čímž byl okamžitě na radu moudrého stařešiny zahájen prodej instatního Bukkake. Oslavu, kam je pozval líbezně s pro prachy zkřivenou laskavostí v podobě energetické jitrnice předhazované nevděčné spodině, která málo kupovala a tím ho srala, aby měla mylný pocit iluze vítězství, o které ve stkutečnosti ani nestála, jen se toho Kořenokuřník ze svého trůnu a prosvícené jasnovidnosti v paranoe domníval.

Jak to bylo dál je dost smutné i jen naznačit. Virami zkažené hyeny a další zvířátka co pro prachy utloukly svůj soucit zákeřně omráčila a spoutala Lva Chechtíka, a podobně paralizovanou Lvici Jeřabinku spoutali do klece a zvyšovali si následně seběvědomí mučením a ponižováním Chechtíka, na což nutili dívat se zoufalou Jeřabinku. Sebevědomí, které si nejprve sami sobě snížili svou chamtivostí, když vzniklé vředy přetírali jakože službou pro lidi a kterou si následně léčili povyšováním se a úspěšným prodejem produktů v podobě líbezně působivých často pouze zpackaných lesních plodů, z kterých se tak postupně vytrácela původní genialita šikovných směsí. Ne ale všechna zvířátka se Medvědu Kořenokuřníkovi skrze viry, které jím procházely, podařilo zkazit. Na to se už ale nedalo déle dívat…

Jeden z hyeních seržantů Medvěda Kořenošluka Vztyčník byl první výrazně se probírající poddaný, přátelsky oslovovaný v hluboké obchodní pokoře kolego i samotným nejvyšším. Vztyčník, mající na starost dohled na férové chování, nepodlehl iluzím medovatých virů a úchvatným tantrám hvězdných bran, které ve skutečnosti byly řidší zážitek než běžně pohoněný kořínek. Tantrická zasvěcení, úžasná pouze přefouklým holoútrobním pšoukáním do vyplachujících přemeděných dimenzí a propagované smyšlenými recenzemi lesních nástěnek těch zvířátek, která byla před rituálem tajně nadopovaná drogou úletu za účelem domnělé harmonizace a otevírání čacher macher.

Hyeňák seržant Vztyčník tajně odemkl klec Lvice Jeřabinky a spolu se svými věrnými ji chtěl doprovodit do království Lva Chechtíka pro posily, aby učinili rázné “dost” tomuto zmeděnému šílenství. Jeřabinka je ale poslala samotné s tím, že si ví rady. Vztyčník ji poslechl, vztyčil si se do salutní pocty a běžel s hrstkou nezkažených hyen, které si také udržely soucit i přes tlumení těmi divnými viry do sousedního království pro posily.

Zkažené hyeny a ostatní zvrácená zvířátka, která už měla soucit buď utlumen nebo vytěsnán, gradovala ponižování a mučení Lva Chechtíka. Medvěd Kořenokuř si u toho cákal z pipetky, když tu se na okraji mučícího palouku objevila velmi krásná, nicméně drobná a útlá silueta Lvice Jeřabinky. Výhružně zařvala aby dala najevo, že to co se děje na palouku s jejím chotěm už je hodně přes čáru, něvědomost neomlouvaje.

Orgasmicky osvícená z virů zvrácená mučící zvířátka, vědoma si statečně a udatně přečíslení vůči Lvici Jeřabince se začla ještě více vysmívat, až nejedno uchcalo a některé se dokonce i vlastním výsměchem zesralo. To ale ještě žádný z těch hrdinů netušil, co poznají v následujících vteřinách, něco, co naprosto nečekala a co by je v těch úžasných orgasmických osvícení ani v tom nejzašším blahoslastně vymetaném koutu vesmíru nenapadlo…

O tom milí pohádkoví příznivci Lestory zase příště.

NeoTesan
Jedinec🃏cz

Nábor kapitána Panděra

13.10., výroční vzpomínka

Osádka pirátského kapitána Panděra

Vyjádření na mé projevy bývají různé, a jak to bývá, obvykle podle toho, co kdo z kritiků na sobě nevidí. Už beru více méně za samozřejmost, protože to bývá nejčastější reakce a z těch se samozřejmosti stávají, že z té hrstky ale zato fandů kteří stojí za to tak když moje projevy ukážou svým blízkým, aby se podělili o to cosi, co vnímají jako netradiční a v čem cosi pro sebe přínosného tuší, tak běžná reakce bývá “Co je to za magora?”

S potěšením slýchávám, jako třeba od svého kamaráda, který na tuto větu od manželky řekl “Hele, kdybych si mohl vybrat, tohle by byl můj brácha..”, což mě opravdu těší. Obdobnou reakci od bližních svých příznivců jsem zaslech opakovaně. Ale i když je podzim, nebudu tu podporovat splín, mám do vínku dán skálopevný optimismus a i o ten se se svými příznivci hodlám podělit.

Dnešní neděle 13.10. je pro mne coby Péťu pod přezdívkou Kanec a dále i Králici výroční v tom, že přesně před rokem jsme natočili první díl kapitána Panděra a jeho věrné osádky. Pro upřesnění, byla to neděle, ale dvanáctého, takže datumově to bylo včera, ale dnem dnes. Jak to tedy vlastně začalo?

Řekli jsme si s Králicí, že spolu zkusíme nějaké bláznivé video, něco, kde se vyblbnem, a když uznáme za vhodné, že se o to podělíme s těmi, kteří o to budou stát. Protože oba milujeme improvizaci a neradi se necháváme čímkoliv poutat, nebo to o sobě alespoň tvrdíme, řekli jsme si jen jednu větu jako přípravu, že budeme piráti, kteří se probudí po flámu a zbytek se uvidí až poté, co spustíme kameru. A toho jsme taky dostáli. Včetně toho, že jsem do prvního dílu, stejně jako pak do dalších dvou, použil hned první nahrávku, kterou jsme natočili, bez úprav, kromě doplnění efektů jako třeba tu v jedničce když do hovoru mezi důstojníkem Maxem (Králice) a kapitánem Panděrem (já Kanec) je dána vsuvka se záběrem, jak komodor Kondomor píše vzkaz Maxici, která je v převleku infiltrovaný Max do posádky pirátského kapitána Panděra… o tom více pro zájemce nahlédněte přímo do zkompletovaného videa, odkaz umístím někam do textu pod tuto vzpomínku. Též jsem dotočil ke každému dílu na začátek úvod coby vzpomínání starého rybáře, který celý příběh vypráví, a i to jak opakovaně zmiňuji je vše první spontánní nahrávka.

Děj dalších dvou dílů probíhal v opětovném duchu, kdy už jsme vycházeli z děje jedničky, kde jsme svou improvizací cosi vytvořili, jakýsi děj, a bez psaných scénářů jsme si dopředu řekli pár vět, takovou hrubou kostru, na jejímž základě jsme improvizovali dále. Dostali se k nám od našich příznivců velmi pozitivní ohlasy, no a v tomto duchu, a doufáme že nejen sami, hodláme pokračovat.

A teď blíže, proč nejen sami. Užijeme si to sami i s tím, že si uděláme další vícerorole, já mám dosud tři a Králice dvě. Přesto uvítáme zájemce, kteří by si to chtěli zkusit s námi, za podmínek, které upřesním v tomto videu přidaném k tomuto článku. Ale jelikož doba pendluje od jednoho pólu jiskřícího konzumu orgasmických osvícení bez základů selského rozumu k stresující falešné iluzí přijímané pro dávající nezbytné zapřáhlosti v naočkovaných vážných podstatností, které nemívají větší hodnotu než prd v našlapané tramvaji, to co namluvím krátce do videa, popíšu pro těch pár lidí, co si nachází čas číst pár odstavečků někoho jiného až do konce, i sem.

Kdokoliv by se k nám z upřímného zájmu o souznící relaxační a nejen sebeterapeutickou zábavu v podobě improvizační srandy připojil, nemusí se bát, že kterýkoliv jeho záznam, který neodsouhlasí, si buď necháme nebo zveřejníme. Toto vše učiníme až se svobodným a radostným souhlasem každého, kdo by se s námi na příbězích podílel. Hledám též lidi nejen pro příběh pirátského kapitána Panděra, ale mám v hlavě další témata, o kterých bych podobné improvizační a osvobozující parodie chtěl točit. Vím že k tomu je potřeba kus nemalé odvahy a odhodlání, postupně jsem se k tomu prokousával, a nebyla to cesta orgasmických osvícení moderní esoteriky, kterou považuju ve vší duhovatosti za zvrácenou, byla to vyloženě úzká trnová cesta, kdy jsem se k tomu všemu prokousával přes své menší i větší strachy a obavy, cesta, která pokračuje a stává se až na možné zkoušky tím radostnější, čím méně se od ní odkláním, čím více ji objevuji aniž bych měl potřebu o tom kohokoliv přesvědčovat a cokoliv předstírat.

Tedy nyní ještě malé průvodní videjko plus odkazy na první díl kapitána Panděra a jeho věrné osádky. O dalších dílech se rozepíšu později, možná i dříve, než byly natáčeny.

P.S.
Dosavadní tři díly pirátů jsou dostupné klikem přes tento odkaz: https://www.jedinec.cz/kapitan-pandero/

Náborové video, z míněné v textu výše, zde:

Fanánek a další inspirace

Péťův situační úplk

Název videa níže rozhovoru s mým oblíbencem Fanánkem mi přijde trochu účelově ohnutý. Fanánek ve videu sám říká, že nenávist vůči prezidentu Zemanovi je uměle vyvolávána lobbystickými pákotlači, v mém slovníku se nalézají pod “bodrými mincostréci”. Název videa, pochybuju že jej vymýšlel Fanánek, mi přijde jako zištně ohnutý k podsunu že Zeman může za temnotu a za to že ve vysokém věku a ve špinavé politice když ztrácí humor může za to že jej děti mají za póvl. Fanán naopak zmiňuje, že to je těmi co to už dětem takto servírují.

Můj zmíněný oblíbenec Fanánek mne v mohém těší a inspiruje, I když, slovy technika, kterým by každý chlap měl krapet být, má mých devadesát procent tušeného souznění, pět hvězdiček chceme li to poetičtěji. Absolutní souhlas nedávám ani Fanánovi. Absolutní souhlas v mém pojetí patří pouze každého vyššímu Já, našemu Mistru, střípku Krista v nás, který máme taktéž každý jiný a jedinečný. A I ten souhlas vyššímu já beru že je zdravý po náležitém dialogu s ním, nejen slepým konáním, to už pak bývá jen pouhý fanatismus a směr kormidla se potom stáčí na opačnou stranu, k egu.

Necítím se absolutní součástí žádné zemské a už vůbec ne politické strany, jak mi někdo občas přisuzuje, ale rozhodně se přikláním k tomu, co shledávám bližší, když to je potřeba, aniž bych se s tím musel ztotožnit. S čím s Fanánem souhlasím je většina jeho projevu ve videu níže, zmíním tedy s čím až tak nesouzním. Na politické scéně sice také netuším žádnou silnou dobrou osobnost, souhlasím s Fanánovým termínem Řídkost a Politická prázdnota, ale pořád se přikláním k tomu, že je dobré volit menší zlo, v pozitivnějším slovníku větší dobro. A těžko je někdo úplně stejně zlý nebo dobrý jako někdo další. Proto když bylo užší finále volby prezidenta, I když tam nebyl žádný ideál, vybral jsem si to, co je mi bližší. Stejně se těmto obdobným volbám nejen politickým v životě nevyhneme. Představme si, že prcháme z podzemí, ze zajetí, a podzemní chodba se začne dělit na dvě. Každé z nich vládne trochu jiný duch a jedna z cest si vyžáduje volbu Zemana a druhá Drahoše. Co vyřešíme tím, že si nezvolíme nic? Návrat do klece? Jak jsem naťuk, nesouhlasím s tím, že oba jsou stejně špatní nebo stejně dobří. Ale stejně považuju za správné si zvolit. Tolik můj rozpor s pojetím Fanánka, jinak nemám větší potřebu se v tuto chvíli víc vyhranit proti tomu co říkal, naopak.

Jednu z těch chodeb jsem si zvolil, v případě volby prezidenta i přesto že to nepovažuji za svou absolutně nezbytnou volbu, jen jako určitý symbol nelhostejnosti, protože jsem to shledal k posunu a systému jak je stavěn vhodné. Neznamená to ale, že jsem se se svou volbou zcela ztotožnil s tím, koho jsem si ze dvou možností vybral. Prostě jsem jen na roztoku řeky zvolil, kudy si přeji plout dál. Ona ta řeka se pak zase opět nejspíš spojí v jednu, nicméně můžu ovlivnit úsek, kterým se k tomu doberu.

Fanánek je mi podobně jako Jožo Ráž a další obdobní týpci symbolem nestárnoucí vitality, kdy I s přibívajícím věkem lze vidět zrání a kvalitu.

Péťa 🐗
Kancopas sebepas 📓
Jedinec🃏cz

Myš na konci léta

Péťův doplněk Jarkovy písničky

~ Jarek

Všichni už spí jenom my dva jsme vzhůru
poslední dva v celém domě
já dělám na papír literaturu
a ona kouká se po mně

Šedivá myš zřejmě odněkud z polí
je konec léta a začátek sklizně
Jenom si nemysli – ono to bolí
když někdo kosou tě řízne

Však já si nemyslím kámoško v bídě
klidně tu přenocuj nějak se vejdem
ráno se vzbudíš dřív než někdo přijde
a večer se zase sejdem

Budeme společně do noci škrábat
ty svými zoubky já perem
nevadí že máme jinačí kabát
hlavní je jak ten svět berem

Je konec léta a mně přišlo líto
že chodí po polích vrazi
škodíš-li neškodíš – kdo rozsoudí to
a tak ti nabízím azyl

~ Péťa

Nastal už podzim a ty máš své meze
dále se můžeš jít ohřívat ke mně
Né každý zloděj je kdo tiše vleze
k cizímu, skrývaný ve tmě

Zloděj ten hledí na chamtivý záměr
s kterým se neptá a nebere ohled
Ty ale díváš se v rozpacích na mě
jestli smíš, když pokryl stoh led

Ledy jsou v mrazu a v koutech těch srdcí
co venku přespříliš třásli se zimou
U kamen teplo je, spatří i krtci
plamen který s péčí přijmou

Pojď k ohni, ohřej si tlapky co zebou
hřál by i tak v tomhle mém starém hauze
Ty máš ten plamen že jsi sama sebou
svá bez masky Mickey Mause

Tvorba

Péťův situační úplk
Tvorba

Tolik lidí jsem slyšel se litovat že by mohli napsat knihu z toho, co se jim dělo, nebo si stěžovat že nemají čas a nestíhají, aby pak dřepěli u vyplachujících seriálů, nebo se dotovali jinou iluzí.

Proč knížku dosud nenapsali, nebo proč ji nepíšou?

Pokud něco skutečně chceme, může být vhodné říct si upřímně co nám brání… Upřímně a Sami sobě. Budeme-li dostatečně Upřímní, tím spíš se nám povede že v té oblasti zapracujem a něco po čem toužíme vytvoříme nebo alespoň začneme vytvářet.

Dobrým průvodním znakem začátku hlubšího poznání sebe sama bývá, že když si skutečně Upřímně řekneme co nám Skutečně brání, nebudeme mít potřebu to líbivě komukoliv prezentovat a ani se nikým a ničím vně o tom ujišťovat, ale prostě začnem něco pro svou touhu dělat.

Dokonce je vhodné o tom raděj moc nemluvit, mnoho lidí netvoří, jen konzumuje a jejich vliv, oslovíme-li je, nás může v tvorbě oslabovat. Nemohou nám předat víc, než sami praktikují. A pokud spíše konzumují nebo mají divné či chladné projevy, co nám asi předají?

Ruší nás? Ale to je zas jen proto, že jsme to dovolili…

Péťa

Péťovy klíčky

Chytra z nitra

Že často omýlám stejné
to vadí zvláště těm
kteří ctějí opak, s hejnem
řádí, dluh pak dětem

A to dluhy duševní, ty
jsou horší než z konta
K čemu jsou bělené byty
když se blíží fronta

Fronta vrahů v rouše ovcí
falešné soucity
mají soběhrabní lovci
a děti jsou bity

Pes a prase jsou zvířata
s velkou mírou lásky
a těm co nám boří vrata
jsou nečistá.. zas kyd

Kydy brané jako víra
nad všemi vírami
bránu ráje neotvírá
to musíme sami

Sami a to ve svém nitru
bez pompy prohlasné
s tou si leda prdku vytru
z té nám světlo hasne

Z našich niter Svatý Petr
tuší pod maskou klíč
Brána blíž než milimetr
blíž s touhou ‘Lásko, klič!’

Mluvme kurva slušně – P.S.R. I.2

Co se hodí tak se dělá
jako že je posvátný..
Špačku, Vrána uletěla,
i s pravidlem, prd platný…

Péťovy rozpletačky I.x 1
Vidle v pravidle

Hrajeme si na pravidla
kupčením ohybaje
Když se smění za vábidla
jsou míň než pouhý báje

Co se hodí tak se dělá
jako že je posvátný
Špačku, Vrána uletěla
i s pravidlem, prd platný

Když jsou víc než póza, hod vně
platí na část vývoje
Přesmoc, pak je to o hovně
schovka.. jonťák Bivoje

Stejně je hlavní ten náš vztah
vnitřní, okem neviděn
Náš Život s poznáním nástrah
s hloubkou tmy co neví den

Den má zase hloubku světla
tu co si noc nepozná
Tma, když se v pravidlech spletla
je odstavné depo sna

Den, když je litulné parte
zas tě svrbí couro v ní?
Ctěme noc jak den, ten kartel
s rukou v ruce jsou rovni

Pravidlo je jako forma
vhodné na čas, pro pevnost
Však pro účel stálá norma?
Tu máš lide, ober kost!

..z Péťovy zápletné proležije…
?

Péťův situační úplk – umělec – Bonus

Péťův situační úplk
Tomík

Někteří mí přátelé nebo i čistě zvědaví jukači si mohli všimnout, že nemám rád projevy Tomíka Kluse. Ať už umělecké, nebo i teď stále hojněji politické. Tomík sám mi nevadí až tak, je jako každý z nás na cestě, o které sice zpívá, ale kterou ve vůni oblíbené travky, které zdá se docela často holduje s mnohými nevěrami, kterými se místo studu ještě veřejně chlubí, tak zdá se že úplně ztrácí, tu cestu.

Co ale skutečně nemám rád jsou jeho projevy ať už účelově podsunuté politické krafání nebo coby rozsévání plev skrze texty písní… vnímám je jako laciné sladkosti destrukce, podobně jako seriály mOrdinace růžových náhrad, zhUlice a jiné sadomasné ždímárny ega, nazývané láskou. Tomíkovi přeji úspěch, protože zrovna tak a prvotně přeji úspěch sám sobě, na cestě vedoucí k pravé a radostné realitě, kterou v čoudu brk může Tomík leda tak uměle opěvovat, aniž by se na ní milimetrem pohnul.

Též mám ověřeno, že značná část jeho fanynů a fanyn, a že jich je, má zrovna tak sklon k umělé laciné pozlátkovitosti. Jestli se urazí kdo se v tom nachází neberu jako svůj problém… Poznal jsem, že umím mít rád i lidi jedoucí v těžkém nereálném umělu a že jim též držím palce a přeji co nejlaskavější probrání se do pravější reality. Nerozumím si sice s nimi a ani to po nich nechci, dokud chtějí jen měnit něco vně. Se zájmem sleduji, že lidé, s kterými si rozumím, staví na obdobných hodnotách těm mým, které pojali nejen na pódiích či jiných líbezných natřásačkách, ale i v tichu svého pokojíku za své. Tímto svým doplněním vyjadřuji souznící sympatie k textu tohoto sdíleného příspěvku, “Odpověď obyčejné ženy zpěvákovi Tomáši Klusovi”.

Péťa ?

Odpověď obyčejné ženy zpěvákovi Tomáši Klusovi
Kdo jsou ti voliči Zemana, ptá se nějaký Klus – jsme lidé, Klusi! Odpověď obyčejné ženy, co celý život pracovala a psala o tom, jak by mělo být a co je podle ní špatně. Pane Klusi, to, že jste veřejně známá osobnost neznamená, že se nás můžete ptát takhle arogantním způsobem. Uvědomte si laskavě, že nebýt nás, nejste nic a nikdo. Píšete o tom, že byste rád hovořil s lidmi, co volí Zemana, ale žádného neznáte. Vaše škoda, protože Zemana volí obyčejní lidé, co živí celou tu vaši kavárnu, všechny komedianty, politiky a nemakačenky. To je ale novina, co? To jste nevěděl? Vy máte lidi bavit, těšit je v jejich dobré i špatné náladě a nesrat je pitomostmi typu, neznám voliče Zemana. Z toho vyplývá jen jedno. Neznáte ani svoje posluchače. Tak mi řekněte, pro koho vlastně zpíváte a hrajete? Pro nás asi ne a já doufám, že obyčejní lidé vám to dají pořádně sežrat, protože bez našich peněz si nevyděláte ani na slanou vodu. Taková je pravda. Ptáte se jako pravý kavárník na to, jestli jsme všichni, i se Zemanem, napojeni na Rusko. I kdyby, tak po tom vám nic není, ale přesto odpovím. Napojen není nikdo z obyčejných lidí, ale jedno je pravda. Nebojíme se Ruska, ale USA a EU. To je pro vás asi novinka, že? Už jste viděl, kolik má USA základen po celém světě a kolik jich má Rusko? Doporučuji doplnit znalosti a potom nebudete žvanit hlouposti a zesměšňovat se před svými posluchači. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, protože nic jiného ti mladí lidé nejsou. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, protože muslimové nikdy nepřijmou naše zvyky ani naši víru. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, pro které jsou ženy jen vagíny na rození dětí a pak si s nimi mohou dělat, co chtějí. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, co znásilňují, týrají a zabíjejí zvířata jen pro vlastní krvavé potěšení. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, KDO NERESPEKTUJE VŮLI VĚTŠINY NÁRODA. Tak už víte, proč volíme Zemana a nemáme rádi kavárnu? Pokud ne, nejste moc inteligentní a tak raději už nic neříkejte!

P.S. 

Péťovy kuplety I.x 4
Líbezničky

Rozmazlená frackyně
potřebuje fracka
Na móresy od tchyně
nepomůže facka

Bude dělat dokola
co partnera sráží
Ať už mít ho za vola
či koket se sráči

Tak si hledá troubu co
bude snažně hopsat
Za občasné opuco
přijme život pod psa

Jeho trable z nelásky
zúročí v dramátku
Cíťa, hlavně z přetřasky
s loutkama na drátku

Svou díru cesty hoven
má za něco více
S gestama od královen
v tužbě zlatých klícek

Sadomaso podá se
jako láska pravá
Co se divíš, ocase?
Že to není kráva?

To jsem asi stejný sráč
když tyhlety kravky
potkávám, ..no není zač
ejhle, chyba lávky

..z Péťovy pobuřné poežije…
?

 

Český král sv.Václav – Péťovy Výlevy 25

Když zemí běhají krysy
na zámcích a hradech,
není div, báseň čpí rysy
po kanálních smradech…

Sedmerozvěstné pověsti I.
Český král sv.Václav

Moudrost předků říká jasně
kde se kdo narodí
tam má skládat svoje básně
tam se taky hodí

Když zemí běhají krysy
na zámcích a hradech
též ty verše nesou rysy
po kanálních smradech

Svatý Václav bránil národ
v čele svého vojska
Bez krále jsou správci marod
vpouští vojska trojská

Role krále oseklá je
o pravomoc změny
Vlajka hyen z trosek vlaje
šustí cizí měny

Zaprodanci kropí davům
šťávu zetlých hnojišť
Zlatí se jen pírka pávům
prach z dukátních bojišť

Vyleštím svůj meč aby rez
netupila ostří
Není třeba být vždy vítěz
s pravou osou kostří

Ti co dopouští se zrady
sají krev obětem
Nejsou to jen zámky, hrady
co nám berou dětem