Péťův situační úplk


Fenomén KK

Vzpomínka na Kryla obecně je fajn, též ho uznávám jako velikána, který podobně jako Kristus byl nejprve davem opěvován, aby následně po zavelení mocipasců byl tím samým davem obětován…

Protože jsem se o něj kdysi hodně zajímal, vzpomínám si také, jak za ním přišli a řekli mu že jeho písničky poslouchá a je z nich nadšený nějaký pasák děvek a kurv. Kryl to údajně okomentoval, že ten člověk vůbec nepochopil, co do těch svých písniček vkládá, co v nich je, ale to je případ zdaleka nejen toho pasáka.

Netvrdím tímto, že já jsem to pochopil. Pozastavuji se nad tím, když jsou zaměňovány a lacině pravé Vánoce. A zároveň tuším, že to nejde vysvětlit. Král je mrtvý, ať žije Král. Kryl je mrtvý, ať žije Kryl. A Klus. Pardon, vlastně stádo klusů, tj. převažující část popových natřásačů, kteří se proslavili hlavně proto, že dokázali vyšpulit na tom k zaprodání žádaném místě. Když se to tak mincovním pascům a prostitutním mocisajům hodí do scénáře.

Kryl se trápil nejen nad zoufalým stavem společnosti, ale též nad sebou sama. V tomto je souvislost, která je nezanedbatelná a opět pochopena tak, jak pravost bývá, jestli pěti procenty, může to být úspěch.

Vánoce nemusí být jen jeden den v roce. Vánoce mohou být každý den, v kterém jsme vstali spolu s naším vyšším já, naším Mistrem, kterého jsme si dříve úspěšně a opakovaně buď zradili nebo zapřeli, stejně jako svůj sklon k slabostem, respektive jeho pokrytí a upřednostnili tak předstírání před hravou radostnou a syrově pravou realitou.

Kristus nepřišel trestat a soudit hříšníky a nevím o tom, že by to plánoval do budoucna. To Bůh nedělá, aspoň ne takový jakého ho tuším. To děláme sami, a to je to, s čím ve skutečnosti bojujem a před čím skutečně utíkáme, když už. Před sebou sama.

Péťa
P.Šššt…
Synonymická – Pétův příslok k písni K.Kryla
https://youtu.be/FgIY-sHHoac

P.P.S.
Zažil jsem na vlastní smysly sebestředníka, co vlastní žal duše nad pouty vlastního ega popisoval, v obelhávání sebe sama, jako že cítí smutek matičky země, on, coby vysoce naddimenziální multimeridiálně karmeditativní bytost…?
?
Jedinec?cz

Péťův situační úplk – umělec – Bonus

Péťův situační úplk
Tomík

Někteří mí přátelé nebo i čistě zvědaví jukači si mohli všimnout, že nemám rád projevy Tomíka Kluse. Ať už umělecké, nebo i teď stále hojněji politické. Tomík sám mi nevadí až tak, je jako každý z nás na cestě, o které sice zpívá, ale kterou ve vůni oblíbené travky, které zdá se docela často holduje s mnohými nevěrami, kterými se místo studu ještě veřejně chlubí, tak zdá se že úplně ztrácí, tu cestu.

Co ale skutečně nemám rád jsou jeho projevy ať už účelově podsunuté politické krafání nebo coby rozsévání plev skrze texty písní… vnímám je jako laciné sladkosti destrukce, podobně jako seriály mOrdinace růžových náhrad, zhUlice a jiné sadomasné ždímárny ega, nazývané láskou. Tomíkovi přeji úspěch, protože zrovna tak a prvotně přeji úspěch sám sobě, na cestě vedoucí k pravé a radostné realitě, kterou v čoudu brk může Tomík leda tak uměle opěvovat, aniž by se na ní milimetrem pohnul.

Též mám ověřeno, že značná část jeho fanynů a fanyn, a že jich je, má zrovna tak sklon k umělé laciné pozlátkovitosti. Jestli se urazí kdo se v tom nachází neberu jako svůj problém… Poznal jsem, že umím mít rád i lidi jedoucí v těžkém nereálném umělu a že jim též držím palce a přeji co nejlaskavější probrání se do pravější reality. Nerozumím si sice s nimi a ani to po nich nechci, dokud chtějí jen měnit něco vně. Se zájmem sleduji, že lidé, s kterými si rozumím, staví na obdobných hodnotách těm mým, které pojali nejen na pódiích či jiných líbezných natřásačkách, ale i v tichu svého pokojíku za své. Tímto svým doplněním vyjadřuji souznící sympatie k textu tohoto sdíleného příspěvku, “Odpověď obyčejné ženy zpěvákovi Tomáši Klusovi”.

Péťa ?

Odpověď obyčejné ženy zpěvákovi Tomáši Klusovi
Kdo jsou ti voliči Zemana, ptá se nějaký Klus – jsme lidé, Klusi! Odpověď obyčejné ženy, co celý život pracovala a psala o tom, jak by mělo být a co je podle ní špatně. Pane Klusi, to, že jste veřejně známá osobnost neznamená, že se nás můžete ptát takhle arogantním způsobem. Uvědomte si laskavě, že nebýt nás, nejste nic a nikdo. Píšete o tom, že byste rád hovořil s lidmi, co volí Zemana, ale žádného neznáte. Vaše škoda, protože Zemana volí obyčejní lidé, co živí celou tu vaši kavárnu, všechny komedianty, politiky a nemakačenky. To je ale novina, co? To jste nevěděl? Vy máte lidi bavit, těšit je v jejich dobré i špatné náladě a nesrat je pitomostmi typu, neznám voliče Zemana. Z toho vyplývá jen jedno. Neznáte ani svoje posluchače. Tak mi řekněte, pro koho vlastně zpíváte a hrajete? Pro nás asi ne a já doufám, že obyčejní lidé vám to dají pořádně sežrat, protože bez našich peněz si nevyděláte ani na slanou vodu. Taková je pravda. Ptáte se jako pravý kavárník na to, jestli jsme všichni, i se Zemanem, napojeni na Rusko. I kdyby, tak po tom vám nic není, ale přesto odpovím. Napojen není nikdo z obyčejných lidí, ale jedno je pravda. Nebojíme se Ruska, ale USA a EU. To je pro vás asi novinka, že? Už jste viděl, kolik má USA základen po celém světě a kolik jich má Rusko? Doporučuji doplnit znalosti a potom nebudete žvanit hlouposti a zesměšňovat se před svými posluchači. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, protože nic jiného ti mladí lidé nejsou. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, protože muslimové nikdy nepřijmou naše zvyky ani naši víru. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, pro které jsou ženy jen vagíny na rození dětí a pak si s nimi mohou dělat, co chtějí. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, kdo vítá ekonomické migranty, co znásilňují, týrají a zabíjejí zvířata jen pro vlastní krvavé potěšení. Nikdo z obyčejných lidí nikdy nebude stát při někom, KDO NERESPEKTUJE VŮLI VĚTŠINY NÁRODA. Tak už víte, proč volíme Zemana a nemáme rádi kavárnu? Pokud ne, nejste moc inteligentní a tak raději už nic neříkejte!

P.S. 

Péťovy kuplety I.x 4
Líbezničky

Rozmazlená frackyně
potřebuje fracka
Na móresy od tchyně
nepomůže facka

Bude dělat dokola
co partnera sráží
Ať už mít ho za vola
či koket se sráči

Tak si hledá troubu co
bude snažně hopsat
Za občasné opuco
přijme život pod psa

Jeho trable z nelásky
zúročí v dramátku
Cíťa, hlavně z přetřasky
s loutkama na drátku

Svou díru cesty hoven
má za něco více
S gestama od královen
v tužbě zlatých klícek

Sadomaso podá se
jako láska pravá
Co se divíš, ocase?
Že to není kráva?

To jsem asi stejný sráč
když tyhlety kravky
potkávám, ..no není zač
ejhle, chyba lávky

..z Péťovy pobuřné poežije…
?

 

Magický test egocentrismu I.

Test nám dozrál ze své prvotní do první hotové verze, kterou můžeme považovat za základní sadu. Doprovodné video čeká na stočení a aktivní účastníky testu nemine nečekaná odměna s bonusovým žetonem. K vyplnění testu stačí každému odstavci přiřadit bodovou hodnotu pět až jedna, podle toho jak jsme se v tom našli, přičemž pět bodů je nejvíc ?

Test:
I. Pracovní oblast

1. Vše co dělám, dělám na sto procent. A to nejen že se tak prezentuji, ale i ve svém soukromí, kde to nikdo nevidí.

2. Mám to tak jak je v předešlém odstavečku a navíc vím, že v tom čím se zabývám jsem nejlepší v republice. Asi i jinde, ale protože jsem skromný a pokorný, tak mohu se stoprocentní jistotou říct, že jen v Republice.
Ten pocit mi dodává osvěžující jiskry, jak se tak porovnávám s druhými. Kdybych si nemyslel, že jsem nejlepší, něco by mi chybělo a to by bylo tím, že mě ti druzí málo oceňují a nerealizují mne.

3. Občas si i v pracovní době na minutu na dvě zahraju buď na mobilu nějakou relaxační hru nebo se třeba jen tak dívám z okna. Nedělám věci na sto procent, jak po mne pan máňager může podle směrnice vyžadovat a které sám vždy na 100% dodržuje. Dokonalost vidím jinde, však dělám co můžu bez zbytečného šulení jak mi jen daná situace dovoluje. Většinou propracuju víc jak devadesát procent své pracovní doby. Zároveň, když je třeba, jsem ochotný dělat věci navíc a to i v případě, když se to nikdo nedozví.

4. Jsem v práci, kde to většina kolegů připomínající posmívané státní úředníky šulí a ač toužím zabít nudu účelnou prací, nenacházím možnost, co tvořit. Tedy se aspoň učím psát všemi deseti nebo dělám jinou činnost, která je prospěšná nejen mně, i když nesouvisí s prací, kam ze známosti chodím ale kde nyní po pečlivém zvážení nevidím možnost co ve své pracovní oblasti vyplodit.

5. Pokud dělám poradenskou činnost, ale třeba i jinou, tak já už se nepotřebuji řídit tím co radím, já už vše co jsem měl zvládl, teď už je na druhých ať mě uctívají, realizují a podporují, což je samozřejmá povinost těch nevděčnejch idiotů. Pak mě možná jednou ve věčnosti doženou, aspoň na chabý dohled. Pokud ti co za mnou chodí nedělají co jim říkám, špatně skončí a v lepčím případě je čeká peklo. V tom horším budou nuceni ke mně stále znovu chodit pro rady a plnit je na sto procent a platit za produkty, jejichž jsem úspěšným dealerem v jejich užívání na sto procent zrovna tak.

II. Oblast stravování

1. Jím jen zdravé věci a žádné maso, protože nejím mrtvoly. Chudák vajíčko, který bych sezob. Nikdy nedělám vyjímky a jsou vražední sobci, kteří to mají jinak. Problém masožroutství nevidím v tom, jak jsou zvířata chována a porážena, ale v tom, že se jí maso, tedy že se jí mrtvoly.

2. Mám to jako předešlé a ještě si k tomu s chutí hulnu travku a nemusím už na sobě nic opravovat.

3. Jím převážně zdravě, ale čas od času se s chutí naperu vepřovejma žebrama a s gustem to zapiju pěkně vychlazeným pivkem. Kdo nejí maso, tak pokud z něj necítím zášť a fanatismus, nijak mi nevadí, je to jeho věc.

4. Snažím se jíst podle toho, jak okolnosti umožňují. Když jdu tvrdě makat, dám si maso nebo aspoň něco hodně výživného. Když marodím, tak pro uzdravení držím třeba i půst nebo prostě nějaký čas jím jak vegan, i kdyby to mělo být několik týdnů. Potom se vracím zase k jídelníčku všežravce, podle okolností.

5. Nejím a nepiju, žiju jen z vesmíru, v kterém jsem se rozplynul a stal se bohem. Občas si dávám na nohy závaží, aby mě neodfoukl vítr a mí přátelé jsou už jen též bozi, ale nižších kategorií než jsem já, stvořitel.

III. Oblast partnerských vztahů

1. Jsem žádaný partner, který je na tom tak, že s jeho úrovní se mu skoro nikdo k partnerství nehlásí, nebo jen odpad. Je těžké milovat zraněného člověka, který se ze svých zranění pracně poskládal, to dokážou jen ti nejlepší.

2. Mám to jako v předešlém bodu s tím, že když někomu dám šanci, tak je opravdová. A když přihopsá a něco mi z něj kápne či momentálně zaplácne mou nespokojenost se sebou sama, dám ji klidně znovu a znovu, tak velkorysý jsem člověk, který se jako jediný z těch nejtěžších zranění tak skvěle poskládal v to, čím je teď. A jen pro druhé, v jejich zájmu.

3. Pořád mám v partnerství co řešit, i když se občas najdou upřímní ale i neupřímní lichotníci, co mi říkají, jak jsem na tom skvěle a co jsem si toho prožil. Když se mi děje příkoří nebo se mi něco nelíbí, hledám v prvním kroku jak to upravit u sebe a potom, cítím-li to tak, se z toho snažím vyvést i partnera ale i kamarády u kterých vytuším, že na sobě chtějí makat.

4. V partnerství momentálně nejsem a když nějaká kamarádka projeví zájem, v případě že je mezi náma láska, stát se může cokoliv. Tedy, pokud je to opět v lásce. Zkoumám, jak lásku nezradit pravidlem, a to i v případě, když by to bylo pravidlo hlásající věrnost, protože jsem poznal, že věrnost k partnerství určitě patří, ale že z chvilkového letmého pohlazení, které nenechám přerůst v erotickou vášeň se věšet nemusím. Příliš nemluvím o tom, jak jsem věrný a jak hluboce miluju, raděj to neříkám pokud možno vůbec, kladu důraz na to tak žít.

5. Já už partnerství nepotřebuji. Mám svého duchovního partnera, je jedno zda je to můj nevlastní otec či matka, hlavně když nás baví mentální šukání, které nemusí být jen mentální a sladce se nám jízlivě jeduje, jak jsou ti druzí trapní a nemožní.


IV. Oblast volby politiky

1. V první řadě jde o to, jak politik vypadá, jak je příjemný a zda mluví slušně, a aby se blýskal na veřejnosti. To je hlavní a zásadní kritérium mé volby politického zástupce, ať už starosty, poslance, ministra, senátora či prezidenta.

2. Mám to jako v bodu jedna a navíc hledím na to, co mi servírují masová média. To je vždy věrohodné, od toho přece média jsou, ta by si nedovolila jen tak lhát a manipulovat. Pokud nějaká alternativní pidi studia vysílají zpochybňující informace o mém nablýskaném reprezentantu, nejlépe mohutně otitulovaném, nebo o jiném mém favoritu, co je naopak čmoudotravně a poutákově jiskrný odvázanec z řad bukanýrů, myslím si jako každá osobitá bytost své, už více ty plevomluvné nenávistné servery, které mi tak skvěle doporučuje nesledovat homosexuální pornoherec s jasným zrakem s marketingově pojmenovanou neziskovkou (zastávající bez pochyb na stoprocent ty pravé hodnoty) nesleduji a dále patří celá má pozornost opravdově, odhodlaně a třeba i s duší jen doporučením té duhové neziskovky a po dlouhá desetiletí osvědčeným hlavním médiím.

3. Slovům a tomu jak kdo působí navenek nevěřím primárně, beru to jen jako doplněk. O kandidátech si zjišťuju informace z vícero stran a poté používám svou intuici. Někdo to nazývá hlas srdce, dokonce i ten, který tento termín “vnímání srdcem” přiřazuje prokrvujícímu se a nabíhajícímu podbřišku, jehož spouštěčem často bývá nasvícený alobal. Mám to trochu jinak.

4. Když mi dají na výběr zda volit sladkého zářivce, který mluví jako orepráčkovaný Hurvínek po výplachu z mocichtivé tužby oproti kandidátu, jehož vyjadřování a vybočování z očkovaných vzorců je rádo označováno jako těžce až smrtelně nepřijatelné záminkované tím, že jsou od něj občas slyšet buranovité, sprosté a lidové projevy, tak volím kandidáta který je svůj, hájí ryzí hodnoty v podobě svých příslibů nejen před volbama a i v případě že to je na jeho úkor. Ať je to buran sebevětší a ať třeba mluví sprostě polovinu svých projevů, důležitější hodnotou pro volbu je mi ryzejší charakter, za jehož hlavní ukazatel rozhodně nepovažuju chování v rámci doktrín pánů špačků, kosů, supů a dalších natřasbrčných ptáčků s křídly zdobenými blesklým řetězem vzácného kovu…

5. Volit nechodím, protože to v tomto zkorumpovaném systému, v kterém se na rozdíl ode mne všichni povyšují, kradou a lžou nemá žádný smysl.

V. Oblast osobitosti a jedinečnosti

1. Osobitý jsem tak, že jsem osobitější než někdo jiný, buď kamarádi ale i třeba nějaká obdivovaná celebrita. Rozhodně víc než lidé kolem, ti blbečci, kteří vůbec nemaj páru o tom co to je být osobitý, tak jak já. To porovnání je tam důležité, i když to nechce nikdo z neprozřelých kolem uznat, ale já to vím. Mám své rozjezdové vzory, které jsem překonal. Umím jim vyjádřit uznání, jak skvěle mě inspirovali a naoko ve vší pokoře tvrdit že to co oni bych nikdy nedokázal, já jsem však v tom co předvedli ten nejlepší. To vím obvykle už jasně dopředu, aniž bych zkusil to co oni dělají.

2. Mám to jako v bodu jedna s tím, že když opakuji hlášky z filmů, seriálů či jiných estrád, dodávám tomu teprve to pravé, to nejvydatnější. Můj úděl je zůstat skrytý a nedoceněn, vím to, lidé jsou hrozně tupí, zvláště ti u mne. Jednou mi nějaký terapeut řekl, že ty kolem sebe terorizuju, ale to bylo zase jen nějaké vypláchlé pako. Jsem obětí těch kolem sebe, kteří mě nerealizují a neopěvují, protože jsou tak tupí, že mou nejskvostnější osobitost nevidí. Navíc jsou strašně nevděční za to, jak skvělou bytost ve mně mají. Improvizaci a spontánnost, v které jsem mistr, si předem zkouším před zrcadlem, poté co jsem si své překonané vzory několikrát přehrál ze záznamu. K předvedení toho ostatním se obvykle pak nedostanu, protože mi kladou odpor a přece s tím nebudu já sám někam chodit a někde to prezentovat, dokud by si pro mne nepřijeli s vavříny a zlatou medailí.

3. Osobitost vidím v neustálém radostném objevování sebe sama, svého skutečného já, které je proces a je výčtem zásluh nepodchytitelné. Ostatní jsou schopni vidět osobitost mou či někoho jiného jen do té hloubky, kterou podstoupili u sebe sama. Lidé, kteří se dostali centimetr pod povrch neuvidí kilometry jinde, to je logický. Však dívám se na ně jako na své bratry a sestry, kteří jsou na cestě, pokud si vyloženě nezvolí zůstat stát a hrát si na nejvyšší z pozice nějakého dosáhlého drnu, který si povýšili nad Mont Everest.

4. Zda jsem osobitý moc neřeším, objevuju to z čeho mám radost a je mi jedno jestli se to nazve osobitost nebo jinak. Vážněji se porovnávám jen sám se sebou, však pokud za mnou chodí služebníčci, kteří mě porovnávají s jinými a buď mě sráží pod jejich úroveň nebo mě nad ně povyšují, aby mě pak poté co bych jim spolk návnadu mohli opět srážet, v konečném důsledku hlavně pod sebe sama, tak si myslím své, nechám je vyplkat, tou svou nadřazeností stejně jen zakrývají nějakou svou tutlanou malost. S druhými se s gustem porovnávám když to je sranda a je tam minimum vážnosti. Tuším, že i ten nejnenápadnější člověk může mít i s minimem talentů při správném přístupu větší vnitřní štěstí než pozlátkáři, kteří by profanováni hlavně z finančních a mocensko-politických zájmů plnili letnou a užívali si tak svých pět minut slávy, které si občas protahují na minut pět a půl líbivými prezentačními dary na charitu ze svých přecpaných kapes a podobnými aktivitami.

5. Na osobitost nemám čas, protože zachraňuju své hroutící se bližní kolem, ty, kteří mi uvěřili, že to s nimi myslím dobře a kteří fungují jen díky tomu, že je držím na svých bedrech. Cestou z herny nebo z baru či bordelu po uzávěrce si na ně často rád pomyslně a oprávněně plivnu, za to že mě takhle zazdili.

VI. Oblast projevů a vyjádření

1. Je normální, že se člověk navenek pro ty druhé dělá krásnějším a zajímavějším než je potom v soukromí. Alespoň já, který nemám zapotřebí si na něco hrát, to tak mám.

2. Mám to jako v bodu jedna s tím, že pokud mi i do mého soukromí někdo volá nebo mě v něm navštíví a podařilo se mi u něj probudit vzhlížení, jiskrně mu předvádím, jak jsem skvělý. Poté co skončí hovor nebo návštěva tak ještě chvíli saju jeho důvěru a obdiv, než se dostaví tolik známé depky a úzkosti, co na mne házejí mé děti nebo lidé kolem. Jsem pro své nevděčné a blbé děti či partnerku obětavý do krajnosti, na svůj úkor a ony naschvál mé zaprodání se pro ně nedoceňují. To je dobré jakoukoliv ale hlavně líbivou formou takto na veřejnosti prezentovat. Stejně tak v partnerství jsem věrný, co na tom, že se rád ukazuju na pláži či jiných veřejných místech nahý a baví mě to hlavně když pokukují tetky a maminy kolem. Vždyť o nic nejde. Být nahý jen s partnerkou nebo bez publika to není ono…, vyjadřuju tím svou osobnost a stud ani ohled nejsou na místě. Navíc plky že i tělo má mít svá tajemství, pche.. Když je u mých špulů družka která nemá zrovna svlékání na veřejnosti v oblibě, byť má krásnou postavu a trpí mými projevy, o to víc si to užívám, pokud to nedělám za jejími zády. Že si rád zaflirtuju s kamarádkama a pak se v klidu soukromí z toho uspokojím na tom přece není nic špatného, to že mi to s manželkou neklape je její vina. Navíc nevěra není to co se partner nedozví, to je normální, moderní a běžné. Tím spíš když je to v rámci tulících terapií na dvojlůžku, skryté za zamčenými dveřmi a ocertifikované americkým kurzem.. Vždyť to nic není a o nic nejde, jsem moderní a nedělám si žádné předsudky.. Jsem prostě hluboce věrný a milující a to na sto procent.

3. Beru ohledy ale do té míry, kterou mi napovídá můj intuitivní smysl pro situaci s užitím selského rozumu. Rád se zasměju a to i v soukromí, v kterém jsem sám, však zrovna tak ve společnosti, až takový rozdíl co se týká projevů v tom nevidím a nerozlišuji, kromě intimních záležitostí, v tom jsem striktní. Chodím raděj tam, kde je uvolněná atmosvéra bez zbytečných předsudků z lpění na držení kodexu upjatých společenských norem. Pokud mám veřejný deník, kam dávám svá fota, udělám si obvykle dvě tři selfíčka (bez tyče, tu považuju za nastavovaného robertka) z kterých pak jedno vyberu, často hned to první.

4. V podstatně to mám tak nějak jako v předchozím bodu tři s upřesněním, že se svou snahou žít naplno a hledáním hranic to mohu občas i lehce přepísknout, však zrovna tak na veřejnosti jako v soukromí sám se sebou. Z chyb a toho co si o mne řeknou druzí až takový strach nemám, to jak koho hodnotíme je především v první řadě o nás samých. Ten kdo mě chce zavrhnout a otočit se ke mně zády či mě přímo zradit tak to stejně udělá a žádný můj v uvozovkách umírněný projev tomu nezabrání, naopak skuteční přátelé mě pro upřímné bloudění nezavrhnou, i kdyby se na nějaký čas ke mně otočili zády. Což se i u nich může nakonec vyvrbit poznáním, že se neotočili zády ke mně, ale sami k sobě. Vyvíjející se nestagnující lidé na to dříve či později přijdou sami a je-li naše vzájemná láska bezpodmínečná, zase se v ní sejdem.

5. Jsem tak odvázaný a moderně uvědomělý, že místa svých projevů nerozlišuju, klidně se vykálím i před kamerama. Každý se chová tak, aby primárně získal pozornost a je nepodstatné, když je to nechutné nebo že to neodpovídá skutečnosti. Kdo říká že to má jinak je pokrytec.


VII. Oblast záměru

1. To co dělám, myslím jen dobře a to tak, že nejlíp. Že skutečným měřítkem toho jak kdo co myslí je míra přítomnosti vlastní chamtivosti nepotřebuju rozlišovat, já se obětuji pro druhé a tyhle pánbíčkářské kváky mě nezajímají.

2. Nějak se mi chce značně souhlasit s předešlým bodem, co myslíte, že to tak mám? A k ujasnění případných omylů… Vše dělám nejlíp a jsem obětí těch kolem sebe, kteří často končí na práškách nebo na léčení. Lidé kolem mě bývají buď nemocní nebo unavení i přesto, že se pro ně obětuji a na sebe nehledím, tak jsou nevděční. Že svou péčí na druhých parazituju jsou trapné plky mrskačů svého ega, kteří mi závidí mé konání dobra. Já vše myslím jen dobře, třpytně zářím a když se mi ti kolem, ať už děti nebo partner nebo bližní ozvou, že je mé chování dusí, nehraju tu jejich předstírací hru a řeknu jim po pravdě, že nevědomost hříchu nečiní. To protože nevím o tom že bych co dělal sebemíň špatně. Naopak, dělá mi to dobře, takže vše dělám jen a jen dobře. Občas mi též nějaký fanatik nadhodí postřeh, že nevědomost možná není ale že nenaslouchání už hřích je… to je vidět, že už neví coby, že ze své zášti pod těma práškama co bere a z které mě trapně v rámci jeho vlastních sobeckých zájmů obviňuje jen hledá, čím by mi svou zvrácenou myslí ublížil. Asi mu to dělá dobře a zaměňuje svůj parazitismus na mně za lásku, což nechápu jak to tak někdo může mít, z toho by mě normálně piclo a spravedlivě se na druhé vztekám, a to zejména když o tom neví nebo když jsou příliš slabí na obranu vůči mému svatému hněvu…

3. Co činím, dělám v první řadě pro sebe. Už z jednoduchého principu, že má-li pramen přetékat, nejprve je třeba aby naplnil sám sebe, jinak nemá z čeho, přetékat. Aby naplnil sám sebe způsobem, který to nejprve neukradne těm kolem. Své záměry zkoumám, do jaké míry svou snahou pečovat a vést bližní v dosahu, a zda tou péčí o ně jen neutíkám před prací na sobě a zda se za tu péči o ně neschovávám. A jestli skutečně to, k čemu se hlásím navenek, ty hodnoty jako jsou respekt, tolerance, poctivost, úcta, ohledy, fyzická i emoční věrnost k partnerovi zda je dodržuju i když to vypadá že to nikdo nevidí a že mi to tím pádem nemůže nikdo vyčíst.

4. To předešlé zní dobře, mám to tak nějak ale slovy navenek to druhým příliš nevysvětluju a už pokud možno vůbec neopakuju… Učím se prohlubovat přímost a nepředstírat, i když si uchovávám malou neřest i v této oblasti, což se může velmi významně hodit, když přichází někdo s falešnými úmysly a v masce starostlivého laskavce má zájem o mé dobro, přímo lačný zálusk v rouše péče a starosti o mě. Na hrubý pytel hrubá záplata, s tím je třeba počítat. Kde jsou hodnoty pravé bývá zároveň tah hodnot levých. Zaopatřuju se jak je potřeba s tím, že se učím nepřehánět to v nepodstatných oblastech, například že odstranění tří smítek z rohu pokoje a přeleštění oken nemá přednost před vážnou zdravotní krizí partnera či jeho současnou těžkou situací například v podobě úmrtí někoho blízkého či ztráta zaměstnání. Dobře tuším, že to co chci udělat pro druhé, je potřeba abych měl nejdříve zažito v péči o sebe, jinak bych snadno sklouzl k laciné parazitující péči o druhé, která by potom vypadala třeba tak, že bych s lahváčem v ruce za sledování amerického seriálu v TV vztekle okřikoval děti co jak mají dělat a na jejich dotaz proč to sám nedělám bych odpovídal že to je proto, že na mně už nezáleží ale na nich ano.

5. Co jsem čet v předešlých bodech stejně jako vše ostatní mám dávno zmáknuto a nemám už zapotřebí o tom nijak uvažovat, to jsou jenom chytré řečičky těch, co se na sebe snaží upoutat pozornost. Kdyby moje děti, jak je místy popsáno výše, takhle reptali vůči svému živiteli, jen by dělali ostudu a ukazovali by jací to jsou parchanti nevděční, co si neumí vážit starostlivého a pečujícího rodiče… Domluvil bych se pak s jejich lékařem, který tím jak se k němu na ně chodím ptát vidí s těmi okolo jak moc mi na dětech záleží, na zvýšení dávky neuroleptických léků pro ně.

. . .

Děkuji přátelé za dosavadní ohlasy

Náš Péťa

 

 

Seznamkový Lektvar II (ukázka)

? Chechtohýk i Chechtuška jsou též součástí každého z nás. Ať už vytěsnanou, splynutou či zpracovanou částí. Na nás je, jak si je zpracujem a do jakých rozměrů necháme narůst.

Vychechtíci nadhlední

Tento tip Chlechtů a Chlechtušek mají patrně výsměch jako cejch nebo demonstraci toho, jak něčemu v jejich nitru je dána objížďka. Je možné, že se ta změna trasy týká synoptických spojů. Opět je mnoho druhů projevů z mnoha různých oblastí, uvedu pár příkladů. Ostatně, ohledně té objížďky, zahlédl jsem to i při nedávných prezidentských volbách, kdy valná, patrně i gaučovalná část obyvatelstva vhodila do vohební škvírky kandidáta připomínajícího vyakadémovaného Mikymauze poté, co se rozhodl po několikahodinovém cvičení se špuntovkou před zrcadlem, než ho rozbil při neodhadnuté délce špagátu, stát kovbojem.

Toto bývá prezentováno nám, teď zmíním reakci Řechtounů, kterým můžeme něco prezentovat my.

Vychechtoušek, kterému se nějak prezentujeme či vyjadřujeme (což souvisí s předáním informací, dojmu, zkušenosti, mnohdy i pracně a těžce nabyté a následně se záměrem bez přílišné vážnosti to předat a inspirovat…) bývá též velmi těžce imunní vůči obsahu poselství. Zato si meteleskurychle všimne, že nám při tom projevu kouká z knoflíku kousek nítě, což ho rozchlechtá tak, že by k závisti přived i zkouřeného lachtana Béďu poté, co jej po pozření očůrané petlahve přijali do svého motorkářského gengu elitní Šupilační Čochtové.

Když krom určité ztráty vlastního soudného uvažování nejde o újmu nikoho jiného, tak tohle ještě nemusí být až takový problém vzhledem k Chechtušáctvím napadeného jedince. Co ale už zavání čertovinou, tedy přílišnou vážností a to i v oblasti řechtu, když Hýkchechtavost nastává z arogance a nabývá podoby jízlivého hýkání kopulujícího osla poté, co v parku znásilnil ze řetězu utržený, tedy naštěstí aspoň nezadaný odpadkový koš. Což můžou být a kolikrát jsou mocně otitulovaní akadémové… neberme tituly až tak vážně a zvlášť tehdy, když jejich získání hovoří převážně o schopnosti nakombinovat informace levou hemisférou do zkoušejícími žádané podoby, kde ta druhá půlka mozku může klidně dál chrnět v předposlední poličce mrazáku, hned na sulcu od tchyně. Takovýchto horních pět tisíc obyvatel zeměkoule dostává své záchvaty obvykle při něčem, čemu se plebejci nesmějí, jako ublížení otci od rodiny či jiná škoda někoho někomu dávající bohostvůrcům naději, že na tom jsou lépe.

Chechtohýk i Chechtuška jsou též součástí každého z nás. Ať už vytěsnanou, splynutou či zpracovanou částí. Na nás je, jak si je zpracujem a do jakých rozměrů necháme narůst.

Jsem nějak zestručněl. V minulém díle jsem příbuzné skupině nadbudhů věnoval několikrát více písmen.

(Toto je ukázka z připravovaného dílka Seznamkový lektvar II., první díl je možno získat ZDE)

O Mně

KlíkZjišťuji, že řáda lidí si může o mých projevech dělat mylné předsudky. Proto cítím za vhodné některé věci výrazně upřesnit.

Nemám problém s tím se mimo svou profesi vyjadřovat sprostě či hrubě, nevidím v tom žádný problém to tak mít a přitom zůstat rovný chlap. Nejsem vždy příjemný, dokážu být i hodně hořký. Co si hlídám, aby moje projevy byly z lásky, takové, jak jí znám a jaké jsem schopen. Sex beru vážně, ale jen v soukromí. Veřejně si o sexu rád žertuji, tak, abych nikoho zbytečně neurážel.  Vyzní-li to tak, je to z mé hořkosti, nikoli jízlivosti. Své projevy nepodsouvám, ten, komu nevyhovují, mě nemusí dále vyhledávat. Erotiku ve vážnosti a s patřičnou zodpovědností směřuji pouze do soukromí a partnerství. Žádnou ze svých partnerek, které šly po sobě a s náležitým odstupem, a kterým jsem většinou dal dost času poznat, že to přestalo klapat, jsem v tomto životě nezradil ani nepodvedl.

Cením si přímých, poctivých a soucitu schopných lidí, které si poznávám především na základě svých vlastních vjemů.

Z řeckých archetypů, ke kterým jsou muži přirovnáváni, je mi nejbližší archetyp Apollon. Třeba už jen tím, že mimo partnerství je jeho vztah s ostatními ženami platonický. Takto se vnímám, nemusíte mi věřit. Pokud mi věříte, podumejte o mé malé nápovědě. Nevěřme na 100%. Nikomu.

To, jak mě berete, hovoří především o Vás, o Vašem pohledu. Ať už mě berete dobře, nebo ne až tak dobře, nebo neberete vůbec. 

Nám, svým příznivcům (ale nejen), přeji spoustu společně radostných chvil a děkuji za vše dosavadní.

Náš Péťa 

P.S. O motivech mých projevů píši v Úvodu (klik).

Nosím různá přízviska
co na mě kdo nalíp
z nich značnou část jsem získal
z potřeb cizích alib

Hamižníkům nenasyt
pro dlaždiče sprostej
bezpáteřným nemám cit
příživníkům hostem

Pro lenochy povaleč
pro rouhače kacíř
tlučhubům dím znova, leč
radši ze mne zvrací

Pro vegany vrah menu
pro bůčkaře hltoun
troskám útlý v ramenu
kazatelům plkoun

Nevěrníkům zahybač
pro falešné odpad
exibíkům nahý sráč
rozhoďnožkám chodba

Pro slavíky neznám not
parazitům larva
akadémům negramot
pro intoše barbar

Pro pravé dál pravý jsem
pro leváky levý
Demonstrantům nápisem
o kterém nic neví

Předváděčům vábička
Třpytným lezu krkem
Karculce jsem babička
pro jezevce vlkem

Fantomasu Kojakem
nebo “Lui de Finé”?
Pro schíznuté oblakem
chyťzaslovkům i né?

Pro zbabělce odepsán
upsaným Mefisto
Proč však jdu z těch chodeb sám
bez blyštivých jistot?

Slepcům těm jsem krtinou
Pro prozřelé bystrý
nesvým splývám s většinou
Mistr však pro Mistry

Politikům lobista
šílencům zas Fredy
ujetým Jehovista
a pro tchýně ledy

Pro hrnčíře vhodný kruh
výheň pro kováře
horské říčce rodný pstruh
i polární záře

Kulisákům rozvraceč
pro hady pokřiven
prostě tím co zrovna chceš
abys byl oživen

Kartuna 44. týdne – Přání se plní

Přání se plní, přesně podle objednávky.

K tomuto mě napadá jedna příhoda z vydařené humorně léčebné pětidílné trilogie Stopařův průvodce galaxií. 

V jisté společnosti sestavili superpočítač, aby jim odpověděl na “Základní otázku života, vesmíru a vůbec.” … Takto ji tomu počítači zadali, blíže nespecifikovali.. Chtěli odpověď na něco, co nemělo ani otazník a co víc, nemělo to ani otázku. Zadali že chtějí odpověď na jakousi otázku a ani neupřesnili jakou. Potom se po hodně dlouhé době divili, že jim počítač vyplivl odpověď, která zněla: “42“. 

Proto doporučuji naše přání co nejvíce specifikovat, zároveň se stručností. Tedy upřesnit čas, místo a ty podstatné parametry. Za zásadně důležité považuji přání, ať se věci a události dějí k nejvyššímu dobru všech zúčastněných bytostí.

Hodně zdaru nám všem.
Náš Peťa

Kartuna 43. týdne

Zeptej se svého těla…

Karta, kterou jsem líznul tentokráte, mě a ty z nás, kteří to vidíme podobně, směřuje jednoznačně k pozornosti na tělo.

Líbí se mi přirovnání, že tělo je naše oko do světa. Ne nadarmo se říká, když nám na něčem záleží, Pečuj o to jako o oko v hlavě… A opět malý tip na možná úskalí.

Dotazy na tělo (jak vícesmyslově vyznívá..) by měly být dialogem. Jinak můžem sklouznout po lesku prvního zdání, které nemusí obsahovat žádaný směr, nebo ne tak přesně.

Jako odpověď od těla se nám dostane určitého vjemu. A ve zdravém dialogu je žádoucí určitý nadhledný odstup, zdravá míra skepse a zdravého selského rozumu. Však nechápem-li něco, co je po nás žádáno, a převládá-li z toho dobrý pocit, z mé skušenosti se často vyplatí tak učinit.

Hodně zdaru v dialogu s tělem a z načítání odpovědí

Náš Peťa

Kartuna 41. týdne – Hravost

Tuto kartu okomentuji jen krátce… Nejprve jsem vytáhl kartičku pro sebe a byla to tato. Potom jsem balíček zamíchal a vytáhl pro nás, své přátele, a hádejte… znovu tatáž! Tedy Hravost máme tuplovanou.

Hravost úzce souvisí s radostí a opět malinký tip pro toho, kdo ode mne to co skrze mne prochází umí přijmout. Radost se často plete s pudovým uspokojením… jednou z malých nápověd je to, že při střízlivé radosti může, ale nutně nemusí být sexuální reakce, jak se některým z nás může dít, třeba při hlasování v parlamentu nebo při podvedení někoho jiného, nebo dobývání nejvyšších firemních, finančních či intelektuálních met… to nemívá se střízlivou radostí moc společného.

V neskromné vlastnosti ducha, kterou považuji za ctnost, přeji sobě a svým bližním hravost ve střízlivé radosti.

Náš Peťa

DRačiJeštěrčí dech aneb Úvaha o Radosti

? ? ? ⚓ ? ? ?

Kdo chce znát pouze princip tohoto regerenačního dechu, ať si přečte o něco níže jen ten tučný odstavec kurzivou formátlý. ? HOP (klik)

Radost. Tam kde není, je blízko vážnost, a s ní buď hřímající kazatel na mši, projekt obhajující manager na poradě, projekt, díky kterému muselo být uděláno tolik křiváren a nejeden rodič sedřen z kůže a bez práce… Nebo tlachající akademik u sklenky devětaosmdesátiletého wizoura, doufaje že lihová iluze ždímne ještě cosi z té už posté vymlácené slámy. Přednáška, u které se raději spí, protože spánek se nabízí buď při přehnaném odběru energie, nebo při jejím přívalu… Což nemusí být až tak snadné rozlišit, pro ty z nás, kterým životní situace a reakce na ně určují seriály nebo jiné výplachy ať už odkudkolikátého otvoru do všelikatého výtotvoru.

To vše může být dobrá zkušenost… po ní stejně nakonec zbude hlad po radosti. Čím více odtvrzele, tím dříve. Radost často provází buď dostatek nebo nabytí energie. Ještěrčí dech je jednou z možností, jak energii nabýt a dát radosti prostor.

Moje zkušenost s Ještěrčím dechem je dobrá. Nejlépe mi fungovala z počátku, pak jsem se zapletl do roztodivných pastí, které za chvíli odhalím. Na ještěrčí dech přišel Dědek Kořenář, když pozoroval ještěrku. Zachránil mu nějaké to poté časem život, když se utopil (počtení o utopení ZDE (klik)). Ačkoliv ještěrčí dech, tedy jeho princip znám více jak patnáct let, praktikoval jsem jej jen občas, obvykle v krizi. A postupně se prokousával přes úskalí, aby mi byl přínosem a mohlo to tak zůstat.

On přínosný je, na úrodné půdě zřejmě vždy, a s čím prostším přístupem se k němu přistupuje, tím spíše a účelněji může fungovat. Někomu hned, a napořád…  A pokud se tyto týpci a týpkyně nachází mezi čtenáři tohoto článku, rovnou nastíním jeho princip, aby pak dál už nemuseli číst tu omáčku kolem. Tedy ten nejpodstatnější odstavec z celého článku…

Dědek Kořenář tento způsob nazval Ještěrčí dech prvního stupně (dále jen JD1). O ostatních stupních buď v příštích článcích, nebo spíše na Dědkových stránkách přímo od zdroje. Tento JD1 se praktikuje v sedě a při chůzi. Začíná výdechem, vydechne se všechen vzduch co jde vtáhnutím břicha (ale v pohodě, není třeba vytlačit bránici konečníkem) a postupně až nahoru k ramenum. Potom odspodu břicha opět postupně až k ramenům nádech, a následně samovolný výdech. Pak čekačka do potřeby znovu se nadechnout, a znovu… začíná se výdechem.

No a je to, prosté, že? Ač jsem strašil strašnými rozbory, nebudu už to dále rozebírat. Jen s touhou po stručnosti uvedu, že ještěrčí dech funguje stejně jako boží záměr či tělové svíce, jako láska prostě. Tak, jak sama chce. JD1 tedy jak sám chce. Protože se dlouhá léta peru se silným chtěním (cítím se stále lépe tak doufám že úspěšně), v kterém (tom chtění) se věci a události přejí podle svého ega a naopak životu a jeho dynamice se spíše klade odpor, tlumil jsem si učinek JD1 svou představou, jak by mi měl pomoci. Získávám cennou zkušenost se tím vším prokousávat a snad i o to více si vychutnat střízlivou radost a její hloubku, kterou lze i pomocí této techniky dosáhnout. Nejednou jsem dostal několikaminutový záchvat smíchu, a to jsem třeba i ležel ve svém pokoji se samosebým léčením zánětu žil, kdy podle internetu šlo mému životu o vteřiny (záznam ZDE (klik), čas přibližně půl jedné ráno).

Ještěrči dech je léčivý… však nelze mu přiřadit záměr. Jestli záměr tak snad jen takový, ať se léčí to co má a tak jak má. Kdo by to chtěl změnit, jako moje zmíněná snaha, tam po chvíli nabývající energie může dojít spíše k vyšťavení.

No a to zatím stačí. Napište mi prosím nebo sem do diskuse své případné zkušenosti s Ještěrčím dechem.

Petr