Magický Indikátor Randíčka (M.I.R.)

Intoušci i haranti,
jaro je, tak jdem randit!
Ať Martinu či Lucku,
zkus magickou pomůcku…

Tento skvost je stvořený,
též pro dámy, pro ženy!
Varování obdob nemá,
korálkáč, či akadéma?

Srdce
Magický Indikátor Randíčka @}-c–
zkráceně
M.I.R.
ještě zkráceněji
MIR
…i s Tebou, bratře či sestro v akci.

Tedy… jedná se o vzácnou pomůcku prvního rande a prvního reálného setkání známosti ze seznamky.

 Tato kouzelná vymoženost funguje jednoduše, jak už to u geniálních počinů všeho druhu bývá… Prostě si stačí hodit šestihodnotnou kostičkou a podle výsledku (nejlépe prvního hodu) se dá načíst a vymeditovat, co asi na novém randíčku bude přibližně čekat. Text, který číslo hodu provází, je pouhou inspirací, zásadnější je, co při něm napadne, to je s velikou pravděpodobností reálno… a provází-li to humor v lásce, byť černý, pravda je blízko! Však pozor! Čím blíže pravdě, tím se úměrně až násobně může zvyšovat intenzita divení! Šťastnou vrhovou ruku…

A protože dámy mají přednost, začneme jimi, tzn. jejich vrhem… Milé dámy, hoďte si před prvním randíčkem kostkou a zde si můžete načíst inspirující nápovědu k možnému průběhu…

Dámy, padne-li..
1 2 3 4 5 6

Páni, vrženo…
1 2 3 4 5 6

Výsledky vrhu ženy (text pod odkazem videa)


Vrh č.1: Humořík vodvázankový

Tento na pohled velmi upoutavý mužík Tě může hned zkraje imponovat tím, že se líbí Tvé kamarádce. Tento mistr improvizace umí spoustu parádních kousků, pečlivě nacvičených při opakovaném sledování seriálu Cirkus Vojeďto či repríz úsměvníku Hele Tele. Zprvu pukáš smíchy (skoro víc než když jsi kdysi od taťky k Vánocům dostala pískací gumové lejno), zakrýváš si zdvořile smějící se ústa rukama, aby nebylo vidět rostoucí pocit oloupaného citronu v ústech. To když zjistíš, že jeho projevy značně závisí na Tvé pozitivní tleskající odezvě. Potom si můžeš zvolit, zda svým ochočeným šášou bavit kamarádky či další ctitele, nebo jestli v klidu popřemýšlíš o svých hodnotách a o tom, co skutečně chceš a o kompromisech.

ZPĚT

Vrh č.2: Delon zkoušítovec

Tento idol má v seznamkovém profilu uvedenu výšku kolem dvou metrů a štíhlost v pase jako Edith Piaf po odoperování spodních žeber. Jsi z toho tak nadšená, že ho na schůzce v příšeří obejmeš dříve, než si ho prohlédneš. Přitom Ti může přijít po chvíli nasávajícího štěstí podivné, proč se jeho nos nachází mezi Tvými ňadry, přestože oba napjatě stojíte (doufejme že jen oba), když víš že Ty máš podpatky a i s nimi Ti do dvou metrů schází víc jak dvě desítky cenťáků. Tedy si ho prohlédneš trochu více ve světle lampy a zjistíš, že výšku si měřil v pase. Probereš se v kavárně na toaletě u mramorového umyvadla a okénkem do sálu vidíš, jak na Tebe u stolku z ebenového dřeva čeká a jak na číšníkův dotaz kdo bude platit ukazuje na Tvou prázdnou židli a vzápětí si mne ruce. Namaluješ si řasenkou vousy, oblečení si přesvlečeš naruby, z podprsenky si uděláš ušanku a zmizíš zadním východem.

ZPĚT

Vrh č.3: Ezoterda korálkovec

Tento okouzlující mladík nezapře své šamanské sklony už svým oděvením. Když přicházíš na první schůzku s ním, trošku přimhouříš oči a při pohledu vnitřním zrakem spatříš stokrát přemlácenou slámu, plněnou čmoudem vodních dýmek s himalájskými esencemi, vyráběnými v Albánii. Tyto esence dodávající té jízdě správný hukot (nejen v úlu) mají přísadu neprodaných vzácných kosmetických produktů a doplňků stravy, vyvinutých převratným objevem kultivace lejna měsíčního prvoka provázející zázračná uzdravení v podobě odeznělého rozumu. Trošku coby ateistka díky traumatům z dějství zapřemýšlíš, zda ohledně spirituality nebudeš dále využívat raděj služeb místního kněze v důchodu, neustále hrozícího peklem. Pokud Ti tento esoterický Merlin stihne vyložit karty, možná že procitneš ještě více a než přítště na ten duhovní dýchanek tak pojedeš raděj v rámci charity léčit malárii ledním medvědům, nebo naopak padneš na prdel a budeš ho všude nejen na fesťákách v kluse shánět, pokud se Ti podaří se k němu přes houfy prostitujících ctitelek prodrat.

ZPĚT

Vrh č.4: Akadéma obdivopasný

Tento pokorný titulník Tě okouzlí hned zkraje svou tajemnou vážností. Že si často rád cvakne přehlížíš se shovívavou samozřejmostí, to přeci pořádní chlapi dělají a tento to navíc dělá s Wizourem. Když Ti začne pečlivě rozebírat teorii projevu idiotů, kteří mu nesahají ani po kotníky, při projížďce na jedné z jeho jachet, začneš mít buď podobně jako počasí jasno, nebo naopak zapózuješ do fotoaparátu v ceně malého baráčku na Vysočině. Však ona Ti to závist kamarádek vynahradí. Možná se Ti potom přeci jen podaří probrat se, to až zjistíš, že si Tě už nejméně popáté spletl v oslovení i v olovení s několika svými sekretářkami. Na společnou intelektofiremní valnou hromadu se Ti pak už moct chtít nemusí, i když ještě nevíš jak to podat kámoškám.

ZPĚT

Vrh č.5: Taťulda schovívavec

Tento od Tebe trošku starší pán Ti může vyhovovat tím, že Ti úplně vše promine, hlavně když si třeba časem vrzne. Může se Ti hodit i k tomu, že se k němu budeš chodit vyplakávat a vylévat z hořkosti nad tím, jak jsou chlapi hrozní, a on Tě na oplátku přitom vždy a s nepochybující láskou oddaně polituje, doufaje, že tentokrát už necháš roztažíno déle. Pokud Tě nebaví podobné týpky využívat, popřemýšlej, co ze setkání s tímto šaramantním gentlemanem máš dobrého tak, aby to vše zůstávalo v úctě a lásce.

ZPĚT

NáVrh č.6: Konečně On

Místama to bolelo, ty zkušenosti, viď, děvče. U seriálu to bylo jiný a i magazín o tom pomlčel… Však nezoufej, porod taky bolí a potom přichází obrovská radost, tedy aspoň šance na ní. Když Ti padne toto číslo, tak zřejmě už brzo vyjde to správné číslo a následující schůzka buď bude rovnou s panem Pravým nebo může být ještě s někým z předešlých skupin jedna až pět, ale už Tě neomylně povede k blížícímu se setkání s tím, po kom toužíš, jehož hodnotu už uvidíš i oceníš a který Tě potěší tak, že to ani nebudeš mít zapotřebí vyprávět kamarádkám či kamarádům, protože nebude potřeba sama sebe skrze diváky přesvědčit, jak to bylo úžasný.

ZPĚT

A teď výsledky pánského vrhu… (text pod odkazem videa)

Vrh č.1: Agentice sebetěšná

Kamaráde očekávej kontakt s dámou, která zná výborně všerozličné chvaty ze seriálů a romamtických filmů s brilantními výkony Richardů Geerů za zvukové kulisy zpěvných monster, naprosto nepřifetlých. Umí vytušit, který ze sosomanipulačních cuko cukroobratů použít. Potkali jste se proto, že Ty ty chvaty ještě neznáš. Vyznačuje se tím, že se před tebou klidně svlíkne, možná i roztáhne, ale nedá Ti. Na dávání se nechávají pod cenou koupit omatrikulovanými ezoterickými krocánky, s kterýma by sis rozuměl míň než s vrátnejma u hampejzu. Nezoufej a použij ruční drezínu, jen co se ti podaří ji vylifrovat. Netrap se zbytečně pro cizí neštěstí.

ZPĚT

Vrh č.2: Trsanda soudná

Tato dáma si v profilu uvedla, že je štíhlá a ty se s ní seznámíš přes společný taneční koníček, konkrétně Tango. Na zastávce linky od Perlovky, kde máte sraz, ji poznáš podle puntíčkaté úzké blůzky, v které se nachází vypasenější sestra Helenky Růžičkové. Poznáš, co to je být při tanci opravdu veden a nezapomeneš to do konce života. Bezprostředně po ocenění její anorexie poděkuj za další cennou zkušenost.

ZPĚT

Vrh č.3: Herkynda nobeLovkyně
aneb S nejedním to v kině… (během jednoho MultiHulti představení)

Tato žínka, jejíž kontakt je ve vzduchu, ví, že ji vášnivě miluješ, ještě dříve než jsi se o ní vůbec doslechl a než to víš Ty, daleko dříve než jsi dosáhl tohoto vzácného kontaktu. A to proto, že to říkal Chuaréz z mexického seriálu od spoluautorů Esmeraldy, nositelů akademické Nobelovy ceny za přínos svítačské romantické prózy, kterou získali bezprostředně po Megerkele a Barákovi. Pokud vůči ní nabudeš sympatií a setrváš s ní v kontaktu a zkusíš-li jí vysvětlit, jasně a přímo, že Tě partnerství s ní ohrožuje a že raděj posílíš ten krásný pocit k ní co máš v srdci, i jako kamarád, buď hraje nebo nedokáže akceptovat, že jste pouze kamarádi, a snaží se Ti znovu a znovu kamarádství neustále vysvětlit (i když už to dávno víš a přijal jsi to) holým zadkem se srdíčky a setrvává ve svých snech, v kterých Tebe, dotěru, reagujícího na její vábososy stále odmítá. Nakonec, kdy se zmítáš v křečích a toužíš po čemkoliv od ní, byť nových kopačkách, si vůči Tobě zablokuje všechny komunikační kanály a dožívá v představách, jak jí stále neúspěšně dobýváš. Nech ji, ví dobře, co dělá… nezmůžeš nic, ty rozumbrádku, i kdybys ji náhodou přeci jen miloval čím dál tím víc i jako kamarádku.

ZPĚT

Vrh č.4: Retušinka přetřpytná

Milá, celkem pečující, však značně majetnická kóča Ti naservíruje své fotografie (před či v průběhu absolvování prosvícené přednášky, kde v rámci osvěty před dětma chlapovi honěj péro), prošlých všemi freewarovými verzemi Photoshopu, z kterých je sama sobě sebou naprosto unešená a padá ze své prezentace na prdel. Oceň tu neskutečnou krásu trojlajkem a nezapomeň na Vencu, co Tě zval večer na jedno a to jeho pozvání si nech v záloze pro veškeré její snahy Ti osobně předvést ostatní své prezentace. Zvláště zpozorni, pokud se Ti snaží pod vidinou kývnutí na vztah vysvětlit, že chlapovi dopřeje tolik piv, kolik jen sám chce.

ZPĚT

Vrh č.5: Podpůrka medovatá

Tato empatická spasitelka než Tě spase Tě velmi rychle odhadne jako introverta, což se vyznačuje tím, že budeš moct mluvit jen tehdy, když Ti to dovolí. Necháš-li si od ní do Tebe přeci jen zasít bludné plevocity, Tvoji komunikaci použije jako prezentaci pro své kamarádky a svůj zářící zástup ctitelů jako ukázku dvoření jednoho z mnoha debilů. Odvážíš-li se jí jednou za tři týdny napsat Ahoj, tak Ti při natřásačce před svými kumpánkami a rozflirtovanými kolegíky (nejlépe šéfy) dá, ale jen přednášku na téma Jak jeden z mnoha dalších magorů tlačí na pilu. Finálně Tě típne a zašlapává s vysvětlením, že má jiné myšlení než Ty. Ano, má. Akceptuj to už konečně, ty blbe.

ZPĚT

NáVrh č.6: Konečně Ona

Kamaráde, udá se něco, co Tě navede k té pravé, byť by to bylo setkání s týpkyněmi zmíněnými v předešlých číslech 1 až 5. Může to být cenná zkušenost nebo lekce, která sice trochu bolí, než se tomu v nadhledu zasměješ, a nakonec se Ti to vše v dobré obrátí a plody těch porodních bolestí se stávají předzvěstí na tak rajský sex, který by Ti se svým čtyřnohým miláčkem záviděl i komisař Rex.

Seznamkový lektvar

Málokdo žije sám. Je pro nás přirozenější žít ve vztahu. Vzájemně přínosný partnerský vztah je zpevňující půdou pod nohama pro kvalitní a šťastný život. Vždyť právě milující otcové milováni od svých rodin bývají ti nejmotivovanější a nejodhodlanější muži. Seznamky jsou aktuální téma. Nemusí však nutně sloužit k seznámení, i když to mají v názvu a popisu práce. Seznamky mohou být i skvělý trenažér… No a o tom je toto mé vyprávění v podobě úvodního článku ze stejnojmenného dílka, který zde uvádím za následujícím odstavečkem pod těma třema pluskama.

Prokliknutím obrázku knížky výše (nebo zde) můžete získat dílko celé. Rovněž se něco více můžeme dozvědět v Andělské dvacítce 43. týdne, moderované Pavlem Andělem, kde jsme mluvili i o tomto dílku. A teď už ta ukázka v podobě úvodního článku publikačky…

+ + +

KAPITOLA I.

ČLÁNEK 1 – ÚVOD

 

Jistý přítel mě nazval znalcem žen. Nemohl to myslet jinak než v humorné nadsázce, protože tyto dvě slova nelze spojit. I když se pokusím o objektivní shrnutí svých zkušeností ze seznamek, je to pořád jen můj pohled.

Předně chci zmínit, co si myslím o pravidlech. Žádná nejsou, pokud si nějaká nevytvoříme a nepřistoupíme na ně. Totéž platí na seznamkách. Možná je vhodné používat za pravidla to, co je nejčastějším chováním v rámci etiky, pro toho, kdo se v tom cítí dobře. Kdo chce, ať je klidně bere jako dogma.

Třeba jsem kdesi četl takovéto pravidlo, aby muž vzal ženu za ruku nejdříve na druhé schůzce, vášnivé políbení až na třetí schůzce a dárek aby přinášel tak obschůzku, aby si na ně dáma příliš nezvykla. No nevím, třeba to někomu pomůže se tím řídit. Zažil jsem paní, která se svěřila s tím, jak se jí muž zprotivil, když se jí na druhé schůzce ptal, jaké sexuální polohy má ráda. Zažil jsem i jinou dámu, která na první schůzce sama od sebe na sebe sdělila, že před každým setkáním si pouští porno a masturbuje, aby pak nebyla tak nadržená. Může vyjít vztah, kdy ti dva se po dvou letech oťukávání vezmou za ruce, třetí rok si dají pusu a čtvrtý rok počnou, a mohou být spolu šťastni celý život. Stejně tak se může sejít pár, který hned na první schůzce skončí v posteli, vydrží jim vzájemná náklonnost a můžou být spolu šťastní celý život též. Všeobecná pravidla by jim prospět mohla a nemusela. Nevyzývám tímto k lehkovážnosti a apeluji na zdravý selský rozum. Určitá zdrženlivost, zvláště v počátcích, může spíše prospět. Někdo radí nemluvit o bývalých partnerech, jiným to vyhovuje, ten zas mluví jen o sobě, nebo o své minulosti, některá se z toho zhrozí a jiná napjatě poslouchá. Jestli bych měl doporučit nějaké pravidlo, tak činit to, co zúčastnění chtějí a cítí a to tak, aby tím neubližovali sobě ani protějšku v rámci úcty, respektu a tolerance, aby byl brán ohled na vzájemný prospěch. Co se dá očekávat, že muž bude aktivnější a žena bude dávat najevo přesah, však mohou být i obrácené role, a to ve všech směrech.

Očekávání. Hojně se vyskytující právě na seznamkách. Slyšel jsem o případu, kdy se dva mladí lidé měsíce potkávali v rámci společné party, a najednou poznali, že spolu mají být, což dříve ani jednoho z nich nenapadlo. Vytvořili pak šťastný pár. Patrně byli prosti očekávání. Na seznamkách je to většinou jinak. Jaký je rozdíl mezi očekáváním a čekáním. V očekávání je lpění na tom, jak to chci já, a lpění je jedovaté, kdežto u prostého čekání je dán zásadní prostor k tomu, že to může být i jinak. Co s tím? Doporučuji meditaci a vyhledávat zkušenosti a přijmout i svá selhání, jsou skvělá šance k poučení a k odražení se dál. Důležité je nezahořknout, před čímž mě varoval kamarád ve chvíli, kdy jsem k tomu po mnohých nezdarech neměl daleko. Vzal jsem si to k srdci. Poznal jsem, že stejně bych zahořkl především sám na sebe, utloukán sám svými očekáváními, jaká která partnerka má být a jak se má chovat. A na seznamkách buďte obezřetní… nebývá tam tak častý výskyt přímého jednání, na jaké můžete být zvyklí z oblíbeného soukromí. Každá dáma, se kterou jsem se setkal, mi byla šancí na další posun a pochopení, a že jsem se někdy nestačil divit. Však zármutek se mi časem začal proměňovat v úsměvný nadhled. Výsměch nedoporučuji, ale ani nezavrhuji. Je to lidská vlastnost. Zprvu jsem se oťukával s citovými upírkami, aniž bych je rozpoznal. Jak jsem postupně poznával a učil se, stoupala i úroveň dam, které mě kontaktovaly. Nejpřínosnější setkání byla většinou s těmi, které mě oslovily první. Jinak jsem měl dojem, že dámy, které jsem oslovil první já, jevily povětšinou známky nadřazenosti, jako by byly něčím víc… Ženy, které oslovily první mě, si spíše vážily kontaktu se mnou.

Důvody, proč se mnozí na seznamkách nemohou dlouho seznámit bývají, že jejich idol nesplňuje právě mohutná očekávání a je jiný než realita. Častý jev účastníků je neochota přizpůsobit svůj ideál realitě, a to třeba i tehdy, když si lidé voní a jsou si sympatičtí. Též často chybí tolerance, a zvláště v oblastech, v kterých dotyční sami hřeší. Zažil jsem paní, co zmínila netoleranci k flirtům, ač k nim sama sklouzávala, jiná zas požadovala vyřešenou minulost a přitom přetlaky ohledně bývalého zabraly většinu jejího projevu.

Jen těžko lze očekávat, že se mnou bude protějšek spokojený, když bych sám se sebou spokojený nebyl. A teď bych chtěl zmínit co považuji za neotevřené dveře třinácté komnaty, nejen na seznamkách. Je to nepřijetí sebe sama a následné promítání odmítnuté části na protějšek. Pokračováním může být boj, v podstatě se sebou sama, který často končí zavržením protějšku v nevědomé naději, že si s kopačkama odnese i mou odmítnutou část. Tedy kdo chce uspět v seznámení, měl by především přijmout sám sebe a to se vším všudy. Nebo alespoň přistoupit na přijetí všech vlastnosti světa na sebe sama. Je jedno jaké jsou, důležité je, v jaké míře a podobě kterou z nich a v jaký čas projevíme. Pak si můžeme vybrat, jací skutečně chceme být a jsme, protože poznáme svou celistvost.

Potom se naskýtá otázka, zda neúspěch v pokusu o vztah je skutečně nezdar nebo naopak vítězství. Doporučuji přístup přijmout svá selhání a zároveň se utěšit tím, že co ztratím, tak asi pro mne nemělo cenu nebo nebyl ten správný čas, abych to měl. Často se mi stávalo, že další nová dáma mi zastínila ty předchozí. Jak rostly moje zkušenosti, tak postupně úroveň žen, které stály o kontakt, stoupala. Když se ohlédnu zpátky, nelituji žádné ztráty v tomto směru.

A u těch, kterým seznámení vyjde rychle a jsou spokojení? Jsou takové menšinové případy. Též to ale může provázet zidealizování protějšku, kdy se neudělá krok přizpůsobení idolu realitě, ale raděj se realita nevidí skoro vůbec. Statistiky seznamek hovoří o počtu zúčastněných, však málokdy je uveden počet spokojených párů, které jsou spolu více jak rok. Je to víc jak pět procent přihlášených? No nevím. Značná část úspěchu je najít spokojenost už jako nespárovaný. To je potom velká šance potkat toho pravého partnera.

Vzpomínám si, když jsem se seznamováním začal. Bylo to v době, kdy jsem se rozešel se svou bývalou ženou. Šel jsem cestou, kdy jsem se nejdříve rozešel a pak začal hledat a navazovat nové partnerství. Mám ve vínku být zaměřený na jednu partnerku, a to pokud možno trvalou. Možná je to chyba. Však každý to může mít jinak a nemusí to být špatně. První dáma, s kterou jsem se přes seznamku setkal, odpověděla na můj dotaz, co od chlapa očekává a co si na něm cení, tak aby byl sám sebou. Vystihla to skvěle. V podstatě si u žen cením to stejné, přirozenou krásu, pro kterou žena nemusí přehnaně mnoho dělat, aby prostě krásná byla. Nevadí mi, když žena o svůj vzhled zdravě pečuje, to k ní patří. Co se týká péče o vzhled, tak na druhou stranu oprávněně málokterá žena ocení do praxe realizované rčení, že správný chlap má smrdět tabákem, potem a vlastní močí. A ohledně jiskry, té mohou dosáhnout i zdánlivé ošklivky, aniž by musely na plastiku. Ať neháže flintu do žita nikdo, kdo se necítí krásou obdařen. Přes všechny pochyby a odrazy zrcadla či zlobivé ručičky na váze se vyplatí uchovat si víru, že se objeví ten pravý partner s opravdovým zájmem. Před zahořknutím jsem tu ale už varoval. Navíc, někdy život spojí lidi, že se druzí nestačí divit, jak k tomu mohlo dojít, a ví to třeba jen oni dva.

O tom, jak se mi dařilo ve snaze o vztah, se podrobněji rozepíši v dalším článku.

(konec ukázky)

 

 

Sedmero pohádek

Psaním těchto pohádek jsem si vyvažoval rostoucí nechuť s vyžadovanými ‘nezbytnostmi’, které mne bavily čím dál tím méně. Vzniklo sedm alternativ na klasické pohádky, jednu z nich Vám zde dávám k nahlédnutí…

+ + +

Hůl nad bláto

Vypravěč: Kovář koval meč i dláto
v zemi, kde vznik spor zda zlato
je cennější nežli sůl,
nebo je to půl na půl ?
Šijem příběh horké jehly,
malinko jsme již předběhli,
začlo to hloupou úvahou
krále s ješitnou povahou.

Král: Která z dcer mě má nejradši,
starší, prostřední či mladší ?
Vím jak vyřeším ten hlavolam,
jednu po druhé si zavolám.
Jedné tady druhé tam,
šikovně se pozeptám.
Dcerku s odpovědí milovnou
učiním časem královnou.

Vypravěč:
Král zavolal si hned tu první,
trošku nesvůj trošku nervní,
jaké vlastně srdce je v ní.
Samý drahokam, div tíhou nespadla,
přichází Alžběta přímo od zrcadla.
Dřív než písař smočil pero,
zeptal se král:”Drahá dcero,”

Král: Drahá dcero Alžběto,
uneseš všechno tohleto ?
Povolám stráže, na mou věru,
dělat Ti k šatům podpěru.
Služebnictvo mi musí odpustit,
že na své dcerky nedám dopustit.

Ale teď Ti dám Bětko otázku.
Jakou Ty ke mně máš lásku ?

Alžběta: Na hradě v mém bytě,
odpovím Ti hbitě …
…jen co se vína nalokám …
už vím, mám Tě ráda jako drahokam!

Král: Slzím a mrkám okami,
řeklas: “Ráda jako drahokamy” ?!

Vypravěč:
Král netušil, že je to zrada.
Myslel, že ho má Alžběta ráda.
Později zavolal prostřední Agátu,
aby se šla mrknout na tátu.
Agáta zlatníky kárá tu,
za zlato pod třicet karátů.

Agáta: Zde jsem, Tvá milovaná Agáta,
s šatičky šitými ze zlata.
Zanech vlády, zanech hnití,
nakup raděj zlatých nití !

Král: Milá dcerko stručně vzato,
máš mě ráda jako zlato ?

Agáta: Ráda jako zlatý třpyt,
můžem si na to připít !

Král: Srdce mi slastí vzlyká,
Bože, to je lyrika !

Vypravěč:
Pan král opět nic nepochopil,
ješitnou představou se opil.
Myslel si kdoví jak ho maj dcerky rády
a s tím se šel kouknout do zahrady
na svou nejmilejší dcerušku,
hodnou princeznu Marušku.

Král: Zmazaná jak od sazí,
spoustu květin posází.
Občas záhon poryje,
má dceruška Marie.
Samý úsměv, jako květinka.
Pověz Maruško, máš ráda svého tatínka ?

Maruška: Tatínku, co Tě zas vytáčí,
na to nikdy slova nestačí !

Král: Ptal jsem se Alžběty i Agáty.
Pověz jak moc mě máš ráda Ty !

Maruška: S moudrostí jenž je oslova
budem se hádat o slova.
Jseš paličák taťko, jak starý vůl.
Dobře tedy. Mám Tě ráda jako …, jako sůl !

Král: Jako sůl jsi řekla ?
To Ti našept někdo z pekla !

Maruška: Sůl je milý táto, víc než ryzí zlato.
Nemůžeš žít bez soli, ať si říkáš cokoli.

Král: Mlč Maruško, už toho mám dost !
Jsi mladá a chybí Ti zkušenost.
Stačí k tomu jen jedna věta,
a to, že se vydáš do světa.
Za své přirovnání sprosté
půjdeš mezi lidi prosté.
Abych dokázal že sůl je nic,
vysypeme jí do popelnic.
Však se pozná, vsadím na to,
že nad sůl se cení zlato.

Já Tě měl ze všech nejraději
a tys mě připravila o naději.
Ač tomu stále nevěřím,
odeber se rychle ke dveřím !
Už o Tobě nechci věděti,
ode dneška mám jen dvě děti.
Alžbětu a Agátu,
milují svého tátu.

Maruška: Jak jsi řekl tak se stane
a než mě vítr odvane,
uchovám si tatínku
na Tebe dobrou vzpomínku.

Vypravěč:
Na tomto místě smutném
náš příběh trošku utnem.
V království se za chvíli
vší soli lidé zbavili.
Král nepěstoval žádné sporty,
zato jedl samé dorty.
Brzo se ten ješita
dortů najed do syta.
Řekl tedy komorné,
že jíst sladké je odporné
a že si hodí laso,
jestli mu nedaj maso.

Rádce: Pane králi, jak Vám chutná,
takováto strava hutná ?

Král: Hrůza, v čem to vězí,
že už ani hovězí
není vůbec k žraní.
Mne snad z toho raní !

Rádce: Pane králi ve zkratce,
slyš co Ti radí rádce.
Se solí je to tak snadné,
že to každého napadne.
Dámy romantičky bez řečí
nám nějakou tu sůl nabrečí.

Král: Ale o tom jsme si již říkali.
Copak máme jíst něčí výkaly ?
Teď už si mohu býti jist,
že bez soli se nedá jíst.
Pozdě vím, že Alžběta s Agátou
plácaly pátou přes devátou.
Maruška dítě hodné,
se mi snad jednoho dne
domů zase navrátí
a řekne: “Odpusť mi tati !”

Rádce: Králi, Tvá pýcha má velikost slona.
Ty nemáš co odpouštět, to by měla ona !

Král: Myslíš si, že jsi chytřejší ?
Vzpomeň na své rady dřívější !
Že zdrojem soli maj být slzy…
A teď jsi takhle sprostě drzý.

Rádce: Mezitím co jsem hledal cestu,
Ty sis povoloval vestu.
Hledal jsem, byť zcela vedle,
zatímco tys hledal jen chutné knedle.
A teď když už Ti pramálo chutná,
je Tvá citlivá dušička smutná.

Král: Ve Tvých slovech pravda není,
dám Tě vsadit do vězení !
Jako král mám plnost ducha,
Ty jsi jenom loutka hluchá.

Rádce: Je mi králi do breku,
z Tvého slepého vzteku.
Jak může vládnout lidu
král, co nezná klidu ?

Král: …Rádče, Tvé vězení počká.
Otevřels mi očka.
Stejně jak mnozí státníci
splet jsem si moudrost s tradicí.
Za svou slepost platím draze,
Maruška byla v obraze.
Zrušte příkaz nesolení
pro každičké pokolení !
Vemte šperky, vemte zlato
a nakupte soli za to.
Hledejte doma i venku
tu mou nejmladší dívenku.
Na tom se s Vámi domluvím,
že se jí řádně omluvím !

Maruška: Nehledej mě v dáli,
tady jsem, pane králi.
Nesu Ti pytel soli,
záda mě od něj bolí.

Král: Maruško, rád Tě vidím !
Už po Tobě slídím.
Dřív než ten pytel upustíš,
viď že mi děvče odpustíš ?

Maruška: To víš že jo, tatínku,
a teď počkej vteřinku,
skočím do královské kuchyně,
připravit Ti kňoura na víně.
A než bude vínem polit,
nechám ho řádně solit.

Vypravěč:
Král se nakonec dočkal odměny
nejen v podobě osobní proměny.
Dostal ten starý šťoura
i soleného kňoura.

Hledačův smyšlený blog

Při sepisování tohoto fiktivního blogu (podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná) jsem se pouštěl do úvah chování jednotlivých typů lidí prostřednictvím ústřední postavy tohoto vyprávění, muže hledajícího sebeuvědomění a realizaci, jehož očima a ústy je děj podáván. Mnozí se při čtení tohoto příběhu mohou utvrdit o fantaziích sděleného děje, jiní třeba najdou příběh, který může mít své odrazy v realitě. Posuďte sami, v jednom z jeho článků.

+ + +

6.díl – dodatky II

Dnešní díl bych chtěl navzdory příslibu z minula věnovat ještě vzpomínání na dobu před rozchodem. Když o celém svém minulém vztahu přemýšlím, docházím k tomu a věřím, že bývalka to se mnou zpočátku myslela dobře. Snažím se když na to mám vcítit do jejího světa a pohledu.

Seznámila se se mnou, v té době prý s pohledným klukem, který hodně sportoval a jevil se tak nějak odlišně z šedého průměru. Vzpomínám na naše první setkání. Bylo mi dvacet pět let a moc jsem si přál mít konečně děvče, vážnější vztah. Do té doby jsem neměl více jak tříměsíční známost. Snažil jsem se a nedařilo se mi. Jednoho dne jsem měl volbu. Dva kamarádi mi nabídli možnost, jak strávit víkend. Jeden z nich jel na vodu, kde bylo smíšené osazenstvo, kluci i holky. Ten druhý jel na pánskou jízdu do jižních Čech. Řekl jsem si: “Z bab jsem už unavený, půjdu si odpočinout a pořádně zapařit s klukama.” a tak jsem se rozhodl jet na pánskou jízdu.

Pamatuji si, že jsem přijel autem na nádraží a na peron dorazil minutu před odjezdem vlaku. Jak stačilo málo, a všechno bylo jinak. I když kdo ví, jak by potom osud zamíchal karty. Před vandrem ze mne museli být kluci trošku v šoku, když jsem si místo piva poručil horkou vodu a zalil si sebou přinesené bylinky. Měl jsem v té době po druhém vyhoření a skutečně jsem chtěl žít zdravě. Setkal jsem se s něčím, co se mi jevilo větší než já a těžko přemožitelné, pokud vůbec… což jsem si ještě neuvědomoval, ale byl jsem již natolik vystrašený, abych se snažil o zdravý životní styl. V kterém jsem však našel zalíbení, později i spolu s prasečími dny, kdy si dopřávám cokoliv. To nešlo dost dobře vysvětlit těm, kteří tu zkušenost třeba ještě neměli a zpoza svých půllitrů na mne mohli hledět skrz prsty, to chápu.

Večer jsme se účastnili koncertu nějaké folkové kapely a přesto, že jsem si jel odpočinout od neúspěšných seznamovacích snah, stejně mi to nedalo, abych po holkách nepokukoval. A tu jsem jí uviděl. Byla krásná a vysoká. Vedla se za ruku s o něco menším klukem, a ačkoliv jsem na ní neměl v tu chvíli ještě nárok, cítil jsem, že trochu žárlím. A co víc. Cítil jsem příjemný pocit na srdci. Byl chvilkový, ale hřejivý, hebký a jasný. Po chvíli odezněl a nastoupilo tak známé a časté divno. Stejně mě ta dívka zaujala, že jsem jí pak v průběhu večera vyhlížel dál. Doprovázela jí kamarádka, ta se vedla zase s jiným klukem z party. Později během večera se situace semlela tak, že jsem se dal do řeči s její kamarádkou a ona byla poblíž. Dozvěděl jsem se, že je lékařka. Pronesl jsem významné Hmm, ale stejně to nebylo žádné velké plus, na kterém bych stavěl. Líbila se mi a na tom by nic neměnilo i kdyby byla jen vyučená, i když ten její titul svědčil o určité vytrvalosti a schopnosti dotahovat věci do konce. Zaujala by mě i kdyby nebyla ani vyučená.

Cestou z koncertu jsem se k ní nachomýtl tak, že se do mne zavěsila. Ptala se mě, jaký mam spacák. Měl jsem v baťohu obyčejný spacák a deku, což jsem přiznal a k tomu jsem dodal, že tím pádem mám dekový spacák. Spali jsme vedle sebe a můj pokus o intimitu uťala a já se potom o další už nesnažil. Nevím, jestli jsem ten večer usnul, ale bylo mi docela těžko. Po zbytek noci mě na oplátku dobíraly lačné komáří samice.

Ráno jsem si shodou okolností sedl u stolu naproti jejímu bratrovi, což jsem ale nevěděl. Ona za svým bratrem přišla a o něčem si povídala a já toho využil, že jsem jí dal své telefonní číslo. Když potom se svou kamarádkou mizely v dálce, mávaly nám a my jim mávali též. Říkal jsem si, že to pro ní patrně nic neznamená a po zkušenostech “divného” kluka o kterého dívky nemají zájem jsem ani nedoufal, že se ozve. Ale ona se ozvala. Bylo to krásný.

Vzpomínám si, jak za mnou prvně přijela. Byli jsme s partou v hale a ona tam přišla v kraťasech a s obnaženým břichem, na kterém se rýsovaly svaly, jak se tomu říká, pekáč buchet? Já v té době taky ještě neměl bříško. Jak jsem jí tam uviděl, říkal jsem si: To je kočka, jakpak dlouho jí to vydrží? A myslel jsem si spíše, že už se později neobjeví. Ale vídali jsme se znovu a znovu a brzy jsme spolu začli i žít. Pamatuji si, jak mi na jedné procházce dala obrovskou zralou ostružinu. Byla výborná a chutnala tak zvláštně, jako malina, ostružina a jahoda plus něco též velmi chutného k tomu.

Vzpomínám si taky, jak mě přivedla domů. Na jedno z mých prvních setkání s Rýpavým Pijavicem. Byl klasicky připitý a vztek z něj přetékal. Třeba neměl lehký život. Pamatuju, jak bejvalce řekl, ať si najde někoho jiného. Nedokázal jsem na to zareagovat, protože jsem si nebyl vědom proč, co jsem udělal špatně. Ve své naivitě jsem ještě nechápal scénář, kdy nevlastní otec, žijící s bejvalčinou matkou, má zálusk i na svou nevlastní dceru. Nechápal jsem ještě, že na mém místě by patrně musel být on sám aby byl možná spokojený, ale kdo ví, třeba kdyby se nepoznal, tak by na sebe zareagoval zrovna tak.

Tehdy jsem to ještě obracel proti sobě. Čímž jsem zdatně navázal na to, jak jsem byl vychovaný. Když jsem něco říkal rodičům a neslyšeli mě, bylo to proto, že jsem nesrozumitelně mluvil. Když něco říkali oni mně a já neslyšel, bylo to proto, že jsem hluchý. Myslím, že tento celkem klasický postoj zná kde kdo. Mně jen není jasný, proč se tolik rodičů ve chvíli, kdy mají vlastní děti, a jejich rodiče se ocitnou v pozadí, překlopí do stavu, kdy si řeknou, že ta příkoří, která jim dělali jejich rodiče jsou vlastně v pořádku, a začnou se zrovna tak destruktivně chovat ke svým dětem.Bezpochyby je to snadněji vypadající cesta.

Tedy když se objevil Rýpavý Pijavic a dával najevo svou nelibost s mou přítomností, jako vzorně vychované dítě jsem se cítil špatný, místo abych si myslel o zadku. Nebo ho do něj rovnou poslal, však to by bylo zbytečné, když v něm už stejně dávno byl.

Tak když se zpětně vžívám do situace, v které bývalka byla, její okolí jí zasévalo pochybnosti o mně už od počátku. Zprávy z hospody, kdy si místo piva dám bylinky, poté jak jsem se dozvěděl od tchýně zpráva od tety že mě typuje jako člověka, který se sice navenek mile usmívá, dělá hezkým, ale ve stáří se o rodiče určitě nepostará, Rýpavý Pijavic, kterému je narušen harém a k tomu zpráva od mého táty, jak mi bývalka před rozchodem sdělila, že jí tehdy řekl že se diví, že si mě bere.

Umím si představit, že toto všechno zaseje jedovaté semeno i tam, kde je láska. Možná ta setba okolí byla natolik jedovatá, že by to otřáslo nejednou láskou. Jsem člověk spíše přímý a pokud jsem proti někomu něco měl, většinou se to buď ode mne dozvěděl, nebo to na mně poznal. Rýpavému Pijavicovi jsem řekl, že nebudu skákat jak píská. Potom nastalo období, kdy se ke mně začal chovat mile a já mu na to skočil.

Po čtyřech letech společného soužití jsem vyhořel. Zapletl jsem se s podnikateli, kterým jsem věřil a poté, co moji činnost, kterou jsem dělal navíc a ani jsem za ní ještě nečekal mzdu, začali kritizovat a dávat najevo jak je to málo, řekl jsem si, jak se ke mně asi budou chovat až by mě měli nedejbože platit a tak jsem jim s tím sekl. Zkoušeli na mne pak právnické triky, ale dobrý přítel mě podpořil, abych se v tom nezamotal. Bylo to pro mne velké vypětí a rok na to jsem se z toho zhroutil. To byly dcerce dva roky. Však ani tentokrát, ani později si nejsem vědom, co jsem vůči komu udělal tak strašného. Kromě sebe. Zato jsem v tom vyčerpaném stavu byl snadným terčem svého okolí, které se náležitě projevilo.

Zhroucený člověk se nechová jako superman. A já se po čase přes třetí osobu dozvěděl, že o mně Rýpavý Pijavic povídá, že kdyby přišlo na akorát, že bych se svých holek nezastal. Znovu jsem byl zaskočen a vztahoval to proti sobě. Pak nastala situace, kdy jsme k nim s bývalkou a dcerkou šli na návštěvu. Byla tam cestou parta zkouřených kluků. Jeden hodil po druhém láhev a ta spadla a rozbila se kousek od nás. Bývalka na ně začala nadávat. Na to jeden z té party začal nadávat na bývalku. Tak jsem se k němu rozešel a zařval jsem na něj, co že to říká. Omluvil se dřív než jsem k němu došel, tedy jsem se vrátil k bývalce a dcerce. Šel jsem tehdy sám na dva zkouřené kluky a před námi byli další, kteří ale když viděli, že flaška padla kousek od nás, začali utíkat, možná ještě měli kousek soudnosti.

Když jsme došli k tchýni a Rýpavému Pijavicovi, řekl jsem před Rýpavým Pijavicem na základě této zkušenosti, že není pravda, že bych se svých holek nezastal. Bývalka sama pronesla, jak jsem je hájil. Nic neříkal a já necítil žádné uznání, naopak. Cítil jsem ego a popírání.

Pravda je paradoxní, tento náznak upřesním za chvilku. Je možné, že v určité situaci bych se svých bližních zastal a v jiné možná ne. Však výrok, že bych se nezastal, považuji za podpásovku. Podpásovky dávají obvykle ti, co výše nedosáhnou. Ani kdybych se tam postavil celé armádě, těžko by to změnilo pohled někoho, kdo mě chtěl vidět špatného a nevhodného. Mohlo mi už tehdy dojít, že kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Asi na to ještě nebyl můj čas.

Pokusím se trošku technicky popsat, jak na mě tito lidé často pohlíželi, říkám tomu hodnocení inverzní vůle. Buď jsem podle nich dělal málo, nebo hodně, ale vždycky špatně. A pokud v tom byl nějaký mezistav, učeně a technicky vůle, tak to byl takový stav hodnocení, že jsem dělal málo i hodně zároveň anebo nedělal vůbec, což vše bylo zase špatně. Ve zdravém hodnocení se vyskytuje stav, kdy je zároveň více než málo a méně než hodně a je to správně. Ale v hodnocení inverzní vůle citových upírů tento mezistav chybí, tedy pokud nehodnotí sami sebe a sobě milé, kde je naopak vždy vše v pořádku..

A já tak zoufale potřeboval blízkost a podporu silného dobrého “otce”, který na mně podpoří to dobré a dá mi najevo, jak ve mne věří, místo neustálého hledání much a zpochybňování a spekulací o tom, jak se zachovám špatně, až nastane to či ono. Je zajímavé, že tito lidé když podobně spekulují o sobě, vždy z těch svých domněnek vycházejí úctyhodně. Potřebují pak prostě někoho, na kom budou vidět tu druhou půlku pravdy, ke které se nehlásí. Byl jsem sebou od mala propastně nejistý a ta blízkost zdravého mužského vzoru mi scházela tak silně, že jsem raděj neviděl, jak to bylo doopravdy a vytvářel jsem si ty vzory i tam, kde nebyly, i u těch, kteří tomu byli na hony vzdáleni.

Nedávno mi můj táta řekl, že ve mne začíná věřit. Řekl jsem mu, že to tedy brzy, když je mi čtyřicet. Přátelé můj vztek zmírnili do té míry, že jsem za to tátovi o něco později poděkoval. Bratr, když mě vezl při hospitalizaci na víkend k bývalce a dcerce, což uznejme vypadá velmi ušlechtile, mi začal vyprávět, jak on oproti mně a sestře nemá tolik talentů a kolik toho dokázal, a my se sestrou jsme talentovanější a nedokázali jsme to co on. Bylo to ve chvíli, kdy mi bylo velmi zle, nevěděl jsem, jestli vůbec kdy budu schopen zas normálně fungovat, navíc jsem k staršímu bratrovi od mala dlouho vzhlížel, takže jsem se z velké části své zhroucené bytosti cítil ještě mizerněji. Kdybych si tehdy na cestu domů vzal z naspořených peněz nebo z nemocenské taxíka a zaplatil si prostitutku, aby mi pohladila tvář, bylo by mi patrně mnohem lépe.

Je mi jasný, že touto úvahou jsem v očích mnohých velkým nevděčníkem. Lze se s tímhle svěřit rodičům, když názor táty je, že kdyby byl každý jako můj bratr, že by ten svět jinak vypadal? Ano, vypadal. Však je pravdou, že mi bratr právnicky pomohl, když jsem se zapletl s těmi podnikateli. Platil jsem polovinu zákroku toho právníka a bratr druhou a věnoval mi určitý čas, za mohutného aplausu okolí, jak toho nemožného mladšího bratra zachraňuje. Děkuji ti za to bratře, svým způsobem mi to hodně pomohlo. Ale bylo to skutečně tak ušlechtilé, jak to vypadalo? Možná ano, však ta pozdější zkušenost z přívozu domů a nejen ta mě přiměly se nad tím více zamyslet. Není mi trnem v oku, čeho bratr dosáhl. Přeji mu to. Bolelo mě jen, že se takto a navíc v takové chvíli se mnou porovnával člověk, kterému jsem důvěřoval a ke kterému jsem vzhlížel. Měl a patrně možná ještě má svá trápení, z kterých toto jeho chování pramení.

Zkouším si představit, jak z těch všech zpráv a postojů a událostí, kdy bývalka poslouchala ze svého okolí že se nepostarám, že se nezastanu, že se přetvařuju, atd. atp., navíc když mě viděla v několika obdobích kdy jsem se vyhořelý sotva šinul, kdy jsem se cítil jako špatná bytost (když jsem věřil svému okolí a viděl se očima lidí u kterých nešlo najít uznání), umím si představit, jak těžké zkoušce byla její láska vystavena. Učím se ji pochopit, že se přiklonila k těm, co na mně viděli a házeli svoje nevyřešenosti a nedostatky, a že mě opustila, i když si mne ve vztahu jako dojnou kravičku hodlala pěstovat dále. Teď po roce od odchodu mohu říct, že se cítím mnohem lépe než v těch nefungujících vztazích a že se moc ulevilo i dceři. Jak je bývalce nevím, však na základě svých vjemů věřím, že se může obrátit, čímž myslím že ještě může být schopna vcítění a soucitu.

V dalším díle se třeba už dostanu k průběhu rozvodu.

 

Veršotepné hrátky

V této sbírce jsou zahrnuty mé publikovatelné či jinak žádané texty, kde je podobně jako u Sedmera pohádek střežen rým, což nemusí vždy být až tak snadné při snaze uchovat děj. To ví každý, kdo něco podobného kdy zkoušel. Nejen u tohoto jsem se přesvědčil, že úspěch může často velmi záviset na míře hravosti, s kterou je k jeho dosahování přistupováno. Zde jsou malé ukázky. 

+ + +

Milenka
————-

Když si dám k retu
tu cigaretu
nebudu sám?

Sám, blízko krachu
oharek v prachu
neudusám…

Pokud se svedem
pohladí jedem
holka z krizí

Hřeje jen chvilku
potom v popílku
mrcha zmizí


Přítelka

————-

Nevím jak na ni
na dýmku v dlani
s tabákem…

Bez ní tak prázdný
sám mezi blázny
žebrákem…

Pohladí dýmem
zas spolu splynem
před cestou…

Chtěl bych jí říci
Budeš mi víc, i
nevěstou?


Muška Fetuška
——-
——————

Nalezl jsem mušku v čaji
zfetovanou od teinu
asi sní o muším ráji
asi si sní o lejnu

Sobec mrtva jde si rájem
a skutečnost není tam
co teď se mnou a s mým čajem
sám prakticky přemítám

I když je mi nelhostejna
schází mi teď ráno čaj
muší mrtvolka od lejna
skrývá jistý jinotaj

Když přátelské bakterie
hodovala na lejně
potom i můj čaj který je
jinak dobrý, raděj ne…


Tragédie s beruškou
———————————

Možná někdy smutno ti je
v žalu nad tou smrtí
když nezbedná žaluzie
berušku rozdrtí…

Berušek se líhnou hejna
na okně jich najdeš dost
kdoví zda jsou všechna stejna
nebo každá osobnost?

Tuším význam bystrým sluchem
v tom že Každý každý je
i žal v činu prostoduchém
když žaluzka zabije

Co je berce platné že je
Každá jako každá
když na okně skvrna zeje
stala se tam vražda

Možná chtěla letět vzhůru
nebo taky dolu
snad chtěla pozdravit můru
či sluch popřát molu

Takhle je jen mastná stopa
tam kde byla touha
toto žaluzie fopa
připomíná šmouha

Žaluzie nelituje
odporného činu
pro jiné akt úcty tu je
s poctou setřít špínu

(A víc už bych to asi nerozmazával…)


Sklízečům krátkozrace dlouhoprstým

————————————————————-

Už nemám psát tak lacině
moc díky, vskutku radši ne
mám rád svůj veršík laciný
a nezměním ho na jiný

Až člověk co vše lépe zná
poradí slůvka líbezná
až přijde další kritika
co mi to soudně vytýká

Pošlu ho
zásluhou
na parlamentní úřad
tam taky
si máky
znalostmi můžou uhřát

Mé nudné
neutne
žádný zchytralý znalec
ať píše
si z výše
když k zemi klopí palec

Má sleva
mi neva
já klidně budu v akci
ten obrat
že propad
mi nevadí, ho tak chci

Ať moudří
si kouří
od úst sedmero dogmat
jim stačí
když ztlačí
vše čeho se kdo dohmát