Péťovo autorské čtení nablind 14.9. 2019

Přátelé a souzniči, těším se navi a zas nablind.

O co jde?

V sobotu 14.9. 2019 plánuji další autorské čtení, hraní na kytaru, vyprávění a povídání si plus bonus.

Zaslechl jsem že někteří lidé se ostýchají přijít pro mou nevyzpytatelnost.., no tedy něco málo se záměrem uklidnit. Nikdo nebude vtaháván do děje či projevů pokud si to nebude sám přát, zrovna tak zmíněn či zaznamenán či nakamerován. Kdo si to tak bude přát, může tam být jen tichý pozorovatel plus nerušič, to každopádně.

Po zkušenostech z minula si vyhrazuji i sám pro sebe čtení uskutečnit podle okolností sobotního odpoledne. Počátkem léta jsme s dcerkou jeli padesát kilometrů do zamluvené místnosti ve vinárně, kam tři přislíbení účastníci bez omluvy nedorazili, omluvil se pouze jeden z nich asi po dvou hodinách od zahájení.

Tedy sobotní čtení bude i v tomto duchu dynamické, na místě konání a čase se s účastníky, kteří už teď jsou jeden až dva a k nim může přibýt kdokoli další s upřímným zájmem a ochotou si udělat čas a dorazit sám, nečekat až ho budu přemlouvat a převážet sám.

Na akci vítám pouze ty co chtějí přijít z vlastního souznícího zájmu, nebavilo by mne kohokoliv do čehokoliv nutit, sebou počínaje.

Záznam z minulého čtení na youtube je na tomto odkazu níže:

Dají se očekávat pohádky ze své sbírky alternativně a bláznivě upravených klasik do veršů, uspořádány do sbírky Sedmero pohádek. Jednu z pohádek jako ukázku možno přečíst zde:

Podle návštěvníků vypíchnu něco ze svých dosavadních dokončených a třeba i rozepsaných knížek, jejichž ukázky spolu se stručnou autocharakteristikou autora Péti najdeme zde:

ale též za občasného doprovodu své kytary rád zapěji nějaké písně, rád mám ty málo známé od Kryla a Nohavici. Protože mám široký záběr témat a oblasti tvorby, dotazováním se budu též snažit přednést to, o co může být většinový zájem zúčastněných.

Také se chystám podle zájmu na přání stavit básničku či několik, podle nadhozených slov. Zavedl jsem to od letoška jako tradici a u návštěvníků to má úspěch. U mne taky, dělám to rád. Známý se mě ptal, zda když přijde, jestli tím pádem bude patřičná kvalita, zda se dobře připravím. Odpověděl jsem mu, že dosud jsem se nezklamal… (kdo chce si tu může představit mrkanec)

Toto čtení je veřejné, všichni účastníci se srdečným zájmem jsou srdečně zváni a vítáni. A abyste měli jistotu že se na vás dostane místa, což může být i při neobjednání, uvítám rezervace na svém tel. 734 695 184.

Jediný drobný požadavek, který stejně jako udělat něco pro to zúčastnit se (helikoptéru a šerpy nemám ani pro sebe), tak je nejen mnou očekáváno ale i od ostatních hostů nerušit projev autora a naslouchání zájemců při shledaném vlastním nezájmu či nutkavé snaze se coby host na čtení též neodkladně projevit. Stejně jak je volný vstup, volný je i výstup.

Těším se na Nás
Péťa 
Jedinec🃏cz

Odřez by bodře zpych

Když vytěsnám nenávist tak
stejně se mnou půjde
Pak si její smrtný hvízdák
spletu že je tvůj dech

Když vytěsnám kus prdele
jako že jí nemám
dál netrávím kopr déle 
než semínka sezam

Naopak pak bude ten kus
mezi mnou a světem
beznenávistný jako Klus
duhový jak kretén

Když vytěsnám pochyby tak
zaslepí mi místa
kde je reality chyták
nespraví to busta

Busta bude symbol lásky
vytěsnané z nitra
já jako člen stádní chásky
budu hlava chytrá

Láska ta miluje celek
prdel ba i s hovnem
cesty srdce, ba i lelek
dopřán v duchu rovném

Extrém je myslet že jsem víc
ať z dřiny či lína
Tomu propad nejeden strýc
vytěsnáním stína

Klusí trusy

Než smažko Tomíšku Klusů
držkou kvákneš, travka čoud
Nohavica je pán vkusu
ty vysmahlej brka troud

Myslíš to dobře, ale se
strašlivými následky
Jeď s děvama zas válet se
a pros o cos do lebky

Tedy zhulený kafrálku
dáván za vzor loutkaři
stejnej čmoud z o- i a-nálku
napravenej proutkaři

Chceš určovat legendě ať
je jako ty prostitut
Hošdo, začni něco dělat
než egahoň, prostý dmut

Nebo dělej to co dosud
špagátoide vymytej
Řekl bych “Jen to víc posuď”
žblebtáš pasců dýmy, ´nej´

Nej je tvoje motto, který
stavíš z pouhé iluze
nemusím být od opery
abych slyšel kurv v duze

Do prázdné hlavy ti stoupla
přízeň davů v psychóze
Jen dál lízej, zradou stou plat
leštěním klik vychozen

Vhod mrazy vod zkázy

Péťovy zakázky
Vhod mrazy vod zkázy

Klus zpívá písničky Kryla
a přitom je havloid
Rozpolcenost travka skryla
soudnost brko zblaflo, viď

Havel poslal Kryla k šípku
spaktovaný s kovboji
Pro závislost a bez vtípku
lásku plet s drogou v boji

Láska má pojetí boje
v jiném duchu, maškary!
Zmírá sama v kupkách hnoje
sametovými jary

Pro publika to se sauní
zákulisní laškové
Říkáte že nejste klauni? 
Jste důstojní šaškové

Nechte trapné komedie
sluníčkáři vymytí
Jiný význam komety je
odkrýt viny v rýmy, stín

Mluvím o vinách, však nejsem
soudce… Když, tak za půl mák
Zajímáš se? No tak ptej se
jasno hned dost raplů má

Někomu stačí iluze
k stavbé zámků honosných
Láska je však nejen v duze
klíčí kde je hovno, z nich

Péťovy klíčky

Chytra z nitra

Že často omýlám stejné
to vadí zvláště těm
kteří ctějí opak, s hejnem
řádí, dluh pak dětem

A to dluhy duševní, ty
jsou horší než z konta
K čemu jsou bělené byty
když se blíží fronta

Fronta vrahů v rouše ovcí
falešné soucity
mají soběhrabní lovci
a děti jsou bity

Pes a prase jsou zvířata
s velkou mírou lásky
a těm co nám boří vrata
jsou nečistá.. zas kyd

Kydy brané jako víra
nad všemi vírami
bránu ráje neotvírá
to musíme sami

Sami a to ve svém nitru
bez pompy prohlasné
s tou si leda prdku vytru
z té nám světlo hasne

Z našich niter Svatý Petr
tuší pod maskou klíč
Brána blíž než milimetr
blíž s touhou ‘Lásko, klič!’

Příběh Kliťoucha

V jistém nápravném zařízení zkoumal patologie mikrobů zkušený a lidmi uznávaný Sychrjátr, který jim dával to nejlepší ze svých nejhlubších zkušeností a oni mu byli vděčni, že je vyléčil ze značné části i na proplacenou zdravotní pojistku. ..

Fiktivní story inspirované skutečnou bujarou fantazií o smyšleném příběhu Krále Patologie, ..lásek, skazek a masek tohoto netvora…

Zabořme se až po uši do této v tucho chvíli čtyřdílné dechberoucí trilogie…

Příběh Kliťoucha V.

Příběh Kliťoucha I.

V jistém nápravném zařízení zkoumal patologie mikrobů zkušený a lidmi uznávaný Sychrjátr, který jim dával to nejlepší ze svých nejhlubších zkušeností a oni mu byli vděčni, že je vyléčil ze značné části i na proplacenou zdravotní pojistku.

Jedné noci vstal ze své kukly do zdánlivě běžného dne, učísnul si tykadla, zastrčil krovky, vytvaroval kusadla do slušivého kníru, oblékl bílý plášť a šel zkoumat. To, co viděl, bylo zcela zřetelné a jasné, ve své nejsyrovější podstatě, jak jen čistě nezkalený rozum bez rušivých vlivů srdce a těla může mít. Viděl přesně a neomylně každou patologickou odhnilku, že by i skripto závidělo, jako třeba nenapravitelnost svých svěřenců. Byl z toho špatný a bylo mu jich líto, cítil v sobě hluboký soucit, který oznámil na sociální síti 😪

Ač měl akademické diplomování, neuměl psát.., naštěstí měl kámošku, sličnou noční knihomolku, která vše načetla z knih a z osobních setkání si to naprosto spolehlivě potvrdila. A i když neuměla mluvit, tak alespoň uměla psát, a tak svému blízkému kamarádovi, který vlastně neexistoval, protože znala jen knihy a svou činnost, napsala články o těch patologických mikrobech, které si ověřila a ujistila v osobních setkáních u svého ryzího Sychrjátra. Vyšly o tom nádherné články ze zadního traktu v plátcích Sychrologie, které nikdo jiný před tím neřek a už vůbec ne tak výstižně a hluboce prožité.


Ta idylka by byla příliš idylická, tak tu do hry vstoupil král patologie, něco jako v mariáši Smraďoch… Doktrínomrv zkoumavý, latinským názvem Obnovius Klitorial. Protože pro něj v mikrobárně nebylo místo pro jeho nesnesitelný smrad, zkoumali ho na svobodě.


Kliťouch, protože pásl po mrvení ryzosti, si jako jedné z prvních věcí všiml možného zdravého vztahu mezi Sychrjátrem a Sličindou. Sychrjátr byl příliš zaměstnán zkoumáním nezměnitelnosti patologie, že přelehce snadným úkolem k prověření Kliťoucha pověřil Sličindu. Ta se podívala do nové knihy Zadkina Bonzáka a hned jí bylo patologické chování krále mikropatologie Kliťoucha jasné. Takže dopředu věděla, jak na něj.


Omotat si ho kolem prstu bylo pro jeho zakrnělost snadné. Když tu se stalo něco, co ve skriptech, i nejnovějších verzích Akademlé přehelemle chybělo. Kliťouch začal cosi plkat o ryzím zaměření Sličindy a Sychrjátra, o Nemoční věrnosti. To Sličinda slyšela nazvdor diplomu prvně, ale zaskočilo ji to jen na chvíli…, skripta radila jasně, chvilková nechápání konzultovat s nositelem titulu. Dozvěděla se, že Nemoční věrností trpí polovina bytostí, a ta druhá zdravá ji neřeší vůbec. Navíc dobře věděla, znalá stránek, že Nemoční věrnost nelze nikomu zakazovat, ani sobě ne, tak jen ať si všichni kolem uleví.


Uff, ulevilo se i Sličindě, hned měla jasno. Sama měla titul, o kterém dobře věděla že na něm nezáleží a díky tomuto prohlašování se jím nijak nenadouvala, nepovyšovala ani nenatřásala a před pány, které žádné neznala, už vůbec ne. Navíc se ani nijak nekasala. Ani s junáčky v hospodě, kam nechodila a kteří byli přímí a rovní, dokázali jí na její přání statečně a bez bočních úmyslů na rovinu říct, co si o jejím chování myslí a ona to vždy ocenila a nezazdívala, zvláště proto, že slyšela to co slyšet nechtěla, a ocenila zejména jednoho ještě rovnějšího charismatického charakterního mladíčka, který se k ní naklonil, aby jí do ouška při nerozjíveném tématu platbě prostitutkám vedeném tam nezpitými nedozoblými nadrženci třesoucí se o věrnost svých přítelkyň doma pošeptal, že za sex nemá zapotřebí platit, že když ho zasvrbí kuličky, tak si o něj přímo a odvážně řekne.. Malý mrkaneček na pozadí se snad Sličindě ani nezdál… a ačkoliv byla zásadová duchovní dáma, kéž by se na tom pozadí i udál… a třeba i cákaneček…. ach… hned bylo v neexistující Nemoční věrnosti o čem snít… bylo jí s nima dobře, přitahovala takové typy ryzích bytostí, ve smyslu holubice k holoubátkům. Protože to bylo před dvěma roky a sama pronášela, že chování lidí se nemění, byla pevně zakotvena v ryzosti. Její vztah byl čistě knižní.


Když tu… Kliťouch se začal projevovat více patologicky, než by i nejzapadlejší vydání První Akademické Prozáře v nejvyšší přihrádce Mozkové Nadstavby kdo čekal… Začal předstírat zamilovanost do Sličindy… takhle podlé jednání nečekala ani od krále mikropatologů, který začal růst do makra. Sakra….


Pokračování vrzy…



Bokem s cvokem

Péťovy mordy

Máloco tak pobaví
jak to co se nesmí
z vytěsnané obavy
vzkvétá nový vesmír

Za hrdinstvím vytrvej
motýlku i můro
záleží však z čí krve
má být platba, úrok

Zdali krok do neznáma
těží cizí zdroje
když je dáma sezdána
v trablech není moje

Při pocitu že jsem víc
než ten póvl kolem
Popelce pásne střevíc
a šém najde Golem

Nejsladší pak jsou družky
co někoho mají
kamarádů soudružky
s kterýma si hrají

Co na tom že přizdisráč
byl bych pro svý jistý
hlavní je sos.. není zač
s princeznou od pizdy

Nevyzývám v celibát
též nebývá zdravý
proč však mrvkům nelibá
jsou vlastních zrn stravy?

Doma prorok to má obrok

Péťovy šťovíky

Co se sprostě chovají
tnou mě že jsem sprostý
sami sprostší potají
se sprostými hosty

Hosty kteří pro ně ‘sou
více než ti vlastní
vlastní za ně odnesou
že nejsou dost šťastní

Špatný jsem že popíšu
podlé skutky ostře
sami bokem tropí šuk
z trucu že mám postřeh

Tak to mají naruby
stejně jak vztah blízký
s potřebou ve sváru být
z vylízané misky

Požahaný často ‘sem
od pálivých medúz
sám s přehořkým patosem
nerad plýtvám med z úst

Z toho co mne bolí bych
mohl být moc zlejší
takhle pouze políbit
mohou mi vezdejší

Vezdejší i přespolní
zrna v mixu s plevy
Přenáším se přes bol, mí
blízcí o tom neví

Příběh Kliťoucha IV.

Hromík Předec chromí přes věc

A jak už to chodí a jak už to bývá, pokračování nastává po předchozím dílu. Kdyby z Příběhu Kliťoucha umřel někdo, kdo se rozhodl pro lépe zaplacené angažmá jinde a vy milí posluchači ho chtěli mít stále v příběhu, pošlete do redakce peníze na plastickou operaci, a my za jejich část z ústavu práce vybereme vhodného kandidáta a váš oblíbenec se tu zase objeví.

Ale proč malovat Kliťoucha na zeď, v tomto příběhu nikdo neumírá, jen se transformuje. A svou transformaci hledal i podlý, zákeřný a ve všem špatném nevyzpytatelný Kliťouch.

Na konci minulého dílu jsme naší fantazijní autobiografii přerušili tím, že se Kliťouch vydal na koncert beznenávistného věčného zářiče Homíka Pluse napodobit, jak se stát pravým sluncem. Když tu… se prostě vydal. Proč by tu bylo nějaké Když tu. Když tu ale přece.. to tu takhle může být, tento slovní obrat? To je jedno, prostě když tam, protože tu už uteklo, potkal svého dávného známého, zlámače dívčích srdcí, hlubinného filosova s ještě hlubší znalostí sychroslovie, Hromíka Předce. Jen co Kliťouch vzdal předepsanou poctu políbením šosu, chodidel a kaštánků někoho kdo ho několikanásobně v nedohlednu přerůstal, jak Klitoše slušně mateřská skumavka vychovala, aby baňky neřekly, začal se Kliťouch, neschopen tušit která bije, dozvídat něco o pravé filosovii.

Hromík Předec věděl hned, že je něco víc. Vždyť on vše ve svém životě to co jiný by nedal zvládl. Nebyl hospitalizován, získal levou zadní hemisférou titul mákhvizdra, a to i přes neměnnost genů (jak sám nejlépe znal, protože to tak definoval), které mu navíc okolnostmi mnoho nepřáli a cítil, že jakmile se někdo v jeho blízkosti vidí hodnotou méně než on, dávalo mu to jiskrnou nesadistickou šťávu, která jen potvrzovala, že jeho povýšení nade vše je zcela adekvátní. Navíc ho všude kde byl balily servírky, a to zcela z nezištných důvodů, okouzleni neodolatelnem.

Jen co Kliťoch, pouhý král patologie provedl úvodní ceremoniál v podobě sklonivého díkůvzdání podstatě všehomíra prezentované Hromíkem Předcem (který si skromně a neustále pracně snižoval skutečnost, že je něco víc než ostatní, aby je příliš brzy než zajdou pro svou hloupost nesežehl hlubinným prozřením), dostalo se Klitochově chlívku hozené perly v podobě milosti podstaty nešiblé prozáře… “Člověk se může měnit pouze k horšímu!”

Už při pouhém vyslovení tohoto vymýtacího zaříkadla se začal Kliťouch kroutit v zasloužených bolestech a Hromík Předec pocítil vytouženou ryzí šťávu, kterou mu nesadisticky dodávaly bolesti zkoseného mrvidla patologického červa Kliťoucha.

“Proč tímto nejhlubším základem poďsťaty filosofie neoživíš též sebe?” Zeptal se zlomený, ostřím meče pravdy přepůlený Kliťouch, který tu navzdor logice najednou civěl třikrát, než své dvě další já poslal zemřít do dalších lokací své nákazy.

“Proč to neříkám na sebe? Protože si nechci ubližovat! A sice nezvládám svůj život a své základní lidské hodnoty, ale to jen proto, že mě v tom ti zlí zablokovali. Jiní by to nezvládli zdaleka tak dobře jako já a navíc mi všichni závidí, protože své znalosti používám pro dobro všech okolo, po kterém mám stále rostoucí hlad! Tak nepokračuj ve svém neskutečném sobectví a poskytni mi svou energii, která je vlastně moje, a to tolik dokud se budu cítit blbě, protože já tě držím a zachraňuju, neustále!”

Po těchto slovech by se každý lidský tvor zastyděl a vyždímal by se do mrtě smrtě pro přežití evolučně nejvyspělešího pasovače. Ale Kliťouch se opět projevil tak, za co by se dal na cestu pokání i Freddy Krueger. Nebohému Hromíkovi Předcovi natankoval pořádnou pěsťovku a pak ho zkopnul do škarpy. Poté hořce zaplakal a začal zběsile utíkat s nelítostným pištěním, že zradil nevinnou krev, a kde je další, koho teď sejme.

Než pohrdavě a bezsoucitně odcházel patologický bubřinda Klitoš od soucitem a láskou ke všemu v sobě a kolem přetékajícího Hromíka Předce, který z posledních sil předával světu svá nadějná poselství kladením jistoty jistot zněním slov: “Člověk se může měnit pouze k horšímu…”, a “…geny neutlučeš, nejde s nima nijak hnout…”, ke kterému se slétli akademičtí zpravodajové Akademlé přehelemle, aby ty vybroušené diamanty říkané stále dokola v různých pestrých variacích tónin zaznamenali do věčného akadanálu… zatoužil Kliťoch po ryzích datech právě onoho nevysychajícího pramene Akademlé přehelemle.

Otevřel si tedy přihlašovací obrazovku ve své datové schránce k odběru onoho Univrzitního obšťastníku, na zařízení které jiným slouží coby chytrý telefon ale u Kliťoucha vše chytré pozbývá svého původního významu a ona schránka mu po zásahu vědeckých pracovníků slouží pouze jako sledovací lokátor, který vědcům umožňuje jej blíže zkoumat a spolu s ním se dívat na jeho oblíbené servery s obnaženými mikrobačkami s prvky vačnatého a zásuvného makra, když tu… nebylo to tu už někdy, “když tu”? Když tu… no co safra, tak už se vymáčkni, z tebe to leze jak z chlupatý deky, a tos ani pořádně nezačal pátej semestr, šup šup, Kliťouchu, vyprávěj dál… ozývalo se od vnoučat krále patologie, lačných po dalším vyprávění kdesi v časoprostoru kde zaznívala ta skřehotavá slova příběhu Kliťoucha… a Kliťouch skutečně když tu pokračoval….

Jak tak civěl na displej s úvodní obrazovkou žádající heslo vyšší akademlé ukóje, nevšiml si ze škarpy vylezlého Hromíka Předce, který se snažil základy svého odkazu vepsat do prachu cesty pro případ, že by ti troubové brigádníci hopsající pro pár chechtáků jako pisálkové akademických novinek coby naplnění výkazu práce pro cenzora věrohodného obsahu zapoměli nebo zkomolili jeho životní poselství, dávající naději novému životu a jal se to zapsat nejpevnějším ze svých údů, stále držícím pro sadistický jiskrný stav oprávněné povýšenosti, který přešel po zákeřném sražení do škarpy od závistivého Kliťoucha plného zahořklé zášti v masochistickou útěchu opravdového mučedníka.

No a právě o to Předcovo pisné rydlo Kliťouch zakop, zrovna když tupě zíral na přihlašující boxx obrazovky, dožadující se hesla a jak tak padal na hubu, …stihl při tom být ještě sprostý, jako je neustále, co si budem namlouvat. Zaklel tedy “Dopíči!” a nebyl si ten trouba všech troubů ani vědom, že má zapnutou funkci hlasového překladače a tato nečistá slova se vepsala do místa žádajícího heslo.

Chytrý mobil, který v rukou Kliťoucha sice přebíral nákazu tuposti svého nositele ale pořád byl o několik dekád dále tak ve snaze získat konečně nějaké ryzí výživné info z naprosté zoufalé vyprahlosti ono heslo vzápětí odeslal do systému… Když tu… Když tu mi něco připomíná, popřemýšlím o tom později… Když tu se na obrazovce objevil zelený nápis Accept! Kdo by nevěděl co to je, tak to znamená jako že dobrý, heslo přijato. A než Kliťouch dopadl v prach cesty zapomění, spatřil ještě, jak se na obrazovce objevil nový nápis nejčerstvější Akademlí přehelemle nesoucí titulek Nebezpečný parazit Obnovius Klitorial míří na fest poctít přezářného Homíka Pluse…

Cítil pachuť v puse, a než zjistil kde jí má zabořenu, ocitnul se v jiné realitě, která není možná, protože naši přední akademičtí badatelé definovali poznaný svět jako jediný možný a to co se dělo a s čím měli zkušenost jako jediné a svrchované dění, které může nastat. Akadámen. Což je modernější vylepšená verze prastarého Amen, ze staré doby, kterou díky Matičce Univerzitě přerůstáme….

Když tu jak to bylo dál? Do čeho zabořil Kliťouch svůj rypec? To se dozvíme vrzy…